12. ledna 2009 v 9:59 | renuška
|
Tohle slovo moc nemám ráda. A podle analytiků právě na druhé lednové pondělí vychází, že to bude nejdepresivnější den v roce. Výborný. Takže budu podvědomě proti jejich poroctví bojovat a přesto, že se budu bránit dle jejich návodu chmurným myšlenkám a bručivým lidem, tak asi neuniknu ze spárů tohoto stavu.
Ještě ráno jsem informována touto skutečností vstávala relativně spokojená, vše probíhalo jako jindy. Tradiční všední životy. Dokud starší Ondra nezačal vymrzovat s oblečením, které mu najednou hrozně vadilo. Každá nitka, cedulka, gumička, támhle to tlačí, támhle táhne. Honzíkovi vadilo světlo, mně jeho kňourání. Pak mi začalo vadit i Ondrovo hudrování. Postupně jsem se místo trpělivé matky stávala vzteklou a podrážděnou čarodějnicí, která se snažila nechat ruce v klidu podél těla. Jakmile mi hlasivky přestaly sloužit kvůli příliš vysokým frekvencím, nebylo zbytí. Ondra ji slíznul. Pochopitelně mě to teď mrzí. Bohužel, k jeho smůle slouží i fakt, že ráno bývá opravdu do minuty našlapané, musím být včas v práci a to je limit pro nás všechny. Jakýkoliv rozmar dětí bývá proto obvykle potrestán po delším varování fyzicky. Do tohoto frmolu je nutné ještě vypakovat svačinu, převlečení do ústavů, má pracovní zavazadla a kočku. Ta si stále lépe hledá úkryty, aby mohla v mrazivém počasí přebývat v teple domácího krbu. Tentokrát jsem ji našla mezi stolkem a zdí, div, že jsem si jí vůbec všimla. Naštěstí se nechá přilákat cinkáním misky na masíčko, otvíráním dveří od lednice a vůní její stravy. Při vyhánění ven jsem štěkla ještě na ni.
Cesta do práce probíhala za hrobového ticha, na můj pozdrav při loučení se odpovědi nedostalo. Pochopitelně. V práci jsem zjistila, že jsem si zapomněla v lednici z večera připravený nálev na listový salát, který jsem si dnes chtěla v kanceláři dát k obědu. Takže v tašce mám hlavu zeleného listí, prkýnko, dranžírák a to je všechno. Jak s tímhle naložím?
Odpoledne mě čeká vzhledem k přetrvávajícím dlouhodobým potížím návštěva u "holčičího" doktora, ke kterému se mi vůbec nechce, protože moc dobře vím, co se bude dít a že to rozhodně nebude nic moc příjemného. Budu-li vůbec schopna dojít do auta a fungovat, pak večer MUSÍM!!! zlikvidovat vyžehlené i nevyžehlené prádlo a udělat z našeho hnízdiště zase byt alespoň v rámci možností čistý. K tomu je nezbytné vyhradit si půlhodinku na pravidelné "step-touch", abych se dostala do formy a do riflí.
Mám pocit, že dnešní snaha nebýt v depresi se i bez předpovědí a plánů nějakých psychologů mine účinkem. Budu-li dnes usínat nezdeptaná a v pohodě, bude to jen a jen zázrak. Hezký den všem.
Ahoj Reni, uplne ti rozumim
My se budem oblikat za chvilku a sice nejsme limitovani casem, ale sou to nervy. A otevrit si hned po rano flasu ceveneho na uklidneni je blbe
U doktora drzim palce no a zehleni si uzij...a nezapomen na nejaky fajny film! p.s. no a ten obed ti nezavidim