A pak že kouzla nejsou

28. ledna 2009 v 21:24 | renuška |  Přišla Múza
Budiž próza!
Schoval se za poslední sloup v podloubí a čekal, až ji uvidí. Město v zimních podvečerech začalo ožívat rozsvícenými okny obydlených domů, lampy z výšky pozorovaly kroky lidí schovaných do neforemných kabátů, beztvarých čepic a barevných hřejivých šál. Jen ta jeho víla si s lehkostí sněhové vločky tančila po vydlážděné uličce, vlasy spletené do copů, bláznivé strakaté rukavice a tváře červené od chladného vzduchu. Byla krásná a on se nemohl vynadívat. Dnes a denně už víc jak patnáct let obdivoval její radost ze života, její jiskry v očích a kouzlo, jakým dokázala ze zakaboněných a zamračených tváří kolemjdoucích neznámých vyčarovat veselé pohledy a milá kynutí hlavou na pozdrav. Nikdo z nich, jen ona a on věděli, že v duchu jí srdíčko zdaleka tak bezstarostně neposkakuje, jak by se na venek mohlo zdát. Snesl by jí modré z nebe, jen jedno neuměl. Tedy ... do minulé návštěvy u specialisty byl přesvědčený, že smířit se s faktem, že je neplodný, bude asi nezbytné a bolestivé. Žádné pozitivní zprávy nečekali ani jeden. Dokázali se naučit žít s představou bezdětného manželství, adopci zvažovali jen párkrát a vždy z razantního rozhodnutí nějakým nepodstatným přičiněním sešlo. A přece bojovali. Věděl, že jejich srdce mají v sobě tolik lásky a tolik síly, že musí bitvu dovést do konce. MUSÍ. Medicína dnes a denně přesvědčuje nevěřící Tomáše o svém pokroku, o čarodějných lektvarech a kouzelnických formulích, které zabírají i tam, kde to dříve bylo nemožné. A jemu zabraly. Konečně. Za zády držel v tenkém papíře první jarní narcisky, co stačil cestou z kliniky koupit v malém zahradnictví na náměstí, a v náprsní kapse měl schovanou obálku s výsledky od docenta. Ty mršky se díky chemii začaly rapidně rychle množit a paskvilů s křivými ocásky a nedostatečným množstím energie ubývalo. Škoda jen, že to trvalo tak dlouho. Kolik slz si museli navzájem setřít ze svých uplakaných tváří, měsíc co měsíc zklamanějších. Teď už ale na minulost není čas. Teď už ne. Ještě pár kroků, tři, dva, jedna. Žluté narcisy si našly majitelku hned po dlouhém objetí a něžném políbení. A následující slova, která jí potichu šeptal ve verších do uší, nikdy nezapomene. Byly klíčem k jejich třinácté komnatě.
Čáry, máry, konec snění,
mám tu jedno překvapení.
Kouzelnou větu,
že zdravá jsou semínka,
můžu být táta
a ty, lásko, maminka.

A PAK ŽE KOUZLA NEJSOU.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 29. ledna 2009 v 10:15 | Reagovat

Renuško, to se tak krásně čte....kéž by ta kouzla fungovala častěji a u všech lidí...♥

Hezký den.

2 James003 James003 | Web | 29. ledna 2009 v 13:40 | Reagovat

Mam husi kuzi, krasa..

3 Zabka Zabka | Web | 29. ledna 2009 v 14:50 | Reagovat

Nádhera..potkat někdy takovu múzu..

4 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 30. ledna 2009 v 8:24 | Reagovat

no teda... na tohle asi nemám slov... je to vážně krásně napsaný optimistický příběh. moc se mi líbí ta naděje a štěstí na závěr. ;)

5 mardom mardom | Web | 30. ledna 2009 v 22:07 | Reagovat

Je to krásný příběh. A hezky jsi to sepsala. A já konečně zveřejnila drabble pro tebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama