Zdravstvuj, pijanier

10. prosince 2008 v 20:01 | renuška |  Jak to vidím ...
Kamarádka mi zaslala krásné video, kde dvě malé rusky zpívají za doprovodu moderní hudby poctivou KAŤUŠU - "Razcvětáli jábloni i grůši, výchadílo slnko nad rekoj ... ". Pro pamětníky předsametovky jistě známý song, bez ohledu na věkovou kategorii.
Mě převrat zasáhl v sedmé třídě, tudíž jsem ještě stihla dva roky studia ruštiny a měla jsem tu čest nosit rudý pionýrský šátek. Na co jsem byla obzvláště hrdá, to bylo modré filcové kolečko pod pionýrským odznakem, které značilo, že jsem "zaúkolovaná". Byla jsem totiž kronikářkou! Zpětně si vzpomínám, že pro mě bylo nesmírně cenné a byla jsem pyšná, že jsem dosáhla této mety. Dobrovolně jsem se zúčastňovala oslav a jubileí pořádaných obcí i školou, kde byli přítomni i soudruzi z východu, kteří mohli obdivovat můj přednes i zpěv. Já byla zase okouzlena jejich medailemi a odznaky. Jindy jsem zase s básní "U meňá vjesnůšky" (... jako že jsem pihatá, což v reálu jsem, takže verše sedly jak prdel na nočník ...) útočila na přední místa v soutěži recitátorů. Úspěšně, samozřejmě:-).
Když si tak cestuju časem zpátky, vůbec jsem tehdy neřešila, jestli byla politická situace OK, nebo ne. Jestli jsme lezli někomu do zadku, poslouchali jak hodinky a plnili v rámci stupidních smluv několikaleté plány na více než sto procent. Tenkrát mi tyhle věci byly ukradené a vlastně jsou mi lhostejné svým způsobem dosud. Lhala bych, kdybych napsala, že je mi jedno, co se ve státě děje, ale politice obecně nerozumím a než bych papouškovala názory někoho jiného, pak raději budu mlčet nebo se vyjádřím jen do té míry, která je pro mě přípustná.
Každopádně co se týče mého nadšení pro věc, tedy pro to být pionýrkou, to nic nemění. Byla jsem jí ráda, čekala jsem na těch pár dní v roce, kdy jsem do školy šla vyparáděná světle modrou košilí, tmavě modrou sukní s přezkou (jakou práci dalo mamce ji sehnat - vzpomínám si, že se stejnokroje dědily po starších dětech) a šátkem. Bylo to zkrátka něco jiného. Podstatou všeho ale zůstávalo být čestným a férovým člověkem. Což by mělo platit dosud nejen pro pijaniéry, ale pro všechny bez rozdílu. Tečka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 10. prosince 2008 v 20:36 | Reagovat

Taky jsem byla pionýrkou ráda, i když se mi doma smáli. Jenže v té době to myslím bylo povinné. Dokonce jsem si dopisovala s jednou ruskou holčičkou, vyměnily jsme si šátky a to dopisování nám zůstalo  hodně dlouho.

Kaťušu si zpívám někdy i teď, ale jen když jsem sama doma. Ono se to asi nedá v mém podání poslouchat..

2 janina janina | 11. prosince 2008 v 17:19 | Reagovat

Tečka. No napsala jsi to krásně. Já si z té doby pamatuju ještě míň, ale tu košili s tou modrou sukní a přezkou jsem milovala. A pak, když jsem dostala i šátek.....bože já si připadala jak princezna.

3 James003 James003 | Web | 11. prosince 2008 v 20:46 | Reagovat

No a ja jsem byla predsedkyne skupinove rady a mela jako jedina ve skole 3 hvezdy. Neco pro moje "jednickove" (numerologicke) ego:-D Katusu co zpivaji ty dve holky poustim svojim deckam denne, furt to chteji a uz umi i slova:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama