Tak dlouho jsme čekali, abychom zase čekali ...

25. prosince 2008 v 21:58 | renuška |  Snímánky
Pochopitelně na Ježíška. Je fakt, že nakonec jsem se té rány od vánoční atmosféry dočkala, ale trvalo to daleko dýl, než kdy dříve. Každopádně Štědrý den jsem si docela užívala a relaxovala. Dárky jsem měla zabalené, salát bramborový bezsalámový (za což jsem pravidelně kritizována, nic to však není platné - myslím, že řízků i klobás je coby masných produktů na stole víc než dost) hotový už od úterý, stromek jsme letos zdobili s kluky poprvé, protože se po dohodě s námi rozhodli ušetřit Ježíškovi práci a toto zastat sami. Zvláště velkým důvodem bylo také to, že si nějaké ozdoby sami vyrobili, tudíž jejich zavěšení bylo nezbytně nutné a hodně důležité. Takže jedinou, k tomu ještě milou povinností byla pravidelná rodinná procházka lesem s vaky plnými dobrot pro zvěř. Jak už jsem zde asi kdysi zmiňovala, tatík je nimrod srdcem i duší, proto jsme od mala byly já i sestřička vedeny lásce k přírodě, se kterou každoroční výšlap do stromoví ke krmelcům úzce souvisí. Pravda, s tím odpočinkem jsem to trochu přehnala, protože v závěru se plánovaná večeře posunula o celou hodinu dále, přičemž řízečky jsem smažila ještě neučesaná a zabalená v osušce. Ale znáte holky, dokáží dělat více věcí naráz, tzn. že během pár minut byl stůl připraven k hodování, maminka vypadala líp než ráno a mohlo se začít. V relativně klidné atmosféře jsme se nakrmili, poté posečkali na příchozí asistenty v podobě tchýně s tchánem, aby mohli zabavit hochy naše zvídavé. V zápětí nastala honička hodná záběrů z grotesek, protože z mnoha míst jsme s manželem začali snášet dary a dárky, balíčky, taštičky - lup šup, fofr, makej, honem, než přijdou, prskavky, sirky, dělej, dělej, zvoneček, zhasni, foťák, to neřeš, zvoň, prskej, neprskej, cililink, jéééééé, už tady byl, babíííí, mamíííí, tatíííí ... Znáte to. Ondra druhák se chopil rozdávání nadílky, trošku by spěchal, tak jsem ho musela brzdit, abychom postupně všichni s obdarovaným mohli žasnout nad překvapením pod balícím papírem. Že jsme nepochytili všechny reakce, to je asi zbytečné psáti. Následně jsme se odebrali ještě k rodičům pro další várku emocí i dárků:-)) . Závěr večera jsme prachsprostě prožrali, prochlastali a pročuměli na telku. Já jsem se ani nezmohla na to, abych roztřídila odpad, až tak kolem jedenácté večer jsem něco málo narvala do krabic a znovu si v klidu prohlídla vše, co nám Ježuch nechal pod smrkem. A že byl štědrý, to byl. Pakliže vás snad zajímá, čím mě potěšil, pak vězte, že na základě konzultace jsme s manželem dostali příspěvek na obývací stěnu. Prostředník pravé ruky mi zdobí nový prstýnek stříbrný se zirkony, rozhodně neztloustnu po 85% hořké kočkoládě LINDT - mňam. Horší už to bude s tím kávovým likérem, co se chladí v lednici, též víno i sýry nejsou nekalorickou bombou. V létě konečně budeme moci venku servírovat nealko ve skleněném džbánu. Nohy mi zahřejí frotky a tělo Jelzin - rozumějte ne Borise, ale pitíčko lahodné nejlahodnější - díkes, Lalušku. Atd., atd.
Mohla bych psát dál a dál. Jediné, co ještě před prezentací snímečků zveřejním, je fakt, že jsme si během večera zahráli i na hasiče, protože mi předpisově začal na stole plápolat ten krásný svícen, co jsem se s ním nedávno chlubila. Z bílých perel zbyly černé uhlíky, svíčky se slily v jednu a byt byl prosycen nikoliv vůní vanilky, ale smradem spálených větviček tůje. Taková malá třešinka na dortu:-)

A teď už k fotoreportáži:
Malé zátiší s nádechem sváteční atmosféry, v pozadí inkriminovaný předmět doličný - svícen.
Minulé svátky jsem byla na antibiotikách, takže všechna nálada a chuť něco zdobit byla skolena teplotou a blbou náladou. Letos jsem si o to víc chtěla dát záležet. Myslím, že všichni byli spokojeni. Podotýkám, že mimo krajíce chleba - abychom celý příští rok měli co jíst, klíče - aby nás nikdo nevykradl, pod talíři leží po dvacce - abychom měli korunky. Doufám, že finanční krizi jsme tímto zažehnali:-).
Dala bych sem i tatínka, ale zákaz je zákaz. Takže jdeme z leva: Ondra, já, Honza.
Už je to tady, už je to tady ...

... a je po nadílce ...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kyra Kyra | Web | 25. prosince 2008 v 22:03 | Reagovat

S chlapcami ti to moc pristane :))

2 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 25. prosince 2008 v 23:46 | Reagovat

nádhera... já to takhle neprožívám, tak ještěže máte ty děti... od tý doby, co nejsou v rodině u nás "věřící" vánoce úplně ztratily to kouzlo... :(

3 teta Milena teta Milena | 26. prosince 2008 v 15:11 | Reagovat

učím se učím, čelo mám orosený, příště to bude snad lepší. Máš to tady pěkný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama