Víla Amálka se zvonky na hlavě
tančí si mezi tvými prsty,
schová se za víčka lístků z kapradí,
co jí z ní stavíš přes rosu mosty.
Závojem tenkým z pavoučích sítí
po denním strništi lechtá tě,
na zádech s tvými chloupky si hraje,
vlasy jí voní od slunka po zlatě.
Šimrá tě veselým zvonivým smíchem,
cinká ti v uších její zpěv,
pohledům vášnivým uhýbá hbitě,
z dotyku prstů cítíš něhu něh.
Marně se snaží plamínkům očí
vyhýbat, láká ji jejich síla,
záhy pak v proudu teplých pramínků
pluje si tvoje Amálka modrobílá.
Jo jo pěkně jses nám rozepsala,klobouk dolu.Už delší dobu si tu čtu.Chválím.k