Ze snů

18. listopadu 2008 v 20:39 | renuška |  Přišla Múza
Ze snů korále jsem si navlíkala na šňůrku a chtěla být princeznou, třeba i bez korunky. Kam mi až sahaly? Do pasu? Možná níž. Pak jsem se zatrhla o kliku dveří, co vedly ven. Z pohádky. Asi ta třináctá komnata. Škatulata, hejbejte se. Lásky moje - nedejte se. Co to je za pitomou hru? Já ji přece nechci hrát. Nikdo se mě neptal, jestli chci házet kostkou. Nechte mě ještě chvíli snít. A nevolejte na pomoc Jiříka, aby své Zlatovlásce vysbíral korálky z trávy. Kropím je slzami, kterým už nejde týct. Nenápadně se rozhlížím, jestli mě neuvidí. Ten princ. Asi by se mi smál, až by se za břicho popadal. Ale já opravdu chtěla být kvůli němu nejkrásnější na bále. Sál by patřil jen nám. Sliboval mi taky hostinu - číše vína, záře svící, praskání dřeva v krbu. To bylo v tý desátý komnatě. To jsem ještě měla ty korále celý. Celý ze snů. Táta říkal, že mu zbydu na ocet. Napsal vyhlášky, něco o půl království a mojí ruce. Jsem se ho neprosila. Beztak mi už moje sny nevrátí. Žádnej. Ani ten o hlavu kratší. Táta mu vyhrožoval. Tak jsem mu dala bílej kapesník s vyšitým monogramem R.K., jednu korálku, tu největší jsem mu do něj zabalila a poslala ho pryč. S hlavou na krku. A v oblacích. Tam jsme ji měli oba. Tam totiž byla ta pohádka. A ty dveře s mizernou trhací klikou. Prý klika! Co je to za kliku chytit se za kliku a roztrhnout si ten krásnej blejskavej snovej náhrdelník? Tak si zase chodím dole. Po trávě. Obyčejná holka. Teda paní. Bez korunky, bez prince, bez korálů, beze snů. Škatulata se hnuly. Kostky byly vrženy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 19. listopadu 2008 v 19:05 | Reagovat

pohádka... snový korále... každej občas žije v tý svý snový pohádce, ale jakmile vyrostem, tak zjistíme, že ta realita se od princezen a princů trochu liší... kdo ví, jestli je to dobře, nebo ne..?:( těžko říct...

2 Eva* Eva* | Web | 19. listopadu 2008 v 19:27 | Reagovat

Renuško, já věřím, že by se ten princ vůbec nesmál..

Ty umíš tak krásně psát, bylo by to už na knížečku a já bych se jí chtěla dožít.

Mám tě ráda.

Eva

3 jana jana | Web | 19. listopadu 2008 v 21:03 | Reagovat

Když ony ty sny co si snime většinou nevycházeji,Renuško,takový už je život.Mylím,že by každá z nás žen mohla vyprávět o svých snech a zklamáních,nakonec jsme rády,že vůbec žijeme.A i když se pohádka náhodou vyplní,tak pak je to o vaření ,praní,uklízení atd.

4 Simi Simi | Web | 20. listopadu 2008 v 9:11 | Reagovat

Moc krásně píšeš.To by bylo na opravdickou knížku.Souhlasím s Evou.Nebuď smutná,že se sny neplní.V našich duších žijí navždy a dodají energii, když je potřeba.

5 Eva* Eva* | 20. listopadu 2008 v 12:49 | Reagovat

Ahoj Renuško, přeju krásný den.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama