close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vypiš se, Renuško

10. listopadu 2008 v 12:53 | renuška |  Jak to vidím ...
Vždycky jsem měla v sobě hrozně zvláštní pocity, když jsem si při návštěvách jiných blogů četla smutné a bolavé články. Plné bolesti, samoty, černých myšlenek, negativ. Nesvítilo z nich sluníčko, nešla z nich energie, chyběla tam radost, pocit štěstí. Bylo mi líto autorů, kteří - pakliže se jejich život v tom, co psali, odrážel - toto ze sebe dostali a vlastně tak i existovali. Mrzelo mě, že z takové škály témat a nápadů, fantazií, myšlenek dokázali vytvořit opak krásna. Nechápala jsem, proč tomu tak je. Ale ... možná právě to, že se mohou vypsat ze svých trápení, jim pomáhá najít cestu do barevnějších dní, kde dobré zprávy nosí strakatí motýli a hvězdy se veselí třpytivým smíchem.
Dokud jsem svůj blog neměla, pouze psala komentáře, snažila jsem se na všem nehezkém najít alespoň kousek pozitiva, kousek naděje, která onoho člověka nakopne. Postrčí. Potěší. Otevře mu oči, aby si uvědomil, že není sám. Pak jsem si jednoho dne řekla, že blogovat není přece vůbec žádný problém, budu prezentovat své myšlenky, psát básně, fotit, dělit se o svůj život. Proč ne? Ale postupem času jsem zjistila, že to není vůbec jednoduché tvořit jen a pouze mile, vesele, růžovobrýlově. Že s každým dnem přijde kus nového zážitku, který si nevybíráme sami, který si vybere nás. Nakolik se mu poddáme, to už je na našem uvážení. Kolik energie a síly mu věnujeme na přijetí do našeho stereotypního života. Někdy nás míjí, jindy mívá stoprocentní zásah do terče. A ty s přesnou muškou pak ovlivňují to, o čem se lze dočíst tady - na blogu.
A ač jsem si zakazovala publikovat takové příspěvky, které by na čtenáře působily smutně, někdy se tak prostě stane. Tudíž se moc omlouvám, rozhodně nechci, aby mé bolesti činily bolest i jiným. Žel pravdou je, že ventilace formou hry se slovíčky pomáhá stejně dobře jako terapie u psychologa. Sice mi nikdo neodpovídá, mohu jen házet slova na papír, nechat je pochodovat jako vojáky a následně je dle povelů řadit tak, aby dávaly smysl. Ale vypíšu se. Ulevím si. Na malou chvíli. Snad.
Tak se na mě, prosím, nezlobte. Asi tu teď bude slzavých slov a nevyrovnaných veršů víc, než je obvyklé. Časem se vše spraví, to vím. Jen nedokážu odhadnout, jak dlouho to bude trvat. Děkuji za pochopení. Renuška
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jarda jarda | Web | 10. listopadu 2008 v 12:58 | Reagovat

Nádherný článek. Smekám. J.

2 Eva* Eva* | Web | 10. listopadu 2008 v 20:01 | Reagovat

Renuško, jen se z toho vypiš. Určitě to pomáhá a rozhodně není každý den jen veselo.

Myslím, že i k tomu je blog, abychom sdíleli s druhými dobré, i to zlé.

Hezký večer, Eva.

3 jana jana | Web | 10. listopadu 2008 v 20:26 | Reagovat

Renuško,obdivuju vždycky,jak dokážeš prostě vyjádřit to,co je třeba.Ano,máš pravdu,člověk by chtěl psát jen to pozitivní,ale když má i jiné pocity,tak co s tím nadělá?Cítím,že jsi z něčeho zklamaná a zklamání bolí.Je to pochopitelné.A navíc někdy něco cítíme  a snášíme hůř než jindy,i když jsou problémy pořád stejné.Ale někdy to už dál neuneseme,tak je dobře,že se vypíšeš,vždyt ty umíš tak dobře všechny pocity vyjádřit,jako bys je psala za nás za všechny.

4 mardom mardom | Web | 10. listopadu 2008 v 21:22 | Reagovat

Taky jsem dneska u tebe poprvé a může za to tvůj komentář. Občas se v životě přihodí něco špatného, něco, co si člověk nepřeje, ale musíme to vzít jako novou výzvu, jako novou možnost. Já měla vztah 5,5 let, abych se znenadání dozvěděla, že to končí... a pak abych nejprve vydedukovala a pak i zjistila přímo od nich, že chodí s mou kámoškou. A to mě neskutečně nakoplo... od té doby se už nelituju, ale lituju je. Vím pravdu a to je pro mě ta největší úleva. Ještě neumírám, ještě toho hezkého bude hodně.

5 Jarda Jarda | Web | 11. listopadu 2008 v 0:06 | Reagovat

Krásně jsi to napsala.Nebraň se tomu Reni,vždyť o tom to právě je.Ne vyumělkované články,ale pocity,které tě právě provázejí.Psát o radosti,když se trápíš a je ti smutno,psát o žalu,když jsi veselá?To by jsi si přeci lhala sama sobě.Proč by jsi se měla schovávat za maskou přetvářky.Jen vykřič do světa vše,co máš na srdci.

6 f. f. | 11. listopadu 2008 v 18:27 | Reagovat

No musím říct, že tady mě podobný článek trochu zarazil, právě proto, že se tu dříve podobné neobjevovaly. Ale souhlasím, sepsáno je to moc krásně, je vidět, že jsi charakterní osobnost, která dokáže nádherně popsat své myšlenky a pocity :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama