Nezvaná, dveřmi vyhozená, oknem navrácená, mizerná, bolestivá, smutná ...
Zazvonil zvonec pohádce
a chutnal dost hořce, nesladce.
Jeho nechtěný příchod šlo vytušit,
na dveře dát ceduli:
"Prosím, nerušit!"
Však slovy ho nelze oklamat,
ví nejlíp sám, kdy čas je dát mat,
že na tečku není nikdy dost brzy.
Že na něj neplatí bolest a slzy.
Víš. jak se tomu říká? "Život", přece. Co k tomu napsat? Musí přebolet všechno, trvá to někdy dost dlouho, ale musí to přestat, jinak by se člověk mohl v bolesti utopit.