close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tak dlouho se chodí se džbánem ... až jsou ruce od lihovky

8. listopadu 2008 v 15:50 | renuška |  Jak to vidím ...
Aneb když si zasloužím dostat na zadek. Jsem totiž nenapravitelná, a čím více dostávám varování ze strany poškozeného, tím více se ho snažím zlobit. Tudíž si opravdu o ten nářez koleduju.
Konkrétně Jarouš (z práce - můj oblíbený písmenkový hrdina:-) ) musí mít se mnou trpělivosti víc než dost. Poctivě ji totiž spolu trénujeme. Nejméně jednou týdně, ale spíš vícekrát. Když už přetéká jeho pověstný pohár, dostane se mi výhružky typu: "Ještě jednou, a pamatuj si, ty holko blonďatá, že tě tou vazelínou fakt zamažu!" Jindy mi vysype po kanceláři obsah děrovačky. Chumelí!!! Nejčastěji ovšem používá osvědčenou praktiku - zavře mě do komůrky a kliku od dveří z venčí zajistí smetákem. A pak se jen na mě blbě tlemí přes okno.
Všechny tresty jsou zasloužené, přiznávám. Mně pak nezbývá než kupovat odpustky v podobě krabičky tvrdých krátkých Startek. Nebo mňaminky.
Tento pátek jsem odpoledne zase měla roupy, protože když jsme spolu sami, rovnáme doklady, to je přece příležitost k tomu, abych ho pozlobila. Nesnáší, když ho píchám propiskou do břicha. A to já tak ráda. Pích sem, pích tam. Jako vítězství považuju, když ho i počmárám na rukách. To jsem teprve na koni ... dokud si Jarda nevezme tlustej červenej lihovej fix. Ve své špeluňce dva na dva metry (ani ne) se před ním nemám kam schovat. Takže jedinou obranou proti nesmývatelné tužce jsou mi zavřené oči a bodání perem do neznáma. A křik. Konečné skóre je, bohužel, zatím stále 1:0 pro Járu. Tzn., že se vracím domu s rudejma čmáranicema na pažích, přičemž se ještě stavuji v obchodě pro nákup a ve školce pro syna.
Jsem ale pevně rozhodnuta, že zlobit nepřestanu. Dokud budu mít k dispozici stále oběť v podobě Jarouše, byla bych hloupá, abych s tím skoncovala. Protože za ty momenty legrace, smíchu a puberťáckých lumpáren mi ty zaražený kliky a koberce plný bílých pidikoleček stojej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendea Vendea | Web | 9. listopadu 2008 v 18:40 | Reagovat

Renuško správně - za tu legraci těch pár čmáranců stojí a když jdou umýt - proč ne - jen aby neměl jednou po ruce fix, kterým se píše na pneumatiky - ten totiž nejde umýt - musí se pár dní počkat a pak to jde sloupat :) vlastní zkušenost :))

2 janina janina | 10. listopadu 2008 v 12:29 | Reagovat

:))))))))))))

3 f. f. | 11. listopadu 2008 v 18:24 | Reagovat

jo, v každým z nás přežívá dítě, který se musí občas projevit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama