Štěstí a já

21. listopadu 2008 v 22:08 | renuška |  Jak to vidím ...
Jak jsem vám slíbila, tak po vašem vyjádření k pojmu "ŠTĚSTÍ" přišla řada na mě. Všichni máte pravdu, protože každý z nás do jednoho vnímá tenhle úžasný pocit jinak. Jednomu stačí plná peněženka, druhému plná lednice. Jednomu auto za půl mega, druhému piva sklenice. :-) Ba ne, zlehčuji. Já vím.
Lidé jsou náladoví, takže jejich vnímání se často odráží právě od toho, jak se zrovna cítí. Můžu mít všechno, co si budu přát a přeci budu prázdná. Nenaplněná. Bude mi v hlavě blikat majáček, že něco maličkého, ale hodně moc podstatného chybí. A proti tomu mohu stát v dešti na zahradě, nechávat se dobrovolně zmoknout, nemít nic, jen prázdné ruce, a přece budu mít dojem, že létám. Že jsem happy. Pocit beztíže, vnitřní vyrovnanost, radost.
Víte, kdy jsem hodně moc byla šťastná? Třeba, když jsme se sešli u nedělního obědu, manžel, děti a já - klasika - polévka nudlová, řízky, brambory - a do toho nám začalo sluníčko tak krásně svítit do oken, že rozzářilo náhle celý náš svět. Podotýkám, že tenkrát byl únor. Je to rok nebo dva, nevím. Ale to, jak mi bylo, si pamatuji dosud.
Nebo, když mě jeden moc důležitý člověk, kterého mám neskonale ráda, vzal za ruku. Jen tak. Nic neřešil, jen mě přirozeně sám od sebe chytil. To štěstí šlo od prstů na nohou přes lýtka, stehna, břicho, paže, hruď, až nahoru. Celá jsem jím byla prosycená. Projelo mnou jako elektřina a vůbec se mu nespěchalo ven. Vydrželo dlouho. To mi bylo moc krásně.

Mohla bych psát dál a dál, o štěstí, které si spojuji s rodiči, sestřičkou, babi a dědou, sestřenkou a všemi ostatními, na kterých mi tolik moc záleží. O radosti, když oni se radují. O spokojenosti, když oni jsou spokojení. Bylo by to na dlouhé povídání. A to je fajn, protože dokud máme o čem a především o kom povídat, žijeme. A to je ten hlavní důvod ke ŠTĚSTÍ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarda Jarda | Web | 22. listopadu 2008 v 8:10 | Reagovat

Ano,dobře jsi to Reni napsala.

2 Eva* Eva* | Web | 22. listopadu 2008 v 8:51 | Reagovat

Renuško, moc dobře ti rozumím, vyjádřila jsi to krásně. Mně by ke štěstí stačilo, kdyby mě měl někdo rád, občas mě k sobě přivinul a nebo právě vzal za tu ruku..

P.S. Tak moc jsem ráda, že ta hodinka byla pro tebe příjemná.

3 Story Story | E-mail | Web | 22. listopadu 2008 v 15:28 | Reagovat

Mě stačí hodně peněz a moje přítulkyně

4 Eva* Eva* | Web | 22. listopadu 2008 v 19:54 | Reagovat

Ahoj Renuško, u nás sníh odpoledne taky tál, ale k večeru zase přituhlo a jak bydlíme na vršku, tak to k nám pěkně klouže. Doufám, že neskončím jako minulé Vánoce, kdy jsem si zlomila pravé zápěstí. Letos v létě levé.. Tak jen čekám co to bude do třetice.

Je dobře, že jste si to s klukama parádně užili.

5 Eva* Eva* | Web | 23. listopadu 2008 v 15:00 | Reagovat

Přeju krásné nedělní odpoledne.

6 Eva* Eva* | Web | 23. listopadu 2008 v 16:31 | Reagovat

Renuško, opelichaná pampeliška určitě bude. Jen jsem se tak opičila, kam se kouknu, tam jsou vánoce, snížek..Ono to možná chce občas změnu. Dost se u dizajnu  vždycky navztekám, protože se mi nedaří upravit správně fotofrafii a rozměr záhlaví. Včera jsem byla na procházce u kostelíčku a ty zasněžené chaloupky se mi tak líbily, že jsem neodolala a musela jsem si je dát na blog..

Moc děkuju za rady k chlebíčku. Zkusím dosypat taky mouku a semínka dokoupím a opražím. Ještě jednou dík.

Páčko Eva

7 laluš laluš | 24. listopadu 2008 v 8:05 | Reagovat

100%

8 janina janina | 25. listopadu 2008 v 13:56 | Reagovat

krásně napsáno. Moc krásně. Holky teďkonc spí a já pociťuju štěstí   :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama