Soukromé pasti "po druhé"

12. listopadu 2008 v 21:47 | renuška |  Jak to vidím ...
Po každém odvysílaném díle této série nezávisle na sobě jdoucích reálných příběhů ze života mám sto chutí psát. Co se mnou děj udělal, jak na mě zapůsobil, nakolik jsem se ztotožnila s jeho obsahem. S čím nesouhlasím, co mě zklamalo, kdo mě svým jednáním naštval, kdo překvapil. Jako bych skrz policejní sklo sledovala životy cizích lidí a hodnotila jejich konání.
Až na příběh o "Tatínkově holčičce" jsem v každé povídce našla kus sebe. Někde míň, někde víc. Potkávala jsem se v různých situacích, objevovala jsem své známé naivní názory a předčasné závěry, trable s láskou i radosti. Dokonce se mi stalo, a to několikrát, že osudy hrdinek a hrdinů se téměř shodovaly s mým životem. Odehráli mi představení, které už jsem si jednou prošla sama na vlastní kůži. Dé ja vú. To snad ani ne. Náhoda. Nebo spíš běžný život a jeho samozřejmé součásti, které třeba sami vnímáme jako výjimečné, ale ony jsou více než normální. Klasické.
Bez ohledu na mě samotnou jsem se díky "Soukromým pastem" v nejméně dvou příbězích stala aktérkou hlavní role. Až na to, že já na rozdíl od hereček a herců jsem ještě nedohrála. Takže zatím nevím, jak ta moje vlastní "Soukromá past" skončí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 žabakuku žabakuku | Web | 12. listopadu 2008 v 21:53 | Reagovat

Píšeš moc hezky:)

Myslím,že v soukromých pastech,se najde více z nás:)

2 Vendea Vendea | Web | 14. listopadu 2008 v 11:15 | Reagovat

právě tohle téma Soukromých pastí je pro mě více než osobní, pouze s tím rozdílem, že nemám otčíma, ale otce vlastního - upřímně - vydržela jsem jen polovinu příběhu, protože potom mi to začalo připomínat minulost, kterou jsem se snažila z hlavy vymazat........

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama