Jak lahev koňaku,
co válí se sama v konťáku
a čeká, že ji někdo znovu naplní.
Jak krabice od bot,
chybí jí obuv i návod
k péči a taky sprej proti pocení.
Jak myšlenka lháře,
co kreslí prstem do Slabikáře
Emu, co má mámu, která maso mele.
Jak moje srdce,
mé já, které on nechce
už, protože nemůže. Do prdele!
Hodně osobní,ale docela tě chápu.Někdy to prostě na člověka dolehne a když to trvá příliš dlouho,je to k zbláznění.