Miluju tě :-DDDDD :-*** :-)))) srdíčko, láska tvoje
24. listopadu 2008 v 10:54 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
Jsem moc ráda, že první komentář je od člověka, který se zcela ztotožňuje s mým názorem. Doporučuju návštěvu jeho blogu, kde to srdíčky a smailíčky jen hýří
))
Renuško, vystihla jsi to úplně přesně. Je pravda, že pokud se opakují ta dvě slovíčka často, pozbývají podle mne na významu a mělo by se jimi opravdu šetřit. Když je opakují a melou dokolečka mladí, tak k tomu nemám co dodat..Až jim někdo bude chtít opravdu vyznat lásku se vším všudy, nebudou si těch slůvek vážit. Mám pocit, že se mladí až příliš opičí po Americe. Nemám ráda ani sv.Valentýna, kdy si a všichni hromadně vyznávají lásku, i když to tak leckdy ani nemyslí.
ježiš... tak ten první komentář mě úplně rozsekal... já ji milujůůůůů... ![]()
no co bych k tomu řekla já... taky někdy řeknu pétě, že ji miluju jako malej puberták... ale slovo "miluju" v pravým významu znamená něco, co já jsem řekla jen jednomu člověku na světě a ted s odstupem času si ještě myslím, že jsem byla JEN zamilovaná... nejsem si skutečně vědoma toho, že jsem milovala... je to tak neskutečně silnej pojem... myslím si, že naplno zjistíme, že někoho milujeme až s velkým odstupem času...
já spíš nemám ráda, když někdo s někým týden chodí a už mu píše miluju tě za každou smskou a řika mu to pořad... protože tohle je slovo, ktery by se mělo řikat málo a jen když se skutečně cítí...
ale jak vymáknout ten správnej okamžik, kdy to říct?? tohle se opravdu musí "jen" cítit...
Nemám tahle slůvka rád i když je to to nejkrásnější vyznání.Právě komerčnost a zprofanovanost těchto slov mne zcela odrazuje je užívat.
Nakonec už jsem o tom také psal.
Souhlasím se vším výše napsaným. A nejhorší je, když jeden řekne Miluju Tě a teď čeká, až ten druhý řekne Já tebe taky.. Fičák, jak z amerických televizních seriálů![]()
Ono se to vztahuje i na "mám tě rád", rovněž se očekává odpověď. Nemám ráda, když mi to někdo řekne a hce ozvěnu. Vždycky si říkám, že můj vztah k tomu člověku vychází z toho vztahu samotného a nepotřebuju ho dokazovat slovy.
Já jsem nejspíš nikdy nemilovala ve smyslu lásky k opačnému pohlaví, prozatím jsem k tomu neměla příležitost, ale jsem přesvědčená, že až to řeknu, bude to doopravdy a bude to znamenat, že jsem se konečně někomu otevřela, což jinak nedělám.
Respektive s lidmi mluvím o věcech mě vlastních, myšlenkách, které vycházející z mé podstaty, ale nejsem otevřená v tom smyslu, že bych se otevřela úplně a nebála se zranění, myslím, že někde hluboko uvnitř je ve mně strach z ublížení a tak i když dovolím lidem se mi přiblížit, nikdo není úplně blízko. To ale souvisí s mým životem a tak nemůžu mluvit za všechny.
Někdy mi ale připadá, že vlastně moderní svět už nedokáže vnímat pocity tak jednoduše jako kdysi a tak my, moje generace, potřebujeme silnější emoce, abychom je procítili. Potřebujeme emotivní filmy se symbolckými barvami, velkolepou výpravou, hudbou, velké příběhy, dramata, hádky, neštěstí, nespokojenost, skandály, zkrátka věci vyvolávající v nás silné emoce, fantasy literatura. Prostě potřebujeme mít pocit, že cítíme a když máme pocit, že všechno prožíváme, přeháníme a zveličujeme.
Objímání a pusinkování je moderní a řekla bych, že to nesouvisí jen s nějakou módou. Spíš je to jen jeden ze způsobů, jak to dát okatě najevo, protože jinak by neměly pocit, že to tak vážně je. Taky to s pubertou, kdy obzvlášť pžeháníme, končí, pokud to dělají dospělí, potom už je to spíš otázka módy.
čím častěji se říká miluji Tě a mám Tě rád, tím menší kouzlo ta slova mají - lidé si přestávají uvědomovat pravý význam těchto krátkých vět .... vytrhli je z kontextu a používají je tam, kde se jim to nejlépe hodí a přinese jim to největší užitek, ale už zapomínají na to, že když ta slova řeknou - měly by znamenat "jsi pro mě to nejcenější, neumím si život bez Tebe představit, chci s Tebou být po celý svůj život,....." - vůbec neví, jak moc tím ublížují sami sobě....
Hezu