Miluju tě :-DDDDD :-*** :-)))) srdíčko, láska tvoje

24. listopadu 2008 v 10:54 | renuška |  Jak to vidím ...
Prosím vás, nezbláznila jsem se. Nejsem vaše pubertální SB, které se chce přátelit jen za cenu vyšší návštěvnosti blogu a rozhodně nemíním posílat diplomky a dělat bleskovky. To jen pro orientaci:-).

Miluju tě. Neurčeno konkrétní osobě, pouze tuto slovní vazbu využiju k tomu, abych o ní něco řekla. Teda, spíš se rozlobila. Protože mi přijde, že se s ní šeredí. Plýtvá. Stále častěji se říká tam, kam vůbec nepatří. O kolik jsem starší, než dnešní -náctiletí? Deset, patnáct let. Dá se o mě hovořit jako o "staré škole"? Možná. Z jejich pohledu. Ale přece nejsem ještě za zenitem a v lecčems mám moderní pohled na svět. Co ovšem nechápu, je vyznávání lásky mezi kamarády laciným a falešným, na oko hodně významným a uchu lahodícím tokáním: Miluju tě. Kriste! Já tyhle všeříkající a láskyplná slova čekala vždy jen od opačného pohlaví, protože jsem je považovala za maximální vyznání, za TOP. A vyslovovala jsem je v tomtéž případě. Teprve, když jsem cítila, že člověk, kterému je povím, je opravdu ten, kterého miluju. V té slabé chvilce, kdy jsem ve své absolutní lehkosti vnímala existenci jen nás dvou, naší lásky, která se mi zdála být nekonečná a dokonalá.
Ale dnes? Každé ráno vysazuji u školy 14-ti letou slečnu, na kterou netrpělivě čekají spolužačky, aby se všechny po ránu objaly, opusinkovaly, zatetelily se blahem, že se milují navzájem a vydaly se společně do útrob ústavu. Slaví spolu narozeniny, svátky - dobrá. Pozornosti do dvouset korun neakceptovatelné, dárky podléhají módě a financím. Dle nich lze poznat hloubku kamarádství!!! Chachacha. Hlupky holky puberťačky. Přijdou na to časem, že je to úplně jinak. Kdy naušnice s kytičkama, pouzdra na mobily, "empétrojky" a další kraviny budou dávno zapomenuty. Přijde mi nehorázně hnusné a sobecké používat výše uvedené vyznání, kterým se svým způsobem zajišťuje a stvrzuje rádoby přátelství. Na život a na smrt. Jako bych říkala miluji tě a tím svázala ruce, následně i srdce a hlavu člověku, kterému jeho slušné vychování nedovolí můj výlev "srdce" odmítnout. A říct, nestačilo by jen: "Mám tě moc rád(a), vážím si tě, jsi pro mě jeden z nejdůležitějších lidí, jsem šťastná(ý), že se známe ...".

Jo. Tohle ošklivý zacházení s tam křehkým citem, jakým je láska, s tak nevhodně a stále častěji používaným vyznáním, przní její obsah natolik, že se úplně klidně bude moci stát, že nerozenáme, kdy je to fakt a kdy nás jen někdo balamutí hezkými slovíčky. Aby nám předvedl, co!!! pro něj znamenáme a jak!!! nás má rád. V návalu svým silných emocí ale zapomíná na to, že pravý přítel se projeví pochopením nás samotných, tolerancí a přiměřenou láskou, která nesvazuje, ale těší.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy-Kate Katy-Kate | Web | 24. listopadu 2008 v 10:55 | Reagovat

Hezu

2 renuška renuška | 24. listopadu 2008 v 11:01 | Reagovat

Jsem moc ráda, že první komentář je od člověka, který se zcela ztotožňuje s mým názorem. Doporučuju návštěvu jeho blogu, kde to srdíčky a smailíčky jen hýří:-)))

3 Eva* Eva* | Web | 24. listopadu 2008 v 14:38 | Reagovat

Renuško, vystihla jsi to úplně přesně. Je pravda, že pokud se opakují ta dvě slovíčka často, pozbývají podle mne na významu a mělo by se jimi opravdu šetřit. Když je opakují a melou dokolečka mladí, tak k tomu nemám co dodat..Až jim někdo bude chtít opravdu vyznat lásku se vším všudy, nebudou si těch slůvek vážit. Mám pocit, že se mladí až příliš opičí po Americe.  Nemám ráda ani sv.Valentýna, kdy si  a všichni hromadně vyznávají lásku, i když to tak leckdy ani nemyslí.

4 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 24. listopadu 2008 v 15:37 | Reagovat

ježiš... tak ten první komentář mě úplně rozsekal... já ji milujůůůůů... :D

no co bych k tomu řekla já... taky někdy řeknu pétě, že ji miluju jako malej puberták... ale slovo "miluju" v pravým významu znamená něco, co já jsem řekla jen jednomu člověku na světě a ted s odstupem času si ještě myslím, že jsem byla JEN zamilovaná... nejsem si skutečně vědoma toho, že jsem milovala... je to tak neskutečně silnej pojem... myslím si, že naplno zjistíme, že někoho milujeme až s velkým odstupem času...

já spíš nemám ráda, když někdo s někým týden chodí a už mu píše miluju tě za každou smskou a řika mu to pořad... protože tohle je slovo, ktery by se mělo řikat málo a jen když se skutečně cítí...

ale jak vymáknout ten správnej okamžik, kdy to říct?? tohle se opravdu musí "jen" cítit...

5 Jarda Jarda | Web | 24. listopadu 2008 v 19:15 | Reagovat

Nemám tahle slůvka rád i když je to to nejkrásnější vyznání.Právě komerčnost a zprofanovanost těchto slov mne zcela odrazuje je užívat.

Nakonec už jsem o tom také psal.

6 James003 James003 | Web | 25. listopadu 2008 v 9:49 | Reagovat

Souhlasím se vším výše napsaným. A nejhorší je, když jeden řekne Miluju Tě a teď čeká, až ten druhý řekne Já tebe taky.. Fičák, jak z amerických televizních seriálů:-)

7 Mirka Mirka | Web | 25. listopadu 2008 v 15:21 | Reagovat

Ono se to vztahuje i na "mám tě rád", rovněž se očekává odpověď. Nemám ráda, když mi to někdo řekne a hce ozvěnu. Vždycky si říkám, že můj vztah k tomu člověku vychází z toho vztahu samotného a nepotřebuju ho dokazovat slovy.

Já jsem nejspíš nikdy nemilovala ve smyslu lásky k opačnému pohlaví, prozatím jsem k tomu neměla příležitost, ale jsem přesvědčená, že až to řeknu, bude to doopravdy a bude to znamenat, že jsem se konečně někomu otevřela, což jinak nedělám.

Respektive s lidmi mluvím o věcech mě vlastních, myšlenkách, které vycházející z mé podstaty, ale nejsem otevřená v tom smyslu, že bych se otevřela úplně a nebála se zranění, myslím, že někde hluboko uvnitř je ve mně strach z ublížení a tak i když dovolím lidem se mi přiblížit, nikdo není úplně blízko. To ale souvisí s mým životem a tak nemůžu mluvit za všechny.

Někdy mi ale připadá, že vlastně moderní svět už nedokáže vnímat pocity tak jednoduše jako kdysi a tak my, moje generace, potřebujeme silnější emoce, abychom je procítili. Potřebujeme emotivní filmy se symbolckými barvami, velkolepou výpravou, hudbou, velké příběhy, dramata, hádky, neštěstí, nespokojenost, skandály, zkrátka věci vyvolávající v nás silné emoce, fantasy literatura. Prostě potřebujeme mít pocit, že cítíme a když máme pocit, že všechno prožíváme, přeháníme a zveličujeme.

Objímání a pusinkování je moderní a řekla bych, že to nesouvisí jen s nějakou módou. Spíš je to jen jeden ze způsobů, jak to dát okatě najevo, protože jinak by neměly pocit, že to tak vážně je. Taky to s pubertou, kdy obzvlášť pžeháníme, končí, pokud to dělají dospělí, potom už je to spíš otázka módy.

8 Vendea Vendea | Web | 26. listopadu 2008 v 11:35 | Reagovat

čím častěji se říká miluji Tě a mám Tě rád, tím menší kouzlo ta slova mají - lidé si přestávají uvědomovat pravý význam těchto krátkých vět .... vytrhli je z kontextu a používají je tam, kde se jim to nejlépe hodí a přinese jim to největší užitek, ale už zapomínají na to, že když ta slova řeknou - měly by znamenat "jsi pro mě to nejcenější, neumím si život bez Tebe představit, chci s Tebou být po celý svůj život,....." - vůbec neví, jak moc tím ublížují sami sobě....

9 Surielem Surielem | Web | 30. listopadu 2008 v 0:49 | Reagovat

To je krásně napsané:)

Renuško pošleš mi za můj názor diplomek a dáš si mě prosím do sbnek :)))))))

Nééé nechci pruditi:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama