Mám ze sebe strach

11. listopadu 2008 v 19:07 | renuška |  Jak to vidím ...
Protože se znám. Protože se nechávám unést a jednám zkratkovitě. Protože přes všechna svá přesvědčení, že tak se rozhodně chovat nesmím a nebudu, udělám pravý opak. Místo falešných úsměvů na tváři a rádoby veselého výrazu, které by sice lhaly, ale netrápily, ve tváři ukážu slzy a smutek. Že si tyhle emoce zkrátka najdou cestu ven, i když se budu zuby nehty snažit je v sobě schovat. Možná si s sebou přibalí ještě vztek, ošklivá zraňující slova, výčitky, chuť se pomstít, dělat naschvály. Potřebuju najít sílu, která by mi pomohla se přenést přes okamžik, kdy bude mít příležitost se mé špatné já objevit. Kéžby tvrdě spalo. Kéžby nereagovalo na impulsy v podobě letmého pohledu z okna, vyvolávajícího vzpomínky na to, co bylo dřív. A na to, co mohlo být. Kéžby pochopilo rozumné a pochopitelné řešení, ke kterému jednou stejně muselo dojít. Jak mu zakázat argumenty, které se dotýkají citů, teď tolik zraněných?
Nevím. Ten moment neoddálím, prostě přijde. Jsem si jistá, že srdce bude vyvádět jako splašený kůň a hlava bude mít hodně práce. Že to musím zvládnout? Měla bych. Ale mám strach. Ze sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 11. listopadu 2008 v 20:14 | Reagovat

Já ti Renuško rozumím, sama jsem se za život ocitla v takové, nebo podobné situaci. Škoda, že se tady nemůžu rozepsat o svých životních patáliích..To by se sem rozhodně nehodilo, je to smíš na email..

P.S. Taky bych nemohla bez muziky žít, vyjádřila jsem se dneska trošku hloupě, ale ono to tak skutečně bylo, že by jednomu z toho za těch několik hodin praskla hlava...Takže MP3 mi pomohla, ale jinak mám sluchátka všude, kam jen jdu a vstávám i uléhám s hudbou..Zvlášť, když mi není zrovna nejlíp na duši.

2 Eva* Eva* | Web | 11. listopadu 2008 v 20:28 | Reagovat

Renuš, ale já to dělám taky tak...už mi spoustu lidí napsalo přes zprávu autorovi, že moje písničky jsou smutný...Což teprve, kdyby slyšeli, co poslouchám doma..Je to poznat i na fotkách, když mi není zrovna nejlíp..ale mě se i smutné fotky líní tak nějak víc, než ty rozjásané.

3 Eva* Eva* | Web | 11. listopadu 2008 v 20:34 | Reagovat

mělo být líbí...

4 Slávek Slávek | Web | 11. listopadu 2008 v 22:05 | Reagovat

Renuš, netrap se zbytečně a..pusť to ven:-))..možná při tom ztratíš nějakého kamaráda, ale Ti, kteří Tě znají, pochopí..držet něco v sobě je nebezpečné a nikdy se toho nezbavíš..stejně jako krása musí být vidět..jinak by krásou nebyla..tak i smutek, vztek a ošklivé emoce, vypovídají o člověku víc, než uhlazené salonní chování:-))..a hlavně, je vidět, že ten člověk je upřímný..k ostatním i k sobě..a takovému člověku dokážu věřit:-)))

5 Eva* Eva* | Web | 12. listopadu 2008 v 9:13 | Reagovat

Jdu tě jen pozdravit.

6 Vendea Vendea | Web | 12. listopadu 2008 v 13:07 | Reagovat

nemá smysl bránit se - stejně to dříve či později z Tebe vyjde ven - a čím dýl se to budeš snažit zadržet, tím horší to následně bude - alespoň u mě se to tak ověřilo

7 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 12. listopadu 2008 v 17:32 | Reagovat

já mám vždycky největší strach ze sebe... strach o druhé a strach ze sebe... to jsou moje dvě největší fobie.. protože před sebou se člověk jenom těžko dokáže bránit... :( já doufám, že to všechno zvládneš! jsi silná ženská, to já vim! jsi taky moje sestřenka, ne? a my to máme v rodině tuhle naši sílu!!!!

8 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 12. listopadu 2008 v 17:52 | Reagovat

tak ten tvůj strach chápu... ale já jsem našla jednu osobu, která mi pomáhá hledat v sobě sebe samu... která mi pomáhá dostat moji dušičku zase do pořádku a zjistila, že toho musím ještě hodně udělat a hodně dokázat, abych se cejtila sama se sebou dobře.. je to asi opravdu hodně těžký...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama