close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jaroslav

4. listopadu 2008 v 19:11 | renuška |  Jak to vidím ...
Je zvláštní, že během života nás některá jména minou a některá máme na jazyku téměř stále. A jistě to není tím, že by je nosila extra velká skupina lidí. Spíš náhody. V mém případě, jak už titulek napovídá, je hodně dominantní jméno Jaroslav.
Nepídila jsem se po jeho původu, protože to si za a) každý může najít sám, a za b) je to jméno ryze české a jeho rozbor nám bez velké námahy říká, že majitel tohoto oslovení je milovníkem a oslavencem jara. Aby ne, však svátek připadá na 27. dubna (stejně tak jako narozeniny mé maminky).

JARKA - takhle jsme říkali dědovi. Kouzelný dědeček Jarka z Jahodný. Člověk s velikým srdcem, které naplňovala láska k rodině, přírodě, životu. Skromný a úžasný. Pohádkový. Nejmilejší. Stýská se mi.
JAROUŠ - dědův syn, mamčin brácha, můj strejda. Nikdy bych mu ani za zlatý prase "strejdo" neřekla. Vždycky to byl Jarouš. Když jsme jezdili k babi a dědovi na prázdniny, Jarouš nás měl na starosti. Do vojny. Teď mu říkají "Jarouši" i děti mé a sestřiny. Asi mu to tak zůstane navždy.
JAROUŠ (II.) - kolega z práce. Diblík. O rok a den mladší, ale o to drzejší. Můj poklad, miláček, zlatíčko. Potrápí, pozlobí, ale z legrace. A já mu to vracím. Je to můj Shrek. Spřízněná duše. Často mu říkám, že ho mám ráda. Třeba mu to zní jako fráze, spíš se stydí. Ale je to pravda.
JARDA (TAŤKA) - nenechte se zmást. Můj opravický táta je Vašek. Toto je taťka Jarouše II. A "Taťka" mu říkám proto, že v práci mám mezi kolegy na dílně šest pánů, přičemž tři z nich jsou ... Jaroslavové. Jarouš II. mi to nemůže odpustit, protože je to JEHO taťka a já nemám právo mu tak říkat:-)). Ale dokud na to slyší ... Prima chlap.
JÁRA - největší kamarád mého staršího a vlastně i mladšího syna. Už od školky. Trochu rozcapenej, rodiče si ho hýčkají. Beru si ho občas na víkend nebo na prázdniny, ale na srovnání bych ho musela mít v péči déle. Mmj. jeho otec se jmenuje Jaroslav.
JARDA (NUBARA) - netřeba představovat. Virtuální kamarád. Mužskej s velikým životním osudem, prototyp ukázkovýho táty. Nadanej, obětavej, rozdal by se. Vážím si ho. Moc.

Výčet Jaroslavů zdaleka není u konce, vzpomínám si, že se mi ve čtrnácti dvořil jistý Jarda Dohnal. Neměla jsem zájem, protože mě okouzlil Pavel. Pak taky v práci je ještě jeden Jarda, ale tento člověk mi rozhodně nepřirostl k srdci natolik, abych o něm psala víc, než stroze. Do práce mi vozí balíky řidič Jarda - vlastně dva - Hrdinka a Beran. No a aby toho nebylo málo, frontman kapely, ve které hraje manžel, si říká Jarryn - oficiálně Jaroslav Beránek.

...

Vím, že obsahově tento článek asi zdaleka nezapůsobí tak, jako nějaká hluboká úvaha, ale určitě trochu odlehčí vážnějším tématům, která zde bývají častěji. Zároveň se omlouvám za špatný sloh, kde se nemají opakovat stejná slova. Snad mi to pro jednou prominete:-) Beztak za to můžou Jaroslavové, těch je tady nejvíc:-))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 4. listopadu 2008 v 20:47 | Reagovat

páni... ty jich znáš vážně hodně... to v mým okolí jich tolik není... :D i když ono bohatě stačí ten můj jaroušovskej taťka, ten vydá za pět :D

2 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 4. listopadu 2008 v 21:23 | Reagovat

jinak ta písnička z once bohužel není... je to 9 crimes od damien rice... ;) ale souhlasim s tim, že je krásná ;)

3 laluš laluš | 4. listopadu 2008 v 22:49 | Reagovat

Udělala jsi mi hroznou radost připomínkou těch společných dvou Jaroslavů, ty ostatní ti moc přeju, je to stejně fajn narazit na prima lidi. Tak si říkám, že ten můj okruh je hrozně barevnej na jména - napřiklad Jarka, Květuška, Renča s Janinou, pimprlata Ondra,Honzík,Dája a Lucka, pán domu Václav, no a další, srdíčko mám taky veliký. A jinak co se týká zmínky svátku Jaroslava a mých narozenin, ten den jsem ještě slavili výročí svatby Jahodenských, vzpomínáš? Když se gratulovalo, tak jsme si třásli rukou skoro každý s každým, a těch dárků!No jo, bylo to krásný, jen jsem si to tenkrát jaksi neuvědomovala, bylo tak nějak přirozený, že jsme všichni pohromadě. A teď je všechno jinak, ale tak to tak ten život zařídí. Že mám ale sloh, co?

4 Slávek Slávek | Web | 5. listopadu 2008 v 11:16 | Reagovat

nasadilas mi brouka do hlavy..jak to, že neznám žádnýho Jardu?..jenom Jaroslavu:-))..tři:-)))

5 Jarda Jarda | Web | 5. listopadu 2008 v 14:53 | Reagovat

Děkují ti.

6 Eva* Eva* | Web | 5. listopadu 2008 v 17:22 | Reagovat

Muž se jmenuje taky Jaroslav a říkám mu Jaruš *smííích* on to má totiž takhle rád..

7 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 5. listopadu 2008 v 18:42 | Reagovat

tak u nás se jméno Jaroslav dědí z generace na generaci... takže já chápu... :D

8 Vendea Vendea | Web | 6. listopadu 2008 v 10:45 | Reagovat

u nás v rodině se jména moc neopakují - snad jen, že děda a strejda jsou Pepíci, já jsem Káťa po prababičce a teta je Libuška po své mamince :) jooo, ale náš dědeček, kterého nikdo z nás nepoznal měl smysl pro humor - měl pět synů, každého s jinou paní a všichni chlapci se jmenují stejně :)

9 janina janina | 6. listopadu 2008 v 15:09 | Reagovat

Krásný článek o Jarouších ať takových nebo makových.

For Vendea: Všichni se jmenují stejně? :))) To teda měl opravdu smysl pro humor. A jak se jmenují?

10 f. f. | 7. listopadu 2008 v 22:28 | Reagovat

jo, některých jmen má prostě člověk v životě víc, třeba to není náhoda... ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama