Nejsem vždycky ta milá usměvavá nenápadná paní. Občas mi ta noha prostě ujede. Teď mi ujely obě najednou, potvory, takže samozřejmě následky byly očekávané. Ale ne tak hustě, prosím!!!
Pravidelné dvoudenní firemní rozlučky se stávajícím rokem dávají zabrat nejen žaludkům a bránicím, ale především játříčkům a hlavičkám. Přijde na to, jak jsme zvyklí, takže se v této prekérní situaci musí závidět těm, kteří poctivě trénují po celých 365 dní. Páč pak už je nic nepřekvapí a vědí, že konzumací alkoholu si neublíží. Já "mejdlo" vzdoruji a slabých chvilek mívám málo. O to horší jsou pochopitelně rána, ne jedno, ale hned dvě za sebou. Trvá mi dýl dostat se zpátky na zem, aniž bych musela poslouchat dunění v lebkovně, kterou provokuju ještě navíc dolováním vzpomínek, co se asi tak dělo.
Takže se zapřísahám, že dobrých pár týdnů si dám pauzu. A doufám, že se nenajde nikdo, kdo by mě NUTIL!!! mé předsevzetí porušit:-) .

Dávám sem jedinou fotografii, kterou lze publikovat, protože:
a) nemám právo zveřejňovat snímky mých kamarádů a kolegů bez jejich souhlasu
b) bojím se fyzického útoku na mou osobu, pokud by se o této prezentaci dozvěděli
c) nikde jinde už vyfocená nejsem a co je komu po někom jiným:-)
Renuško, na té fotce ti to moc sluší!
Hele, já byla sťatá jen párkrát za život, ale vždycky to pak stálo za to a já se zapřísahala, že od teď už nikdy víc..Naposledy to bylo loni. *mrk*