Prý stačí 4x denně obejmout

7. října 2008 v 11:09 | renuška |  Jak to vidím ...
Tohle jsem si včera přečetla v titulku na Seznamu. Článek jsem z důvodu časové tísně neotvírala, ale i ten nadpis stačil k tomu, abych se nad ním pozastavila.
Ke spokojenému vztahu stačí denně 4 obejmutí (jak já ráda říkám "objemnutí"). Na rovinu? Já říkám ano. Stačí. Včera jsem hned vyzkoušela tenhle recept na manželovi. Povídám, že to psali, tak to vyzkoušíme. Objal, já jsem se do něj schovala, hřál, já se zbavila studených rukou, voněl, já ho cítila. Čekal, až to přejde, já ho přesvědčovala, ať ještě chvilku vydrží. Klepal prsty na záda, já se snažila ignorovat jeho netrpělivost. I přes malé nedostatky však tento okamžik stál za to. Bylo mi krásně. Obejmutí mě uklidňuje, fascinuje mě ta neskonalá blízkost, souznění, ticho. Jedinečnost. Nikde jinde nelze tohoto pocitu dosáhnout. Tím jsem si jistá.
Nebylo by marné, kdyby objímání bylo svým způsobem hlídáno, třeba jako plnění domacích úkolů, které si naše ratolesti nosí domů ze školy zapsané v záznamníčku. Četl - datum a podpis. Nečetl - nic. Objal - datum, podpis. Neobjal - nic. Jak dlouho by trvalo, než bychom sešit popsali svými klikyháky, čísly, slovy? Někteří by již po pár dnech měli důvod jít do papírnictví na nákup, jiní by v naději čekali na extra den - třeba vánoce, narozeniny, aby mohli tímto způsobem dát najevo své emoce, kvůli dárku. Aspoň. Zde je třeba se zamyslet i nad tím, co je ten opravdický, důležitý den. Fakt je, že čas letí a jubilea, svátky nám to připomínají s pravidelnou časovou daností. Není ale náhodou daleko významnější den, kdy nás někdo svou přítomností potěší, než když nás obdaruje bezduchým prezentem?
Pravděpodobně mé potřeby ohledně objemnutí jsou dány tím, že jsem mazel. Strašně moc umazlená paní. Už od malička. O to víc to vyžaduji, o to víc to dávám. O to víc mi to chybí, ale pozor!!! Nikdy toho není dost. Jsem totiž nenasytná. Ovšem musím být náramně opatrná, protože všeho se lze přejíst. Asi i objímání. Možná to číslo - 4x denně - je tak akorát. Tedy, jak pro koho, ale to už tady řešit nebudu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jana jana | Web | 7. října 2008 v 11:32 | Reagovat

Když já mám Renuško pocit,že se to nedá naplánovat.Já když bych cítila ,že ten druhý člověk je netrpělivý,tak by to pro mne nebylo ono.Můj syn se například nerad mazlí a to odmalička a přesto vím,že je plný lásky k nám.Dcera se zase mazlí ráda.Manžel by se zase nechal mazlit a obletovat,ale neumí to oplácet.Mě zas stačí dobré slovo.Každý je asi jiný.

2 Vendea Vendea | Web | 7. října 2008 v 12:56 | Reagovat

objetí dokáže "říct" mnohem víc než tisíc slov a proto mi tolik schází - ta byť jen krátká chvilka, kdy mám pocit, že tomu druhému patřím a v ten okamžik jsme jen my dva a naše smysly.................

3 janina janina | 7. října 2008 v 14:56 | Reagovat

Tuhlenc jsme snažili objímat všichni čtyři a Lucina nějak protestovala....asi jsme ji moc mačkali, ale bylo to moc fajn.

4 Jarda Jarda | Web | 7. října 2008 v 19:29 | Reagovat

Také mám za to,že projevy lásky by měly být spontánní a ne plánované.Měly by být součásti naší přirozenosti.

5 ganjakaya ganjakaya | E-mail | Web | 7. října 2008 v 22:09 | Reagovat

Ono trochu toho plánovanýho objímání asi může někdy tý svíčce, která už má malinkej plamínek, trochu zase povytáhnout knot. Ale jinak je pravda, že spontánní objímání je úplně jiná káva. Tohle je ale metoda, která by jí mohla nastartovat. Tedy ne to počítat, jen se trochu víc snažit a udělat si čas. Jen musejí chtít dva.

6 Eva* Eva* | Web | 8. října 2008 v 10:54 | Reagovat

Za sebe můžu jen říct, že ještě loni jsem se s někým objímala a bylo mi u toho moc fajn..Nepočítala jsem kolikrát denně to bylo. Teď už delší dobu mi objímání strašně, strašně moc chybí a já se snažím aspoń tulit k mým zvířátkům...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama