7. října 2008 v 11:09 | renuška
|
Tohle jsem si včera přečetla v titulku na Seznamu. Článek jsem z důvodu časové tísně neotvírala, ale i ten nadpis stačil k tomu, abych se nad ním pozastavila.
Ke spokojenému vztahu stačí denně 4 obejmutí (jak já ráda říkám "objemnutí"). Na rovinu? Já říkám ano. Stačí. Včera jsem hned vyzkoušela tenhle recept na manželovi. Povídám, že to psali, tak to vyzkoušíme. Objal, já jsem se do něj schovala, hřál, já se zbavila studených rukou, voněl, já ho cítila. Čekal, až to přejde, já ho přesvědčovala, ať ještě chvilku vydrží. Klepal prsty na záda, já se snažila ignorovat jeho netrpělivost. I přes malé nedostatky však tento okamžik stál za to. Bylo mi krásně. Obejmutí mě uklidňuje, fascinuje mě ta neskonalá blízkost, souznění, ticho. Jedinečnost. Nikde jinde nelze tohoto pocitu dosáhnout. Tím jsem si jistá.
Nebylo by marné, kdyby objímání bylo svým způsobem hlídáno, třeba jako plnění domacích úkolů, které si naše ratolesti nosí domů ze školy zapsané v záznamníčku. Četl - datum a podpis. Nečetl - nic. Objal - datum, podpis. Neobjal - nic. Jak dlouho by trvalo, než bychom sešit popsali svými klikyháky, čísly, slovy? Někteří by již po pár dnech měli důvod jít do papírnictví na nákup, jiní by v naději čekali na extra den - třeba vánoce, narozeniny, aby mohli tímto způsobem dát najevo své emoce, kvůli dárku. Aspoň. Zde je třeba se zamyslet i nad tím, co je ten opravdický, důležitý den. Fakt je, že čas letí a jubilea, svátky nám to připomínají s pravidelnou časovou daností. Není ale náhodou daleko významnější den, kdy nás někdo svou přítomností potěší, než když nás obdaruje bezduchým prezentem?
Pravděpodobně mé potřeby ohledně objemnutí jsou dány tím, že jsem mazel. Strašně moc umazlená paní. Už od malička. O to víc to vyžaduji, o to víc to dávám. O to víc mi to chybí, ale pozor!!! Nikdy toho není dost. Jsem totiž nenasytná. Ovšem musím být náramně opatrná, protože všeho se lze přejíst. Asi i objímání. Možná to číslo - 4x denně - je tak akorát. Tedy, jak pro koho, ale to už tady řešit nebudu.
Když já mám Renuško pocit,že se to nedá naplánovat.Já když bych cítila ,že ten druhý člověk je netrpělivý,tak by to pro mne nebylo ono.Můj syn se například nerad mazlí a to odmalička a přesto vím,že je plný lásky k nám.Dcera se zase mazlí ráda.Manžel by se zase nechal mazlit a obletovat,ale neumí to oplácet.Mě zas stačí dobré slovo.Každý je asi jiný.