Mezi nebem a zemí

1. října 2008 v 8:11 | renuška |  Jak to vidím ...
Je to sice fádní titulek, ale má v sobě tolik nevyřčeného a nevysvětlitelného, že není třeba být kdovíjak originální ve vymýšlení jiného nadpisu. Mezi nebem a zemí. Věřím tomu, že každý z nás zažil "něco", čemu prostě ani ve snu nemohl uvěřit, co si neměl jak logicky vysvětlit, co se prostě jen tak stalo. Ať už se jedná o pozitivní či negativní zážitky, nejednomu z nás vrtají hlavou příčiny toho, proč se udály. Odpovědi čerpáme z karet, skleněných koulí, kyvadýlek, horoskopů, numerologie ... nakolik jim však můžeme věřit, záleží na nás.
Sama jsem v tomto na vážkách. Říkám si, jo, určitě tam něco je, co si nás nenápadně diriguje, co nás překvapuje, co nás vede. Pojmy jako "duše", "karma" - v tomto směru se s nimi často pracuje, ač jejich význam málokdo dobře zná. Ať už je to tak či onak, někdy je lepší se té víře poddat a alespoň doufat, že jsme nesmrtelní. Tedy, nejde o stálý život mé osoby jak spíš těch, kteří nás opouští a které máme stále rádi.
Podstatou toho, proč se tomuto tématu věnuji, je, že už několik dní přemýšlím, pokud tedy duše je "cestovní", čím jsem byla v minulém životě. Webových odkazů jsem našla několik, ale výsledkům moc nevěřím. Raději bych se nechala "rozebrat" odborníkem, třeba i v hypnóze. Nechci znát budoucnost, ale dalekou minulost, jestli právě ona mě v mém současném životě ovlivňuje. Mám totiž stále větší podezření, že jsem byla kurtizánou. Nevím, proč, nikdy jsem se tak nechovala, ale posledních dobou jako bych se sama v sobě měnila. Nemá snad můj minulý život na tohle vliv? Prý se duše v různých obalech potkávají stále dokola. Je možné, že se takhle vyvíjí vztahy? Pořád do nekonečna? Vrací se duše zemřelých zpátky na zem převtělením do sice jiných, ale také blízkých osob?
Jak to je? Je lepší být nohama na zemi nebo se upnout k éteričnosti? Kdo mi dá odpověď na mé otázky? Je dobré ji znát? Kdo ví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 janina janina | 1. října 2008 v 12:29 | Reagovat

Tak tohle je taky moje nezodpovězená otázka. Věřím na posmrtný život a život po životě. Jak si jinak vysvětlit fobie a pohnutí mysli. Já mám strach z červů a přitom mi nikdy nic neudělali. Šla bych na rozebrání mé minulosti a minulých životů, ale na druhou stranu mám strach, že se mi nebude líbit, co by o mě řekl onen dotyčný....teď nevím jak se jmenuje.

2 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 1. října 2008 v 20:48 | Reagovat

tak co se mě týče, tak mě tyhle věci vždycky hrozně zajímaly... prostě věřím, že něco je... něco, co nemůžeme ovlivnit.. zároveň, ale věřim, že každý je strůjcem svého osudu...

3 Eva* Eva* | Web | 2. října 2008 v 11:29 | Reagovat

Začala jsem na reinkarnaci věřit až v poslední době. Teprve po letech mi některé skutečnosti, co se staly v mém životě docvakávají a zapadají do sebe.

Dost často jsem mívala a mívám sen, kdy  sama sebe viděla jako nějakého starého muže u chalupy se sekyrou v ruce, jak štípu dříví do kamen. Možná jsem tedy byla v minulém životě nějaký poustevník..

4 Slávek Slávek | Web | 2. října 2008 v 18:51 | Reagovat

na reinkarnaci věřím, ale u mně je to způsobeno, že jsem "švihnutý" Indií:-))..za mého mládí se tohle všechno posmrtné bytí tvrdě popíralo..oficiálně..a pak jsem se seznámil s materialistickým vědátorem a ten mně doslova šokoval:-))..podle něj totiž, přesně v souladu s materialistickou filosofií, je možné, že si občas uvědomujeme minulé životy..proč?..hmota je přece věčná, nevzniká, ani nezaniká, pouze se přeměňuje v jiný druh..ergo kladívko, může v sobě nést vzpomínky:-))..a my jsme přece stvořeni z hmoty:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama