Když se dělá s chlapama

15. října 2008 v 11:58 | renuška |  Jak to vidím ...
Myšleno, když se pracuje:-)). Tedy pánský kolektiv. Malá poznámka na začátek:-)) .
No, mohu porovnávat, protože jsem před mateřskou sice pracovala ve stejné firmě, ale v jiných prostorách, kde v sousedních kancelářích pobývaly především dámy. Ačkoliv byly o generaci starší, bylo si s nimi ve chvílich volna o čem povídat a rozhodně nemohu tvrdit, že by to bylo kdovíjak pitomý. Jenže holky jsou prostě soupeřky, jsou hašteřivý, náladový, urážlivý, hůř si odpouští, víc se pomlouvají, kamarádství funguje jen zcela vyjímečně, spíš bych použila termínu "vlažné".
Po šesti letech strávených výchovou synků a péčí o domácnost jsem se naštěstí mohla vrátit zpátky. Sice jsem dostala jinou pracovní náplň, kterou jsem přijala s hrůzou i slzami v očích. Teď jsem ale za tuto změnu moc ráda. Práce mě ohromně baví, zjistila jsem, že i holka může rozumnět v rámci možností technice, pokud sama chce. Ale o tom třeba až jindy.
O tom, jaké je dělat s mužskýma, se mi píše docela dobře. Protože mi s nimi dobře je. Sice je fakt, že sympatie hrají chtě-nechtě důležitou roli, ale i tak. Občas je nutné ignorovat trapné poznámky, hulvátské řeči, sprostý slova, říhání, uprdnutí. Je taky nutné smířit se s tím, že s vámi kolegové budou sice hovořit, ale jejich oči občas ujedou, a tak najednou zjistíte, že se jim díváte na temeno, protože oni se dívají na prsa. Tedy, na vaše prsa:-)) Sem tam je potřeba udělat ze sebe "blbku", aby pánové měli pocit, že ONI jsou ti dokonalí. Tento fakt je ale normální v běžném životě, tudíž je možné ho praktikovat vždy a všude.
Ovšem, kámen úrazu a největší problém vidím v používání toalety. Já tedy na jejich záchod nechodím, ne kvůli prkýnku, ale prostě je to chlapskej záchod a basta fidli. A štítím se. Ale používám umyvadlo, které je zároveň dřezem, protože ty hrnky po kafi někde mejt musím. A ruce špinavý od náhradních dílů, sem tam nějaký olej. Oni se mi pokaždý smějou, protože než vejdu, tak dobu ťukám a volám: "Je tam někdo?". Je mi totiž proti srsti vstoupit do umývárny, když hned vedle za stěnou někdo "tvoří". Na tuhle činnost je třeba míti klid a ne, aby nějaká holka blonďatá vyrušovala:-)) Jim to prý nevadí, ale mně tedy ano. A moc. Už párkrát mi totiž zatloukli, že je obsazeno a já potom málem roztřískala nádobí, jak jsem se lekla čerstvě vyprázdněného kolegy. Pochopitelně. Hurónský smích z jejich strany, zrudlá Renuška - no na zbláznění.
Jsem ale mírumilovná, tak jim jejich vtípky tohoto ražení odpouštím a prakticky stále spolu vycházíme v dobrém. Díky bohu. Není totiž nad to, když vztahy v kolektivu fungují, jak mají.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 15. října 2008 v 12:29 | Reagovat

Já těch zaměstnání vystřídala opravdu hodně. Když byly občanky ještě jako knížečky, tak už jsem v ní neměla místo ani na razítko o zaměstnání a musela jsem nosit náhradní kartičku.

Nejradši ale vzpomínám na dobu, kdy sem pracovala v Kovoslužbě - Praha 1, Soukenická ulice. Tam byli převážně chlapi a bylo to fakt super!!!

2 laluš laluš | 15. října 2008 v 13:14 | Reagovat

Ježíš, směju se jak blázen, prostě ty to umíš napsat.Vzhledem k tom, že tvé kolegy znám, tak si je umím v daných situacích přestavit a řvu smíchy. Ale jinak máš naprostou pravdu, tady je na poschodí je jediný mužský, co ten se chudák natahá stolů, počítačů, vyměňuje žárovky, opraví zaseklé splachovadlo u WC ...., odměnou mu je přehled o kolegyních, o který ale zřejmě nestojí (kolik má která návalů, která to nedostala, která nestačila vyndat maso z trouby, která má  troubu manžela, ...) Tak ať se ti mezi pány kluky líbí, vžďyť oni si tě hýčkají jak nejlíp dovedou. Papa

3 jana jana | Web | 15. října 2008 v 14:48 | Reagovat

Máš pravdu,se ženami se dá mluvit o ženských zájmech a je to fajn,i když občas k nějaké hádce dojde,ale znám i mužský kolektiv,kde je žena výjimkou a tam se potom cítí mezi chlapi opravdu ženou.Jsem ráda,že jsem zažila oba kolektivy a těžko říct,co je lepší.Když jsem byla jen se ženami,chyběli tam muži a jejich ,,srandičky´´,když jsem byla s muži,chybělo mi klábosení o ženských věcech,ale naštěstí všude bylo docela dobře.

4 janina janina | 15. října 2008 v 17:26 | Reagovat

Já ti mohu jen závidět, protože takové obsazeno a neobsazeno je u vás jedno. Vy se máte rádi za každých okolností. A přiznej si to sestřičko, že když ti neodpoví na: "je tam někdo?" a ty tam vlítneš a pak rudneš, že si to někdy nezasloužíš. teda skoro furt, ne? Že jim o tomhle blogu řeknu :)

5 Slávek Slávek | Web | 15. října 2008 v 19:11 | Reagovat

povedené a mlátím se smíchy:-))..ale zároveň se mi vybavují vzpomínky, kdy jsem pracoval jako jediný chlap mezi 30 ženskými:-(((..po pár měsících jsem dostával pravidelně i menzes:-))

6 ganjakaya ganjakaya | E-mail | Web | 15. října 2008 v 21:44 | Reagovat

Měl jsem jako 20-ti letej jinoch to štěstí, že jsem pracoval v kolektivu s 4-ma ženskejma napříč věkovým spektrem. Já jsem se tam měl jako v bavlnce, děvčata nosily svačiny, vařily kafe atd. Jen jem nikdy nepochopil, která s kterou vlastně kamarádí. Jakmile se ocitly dvě pohromadě, okamžitě ty druhý dvě byly špatný a tak se to různě míchalo a střídalo. Chlapi si tohle dělaj někdy taky, ale řek bych, že v tom je víc legrace a míň zášti.  Zažil jsem i kolegyni v chlapským kolektivu a jakkoli byla milá, vtipná a atraktivní, nikdy jsme se o ni nepoprali. Byl to prostě náš Evík.

Jinak pěknej článek.

7 ganjakaya ganjakaya | E-mail | Web | 15. října 2008 v 21:45 | Reagovat

*jsem

8 renuška renuška | 15. října 2008 v 22:12 | Reagovat

To ganjakaya: Jo, taky mi říkaj Evíku, nebo Nasťo, nebo Marfušo, nebo Mařenko, nebo Pipe (angl. trubka), nebo pokladku, nebo holko blonďatá, nebo hloupá. Vše v souladu s úsměvem na tváři:-)))

9 Roman Roman | 17. prosince 2010 v 10:32 | Reagovat

Ahoj Evo, a kdepak jsi tam pracovala , příjem výdej ?
[1]: ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama