Z okna
30. září 2008 v 17:10 | renuška | Jak to vidím ...Sedím u PC, píšu tenhle článek a koukám při tom svým dokonalým periferním zrakem z okna. Oslepuje mě nikoliv paprsek slunce, to se dnes zbaběle schovalo za mraky, nýbrž velikananánskej ořech. Žlutých listů bych se nedopočítala, větve skrze ně nejsou vůbec vidět. Jak dlouho vydrží takhle zářit? Možná ještě pár dní, pak zlaté listy zhnědnou, opadají a zbyde jen "kostra". Jako každý rok.
Vidím vítr. Sice je neviditelný, ale stejně ho lze spatřit. Honí se s větvemi vysokých stromů, schovává se v nich sám před sebou a ani neví, jak je mazaný. Jak snadno si vlastně je všechny omotává kolem svých dlouhých ufoukaných prstů. Kam on, tam oni za ním. Nefouká, oni stojí ani se nehnou. Taktik.
Kouř. Z komína. Podzim je tu se vším všudy. Koukám, jak se pomalu vznáší šedivé obláčky, chvíli rovně k nebi, pak na levou stranu, aby za chvíli mohly utíkat v pravo. Chvíli rychle, potom pozvolna, náladové jako já.
Zahrada už z posledních sil těší zelenou trávou, než i ta přestane mít energii na to se ukazovat. Předvádět. Nakrucovat se, jak jí rychle rostou vlasy, které si zdobí sedmikráskami a pampeliškami. Nepotřebuje žádná líčidla, sama se umí krášlit. A jak se ráda líbí! Parádnice, která pravidelně vyžaduje kosmetické úpravy sekačkou. Určitě už se těší na módní novinky v příští sezóně. Budou "in" poměnky a tulipány? Nebo jako letos žlutá - narcisy, slunečnice? Kdo ví.
Je tam krásně, za tím oknem. Z obou stran. Venku i doma.
Komentáře
Zajímavě píšeš,to by mě nenapadlo.Na to musí mít člověk dušičku ,aby si všímal takových věcí a uměl to pak i takto napsat.
Tak to jo, dušičku máš opravdu velkou, a taky dar z nebes - seřadit ta slovíčka tak krásně za sebou.
Po tomhle přečtení se mi ten dnešní uplakaný podzim i zalíbil.
Renuško, ty máš vzácnej dar, hrozně hezky se čte všechno, co napíšeš. Zááávidím, ale jen v dobrém..