26. září 2008 v 8:02 | renuška
|
Zaspala jsem. O dvacet!!! minut. Večer jsem uklízela, chystala pohoštění na dnešní akci, kterou v práci máme, na zkrášlování a rekonstrukci nehtů nezbyl čas. Rychle ještě fotky na blog a do hajan. S představou, že jsem si nastavila mobil na půl šestou, tedy o čtvrt hodiny dřív, než obvykle, jsem ulehla a usnula. Ráno mě mimo nutkání jít na WC probrala písnička D. Landy Třista z místa, co se mi z ničehonic začala honit hlavou a především se začal v posteli vrtět můj manžel. A to je velice neobvyklé, protože když vstávám, on má ještě půlnoc. Tak čekám, čekám, venku více světla, než v 5.45. Mnoho indicií - a výsledek je? Ano, 6.08 hod. Panika, křik, fofry, manžel o čtvrt hodinu dřív na nohou, pomohl s dětmi, uchystal svačinu do školy, já měla ráno jen pro sebe. V konečné fázi jsem do auta usedala ještě o tři minuty dřív, než normálně. Jak je to možné???!!!
V práci jsem čekala na další ťafku, která se dostavila s příjezdem šéfa. Sice věděl, že dnes máme posezení, jen asi netušil, že ve větším měřítku:-)), ačkoliv jeho prvotní informace tak vyzněly, že ano, není problém, spojíme to s dožínkami. No nic. Na dílně je vystavený malý soudek s pípou a kolega veze kýtu. No nic. V lednici mám krabici chuťovek a cukroví. No nic.
Jen čekám, co se ještě vyvrbí, ale mám dojem, že nic neskončí tak, jak jsem si myslela. Třeba nás ale nečekané náhody ještě mile překvapí. Je až neuvěřitelný, že spousta malých okolností dokáže rozházet plány. krucinál:-)))
Pravda,někdy se věci nevyvíjí podle naších představ,ale nevěš hlavu,den přeci ještě nekončí.