Keep your hands up
21. září 2008 v 22:27 | renuška | Jak to vidím ...Nebo-li RUCE VZHŮRU. Doufám, že to mám správně v AJ, už bych hodně nutně potřebovala oprášit a doplnit zásoby nejen slovní, ale i mluvnické.
Ruce. Vcelku běžná součást našeho těla, dva spárované údy, kdy jedna bez druhé sice zvládnou existovat, ale daleko hůř než spolu. Přejdeme-li možnost míti obě ruce levé, pak snad je lepší nemít žádné - bráno s humorem, jak jinak:-))) . Ruce, se kterými se, máme-li štěstí, narodíme, žijeme, umíráme. Jsou-li zdravé, hned od miminkovska jimi poznáváme svět kolem nás, bereme do nich přes matčina prsa, dudlíky, plenky, lahve, rohlíky, sešity, pera, tašky, talíře, hrnky vše až po berle, protézy, léky. Rukama o sebe pečujeme, rukama pečujeme o druhé, hladíme, uklízíme, malujeme, hrajeme na hudební nástroje, píšeme, šťouráme se v nose. Někteří (vyjma výchovných prostředků) jimi ubližují. Moc. Bez rukou bychom byli ... jako bez rukou. Obdivuji ty, kteří si musí vystačit jen s jednou, někdy ani s tou ne. Umí žít, asi o to víc si váží toho, co jim život nabízí. Vědí, že prostě není všechno jen hračka, že oni o to víc musí bojovat o své místo mezi zdravými lidmi.
Ruce o nás toho prozradí možná víc, než sami tušíme. Příliš pěstěné a hladké ruce dle mého názoru ukazují na člověka zaměstnaného, nikoliv však fyzicky pracujícího. A snad i svým způsobem líného. Ruce ušmudlané, se zašlou nečistotou, na pohled štítivé má majitel bez hygienických návyků a potřeb. Ruce přezdobené? Umělé drápky? Móda. Rukavice? Zima. Okousané nehty? Hlad? :-)))
Závěr: To, co automaticky dostáváme od pána Boha, bývá zpravidla jedním z nejvzácnějších prezentů v našem životě a pro lidi je to tolik běžné, že sami kolikrát nepoznají, jak jedinečný je to dar.
Komentáře
Díky tobě so člověk uvědomí spoustu věcí, který jinak běžně přehlíží, takže děkuju moc a jistě nejen já. A mimochodem, včera ti to moc a moc slušelo, jen jsem ti to v tom klasickým nedělním zmatku nestačila říct. A děkuju za čajík a za fotky.
Moc hezky jsi to napsala.