(téhle je pět let, psala jsem ji pro místní obecní časopis)
V nemocnici na posteli
barevný zdi prohlížím
a bráním se neustálým
žaludečním potížím
Většinou si dávám bacha,
co do koše naházím,
do lesa vždy chytrou knihou
poučený přicházím.
Polohříbky, babky, bedly
bez problémů poznávám,
proč, já vůl, si při tom sběru
větší pozor nedávám?
Dopředu už v mysli vařím
smaženici, řízečky,
žel však tyhle žampiony
nechtěj´ ani ovečky.
Sliny už mi z pusy tečou,
jak se těším na véču,
po ní už se sotva, stěží,
k telefonu dovleču.
Jak to končí, výše psáno,
za blbost jsem zaplatil,
za svou hubu nenažranou
radši bych si namlátil.
tak jako... k tomu snad není třeba komentáře... ;)