16. září 2008 v 11:36 | renuška
|
Strašně ráda tancuju, poddávám se melodiím, nechávám se unášet bez ohledu na to, co tomu řeknou ostatní - mmj. to mělo být původně námětem mého nového psaní - "Co tomu řeknu ostatní". Nejradši mám, když si můžu zout boty, využít celý prostor jen pro sebe a opřít se do toho. Skákat, točit se, boxovat, kroutit se, vlnět, no cokoliv, prostě svým tělem vyjádřit, jak cítím hudbu. Strašně mi to pomáhá se zrelaxovat, i když potom funím jak lokomotiva. Nevadí. A do toho si zpívám, řvu, křičím, ať si každej trhne ...
Třeba jsem byla na konci srpna na dožínkách jedné zemědělské firmy, se kterou úzce spolupracujeme. Hrál tam klučina, pouštěl téměř cokoliv, no lidi si seděli na prdelích a do tance se museli vyloženě nutit. Než jim tedy nohy rozvázal alkohol. To se pak zase naopak ani na parketu nedalo hnout. Tím, že to bylo v přírodě, jsem ale měla vyhráno. Když mě větší společenství neumožňovalo pořádný rozlet, vyběhla jsem na louku a bylo. Chodil tam pán a povídal mi, že prý mě to asi baví, že jo? Jo, baví. Moc.
Teď se s kamarádkou už asi měsíc domlouváme, že bychom si šly někam zařádit na diskotéku. Jenže to je docela prekérka, protože jít ve třiceti mezi puberťáky, to je buď hodně riskantní nebo pěkně trapný. Záleží, z kterého pohledu to budeme posuzovat. Ale co, dokud můžu, tak budu tančit, a basta fidli.
Na závěr kousek od MIG 21:
Tančím, a rozhod jsem se boty zout,
nechtěj mě nechat mě odpočinout,
tančím, tančím.
Tančím, a pot mi stéká do kalhot,
z kalhot mi kape na podpatky bot,
jsem bůh, jsem bůh, to vím ...
pojeď někdy s náma na Boháňku... tam se to ztratí, tam chodí jak malý pubertáci, tak lidi jako ty... :)