Srpen 2008

Slizouni

28. srpna 2008 v 11:06 | renuška |  Jak to vidím ...
No, přiznám se, váhala jsem, jestli mám toto téma vůbec načínat, ale protože nechci, aby mé příspěvky na blogu vyvolávaly jen negativní nebo smutné pocity, tak si trošku popustím opratě a třeba v některých z vás vyvolá toto mé psaní úsměv na tváři.
Slizouni - tedy muži, co si myslí, kdoví jak nejsou úžasní, oslniví, sexy, příjemní, krásní, vtipní, voňaví a tak. Jenže ono je to ve skutečnosti úplně naopak. Působí vtěrně, pitomě, smrdí, jsou trapný, odporný, hnusný, prostě slizký. A že jich po světě chodí. Já osobně mám na očích dnes a denně mimo víkendy jednoho kolegu, který je typickým příkladem slizouna, který navíc ještě ke mně asi chová nějaké sympatie či co a já s tím mám o to víc problémy. Furt čumí, ať jde kudy jde, uchichtává se, pořád vzdychá a říká "táááák" a je děsně pomalej a prostě odpornej nejodpornější. No a pak ještě jeden takovej slizoun jezdí s poštovní dodávkou, ale toho vidím tak jednou za měsíc a to se dá těch pár minut, než mu orazítkuju lejstra, vydržet. Horší to je s tím prvním. Nejhorší je zachovat dekórum a být pořád "kámoška". Jenže když to nejde! Díky bohu mám v práci těch klučičích kolegů víc a nejméně s jedním táhneme za jeden provaz ohledně přítomnosti slizouna, takže v tom aspoň nejsem sama. A je mi jedno, jestli si o mě teď budete myslet, že jsem povrchní a nafoukaná, zlá a nechutná. Tohle se prostě nedá. Tak zase příště. A bacha na slizouny.

Nevěra

26. srpna 2008 v 13:37 | renuška |  Přišla Múza
Polož mě něžně na záda
a už se se mnou nehádej.
Pojď ke mně rychle, ať nestrádám,
líbej mě, pohlaď, polaskej.
A neřeš, že jsme zadaný,
že máme jinde být,
že máme ruce svázaný,
že máme rozum mít.
Polož mě něžně na záda,
a naše těla nech si hrát,
výčitky, že jsme nevěrný,
nech, prosím, na pár hodin spát.
Polož mě něžně na záda ...

Zážitky z kina

25. srpna 2008 v 11:38 | renuška |  Jak to vidím ...
Moji dva kluci - Ondra a Honzík - byli v kině na "Kung-fu panda". Po dotazu, jaký to teda bylo, mi Ondra - 8 let - povídá: "Víš mami, bylo to super. Ale bylo tam i jedno sprostý slovo." Tak mu povídám: "Bylo tam hovno?" Ne. "Bylo tam do prdele?" Ne. "Bylo tam sere?" Ne.
Když jsem ani potřetí neuhádla, Ondra se slitoval a povídá, že mi to teda pošeptá do ucha. A co tam bylo za sprostotu? "Ty debile!" A prý se při tom lidi nejvíc smáli.
V duchu jsem děkovala, že jsem z Ondrových úst neslyšela nějaký peprnější výraz. Každopádně doteď nevím, o čem ta pohádka byla:-)))

Maličkosti

25. srpna 2008 v 9:09 | renuška |  Jak to vidím ...
Jsem skálopevně přesvědčená o tom, že právě maličkosti tvoří podstatu toho, jací jsme a jak se chováme k okolí a sami k sobě. Nesnáším velikášství, machrování (samozřejmě pokud to není oprávněné a zaslouženíhodné). Mám ráda skromnost (pokud to naopak není taktika vychcánka, jak ze sebe udělat v očích ostatních borce). A detaily všeho našeho jednání teprve ukáží, jací jsme. Abych milovala, nemusím dávat drahé dary a vůbec takový ty hodně viditelný věci. Abych se smála, nemusím vidět grotesky. Abych plakala, nemusím být na pohřbu. Abych byla šťastná, nemusím mít zlatou mušku. Stačí mi - bohatě - láska. Obyčejná pusa, pohlazení, dotyk ruky, pohled očí. Ticho, souznění. Maličkosti. A právě ty kolikrát stojí víc než prsten s diamantem. Tak proč, do prdele, s nima lidi tolik šetří?

Ze vzteku

25. srpna 2008 v 9:02 | renuška |  Přišla Múza
POCHYBUJU,
ŽE TI DOJDE,
PROČ MI VADÍ,
KDYŽ TĚ HLADÍ
JINÁ ŽENA
NEŽ-LI JÁ.
JE TO KRÁVA PITOMÁ.

Generální úklid

23. srpna 2008 v 9:02 | renuška |  Přišla Múza
Přistavte kontejnery
a já je naplním,
lopaty, košťata,
smetu, co nezměním.
Hadry a látky na kusy,
čistou vodu, saponát,
a já si srdce umyju,
a bude zas dobře, snad.
A taky pytle s provazy,
dost pevné aby byly,
a já ty city bez echa
udusím na dlouhou chvíli.
Vyházím ze sebe, co mě tlačí,
bez oka mrknutí.
Slzy se sice na povrch tlačí,
hlava je přestat téct přinutí.
Přistavte kontejnery ...

Kopačky

23. srpna 2008 v 8:59 | renuška |  Přišla Múza
Asi jsem dozrála, díky Bohu,
i když šťastná se být necítím.
Těžko ale já dál mohu
snít, když žiju, žít, když sním.
Chtěla jsem nejspíš víc než šlo chtít,
zle se mi smiřuje s pravdou.
Když říkal jsi, že tě kdy chci můžu mít,
a pak tvá slova mizí a cestou kusy srdce kradou.
Je asi lepší říct dost! dřív než později,
i když to bolí, to mi věř.
Než-li mi opiem ze slov dát naději,
po který zemřu jak štvaná zvěř.

Sebeovládání

23. srpna 2008 v 8:53 | renuška |  Jak to vidím ...
Na žena.cz byl test ohledně udržení partnerského vztahu, a hned první otázka se vztahovala k sebeovládání. Dál jsem se bohužel nedostala, protože jsem od PC musela odejít a pak už nebyl čas. Takže vlastně vůbec nevím, jestli si ten vztah testově udržím nebo ne. Ale vraťme se k titulku. Jsem zastáncem toho, že před každým svým činem by člověk měl zvážit, jestli ho má nebo nemá udělat. Jenže ono to tak asi vždycky nejde. Řekla bych to asi tak, že jsou momenty, kdy všechny emoce prostě zdravý rozum zastíní a jdou z člověka ven bez ohledu na následky. A nebo si naopak všechno budu tak strašně rozmýšlet, až vlastně to, co jsem chtěla, ani neudělám. Fakt je zlatá ta střední cesta. Po zvážení říct, co a jak a čekat, jak se k tomu druhá strana postaví.

Velký "kozy"

23. srpna 2008 v 8:48 | renuška |  Jak to vidím ...
Tak to je můj pitomej problém. Nechápu, co je na tom, když má ženská velký prsa. Při sportu překážejí, při spánku na břiše tlačí, při leže na zádech se rozlejou do všech stran - nejsou-li ze silikonu. Když chci pěknou, teda krásnou podprsenku, která mi mimo funkčnosti zajistí i částečně zvýšené seběvědomí z pocitu, že jsem fakt sexy, je problém. V obchodech nabídnou tři kousky a paní, vyberte si. To, že se mi ani jedna nelíbí a tudíž nemám zájem pokračovat v nákupu, mě nutí jít do dalších obchodů, kde se mi vysmějou a nebo nabídnou prádlo hodné sedmdesátileté babičky. A tak riskuju, nakupuju přes net a doufám, že mi bude podprda sedět. Jo, mohla bych investovat a kupovat si buď Victoria Secret atp. nebo zaskočit k šikmookým a udělat jim kšeft. Ale nemám zájem, to jsou dva extrémy, o které nestojím. Závěr: Kéž bych je měla, jak se říká, akorát do ruky:-))

Šetrnost vs. lakomost

21. srpna 2008 v 17:10 | renuška |  Jak to vidím ...
Je někdy až neuvěřitelný, jak si někdo na svý šetrnosti zakládá. Jak dokáže prezentovat a dávat na obdiv veřejnosti, kolik ušetřil, jak dlouho to trvalo, z čeho ukládal bokem a vůbec. Bohužel mám dojem, že s podstatou slova "šetrnost" to má pramálo společného. Spíše bych se přikláněla ke slovu "hladovost", protože v zásadě ten člověk sice šetří, ale velmi rád, někdy až automaticky, využívá darů okolí. Pak lze pochopit, proč může střádat a střádat a střádat ... Ovšem mám obavy, jestli si takový šetřílek vůbec uvědomuje, že ostatní mu vlastně svou vstřícností pomáhají k tomu, aby se on sám stal vyčůraným skrblíkem:-(

Žádost o ruku

20. srpna 2008 v 11:13 | renuška |  Přišla Múza
ON: Vezmeš si mě?
ONA: Proč bych měla?
ON: Protože chtěj naše těla.

Svatba

20. srpna 2008 v 11:11 | renuška |  Jak to vidím ...
Svatby miluju. Od prstýnků po fotky přes koláčky (které přímo zbožňuju a kromě nevěsty je považuju na svatební veselici za to nejdokonalejší:-)). Jen si říkám, že přes období módy života na psí knížku je teď spíš "in" se vzít a prostě nic neřešit. Jestli se jedná o vztah, který má nějakou naději do budoucna, jestli je to jen z hecu ... Asi se pomalu zapomíná, proč si vlastně dva lidi slibují lásku a věrnost až do konce života. Ale o tom zase jindy.
PS: Protože mi k tomuto článku chybí tématická fotka, tak jsem otevřela dveře Múze a alespoň v pár verších napsala, jak mladí dle mého názoru na svatbu v dnešní době pohlíží.

Láska na splátky

19. srpna 2008 v 20:19 | renuška |  Přišla Múza
Jsem po krk v dluzích
a přesto mi dluží.
Kolik tak stojí
má láska k muži?
Ceníky nejsou,
makléř mi radí:
"Když lásku nevrací?
Ať vaši splatí!"

Ahoj ...

19. srpna 2008 v 19:57 | renuška |  Jak to vidím ...
Tý bláho, tak já tomu sama nevěřím. Pokaždý obdivuju, jak si lidi vedou svý blogy, hodnotěj cizí, žijou pro ně a vůbec tak všechno. Taková prezentace konkrétní osoby, no vidím v tom docela hodně velký plus. Nikdy jsem nijak zvlášť neuvažovala, že bych byla jednou z blogařek, vůbec na to nemám čas, neumím zacházet s grafikou, neumím stahovat z youtube, neznám slovní zásobu dnešních adolescentů. Jo a taky jsem si myslela, že budu svou tvorbu předkládat na bílým podkladě a ono to na mě, ať si vyberu z takovýchle a nebo takovýchle. A pak že bez práce nejsou koláče:-))
A tak tedy, vítejte u renušky. Sama nevím, co vám budu psát, asi si povedu blog jako svůj deník, co mě napadne, napíšu. A záleží jen na vás, jestli k mým řádkům budete mít co říct. Těším se na vás.