Zpátky ke štědrodnu

11. ledna 2017 v 20:38 | renuška |  Snímánky
I když už máme vánoce za sebou, teprve dnes jsem si našla čas vrátit se na chvíli zpátky ke čtyřiadvacátému prosinci a k okamžikům, které tak miluji. Ať si každý říká, co chce, ale vánoce prostě mají své jedinečné a neopakovatelné kouzlo, které lidem přináší takové vnitřní souznění, splynutí, jako bych v sobě měla vlnky uvolnění a vděku. I když mnozí z nás spíš podléhají stresu a tlaku v mnoha podobách (jedni nemají cukroví, druzí naklizeno, třetí nakoupeno ... ), já jsem se letos prostě chtěla nechat unášet na vlně pohody a radosti. Proto jsem neupekla ani jeden kousek cukroví, jen Honzíkovi jsem slíbila dvě várky úlků, které zmizely raz dva. I přes tuhle cílenou a úmyslnou "bídu" kluci ale nestrádali, protože obě babičky nás zásobily docela velkým množstvím sladkého zobání, takže nakonec bylo co mlsat. Co jsem si neodpustila, to byla příprava svátečního "černého kuby", kterého jsem si skutečně zamilovala a díky jediné letošní návštěvě lesa jsem do něho použila i tu trochu nasušených hub, co jsem doma měla. A pak už najednou byl čas na salát, řízky a klobásy, na přípitek a traráááá ... zazvonil zvonec a ježíškova nadílka na nás pod ozdobeným smrčkem už netrpělivě čekala. Nebo jsme snad byli netrpěliví my?

Svíčky v adventním svícnu jsme si šetřili, aby si jejich plamínky mohl užít i Ondra, který na každou adventní neděli odjížděl na internát. Je to takový krásný týdenní kalendář, který se za čtyři týdny uzavře a šanci dostane zase až za rok ...

Minulé tři roky jsem si do kouta k prosklenným dveřím dávala staré saně z bazaru, letos jsem místo nich ozdobila naši proutěnou truhlu. Betlém s figurkami už je letitý a svícen zrovna tak, ale přesto mám tyhle opakující se dekorace pořád ráda. Koš s chlupatinou si oblíbila i naše kočka Máša, která sice svým ladným skokem vždycky pár postaviček shodila - většinou to odnesli tři králové a pár oveček, občas i Panna Marie, což jí ale vůbec nevadilo. Hlavně že viděla ven a ležela na měkkém :-)


Stromeček tradičně zdobíme do bíla, velká většina ozdob je hand made, ať už jsem tvořila já nebo jiní šikulové. Na letošní sezonu už mám v plánu peříčkové ozdoby, což nesmím přes léto zapomenout, protože máme doma bílé slepičky a jsem si jistá, že sem tam po nich na dvorku nějaké to pěkné jemné peří zůstane ležet. Posbírám si je do zásoby a až přijde jejich pravý čas (a taky můj), vrhnu se na tvoření.



Prostřeno pro čtyři, jedli jsme po hodně dlouhé době zase jen tři. I když ... za oknem nám do talířů koukal daněk Lojza, na radiátoru se rozvalovala milovaná kočka Máša a kocour Kikin sice vyřvával za venkovními dveřmi, že chce k nám domů, ale jak známo ... od štědrovečerního stolu se nevstává, takže hold musel vydržet, než dojíme. Pro "strýčka Příhodu" bylo také připraveno - co kdyby náhodou :-)


Pohled z kuchyně do obýváku nás nenechal na pochybách, že už za chvíli pod stromečkem bude hromada překvapení ...


... a taky že ano. Mám dojem, že jsme rok od roku hodnější, protože dostáváme snad pokaždé víc a víc dárků. Všichni tři jsme si přišli na své, měli jsme radost z každého jednoho překvapení a ačkoliv se třeba Honzík o některá přání podělil, myslím, že on, Ondra i já jsme byli skutečně v údivu, co všechno nám ježíšek nadělil.

A kdo měl nakonec ze všeho toho nepořádku po nadílce největší radost? Jako již tradičně to byl náš kocour Kikin, který si vyloženě liboval v roztrhaných papírech, otevřených krabicích, provázcích a mašlích. Cokoliv šustilo, kamkoliv se mohl schovat - to bylo jeho. On měl svůj pelíšek na zemi, my v televizi a v duši taky. Měkko, útulno, svátečno.

I když je mi to už předem líto, v sobotu se s vánocemi v bytě rozloučíme. Už je to definitivní. Nechám jen nalepené vločky na sklech oken, teď se k tomu opravdickému sněhu docela hodí. Zbytek pečlivě uklidím na další vánoční sezonu, do které zbývá necelých dvanáct měsíců ... vlastně už jen jedenáct, počítám-li adventní období. A do té doby ... těším se, co hezkého nám příští dny přinesou. Určitě to budou samé láskyplné a úžasné zprávy :-)


Mějte samé báječné zítřky ♥
Vaše r.


 

Piráti na obzoru!

9. ledna 2017 v 18:22 | renuška |  Snímánky
S Petrou se znám už od nepaměti. Především proto, že je starší sestrou mé spolužačky Lucky, za kterou jsem v dobách mého školního mládí chodívala na návštěvu. Holky měly super pokojíček v podkroví a hlavně měly propojený domácí telefon ve svém pokoji a pak v obýváku a on normálně fungoval!!! To bylo tenkrát něco! A taky chodily moc pěkně oblíkané a vůbec, obě byly mými holčičími naprosto reálnými ideály. Jejich půvab, vkus a krása jim vydržela i do dospělosti a obě mají po dvou skvělých dětech. Konkrétně Petřin čtrnáctiletý syn Max je největším kamarádem našeho Ondry, takže jsme v kontaktu vlastně docela často. Proto není divu, že se k nim dostalo, že Renča peče. Petra nejdřív Maxovy poznámky nechápala, ale časem zjistila, že nepeču s nikým, ale něco. Dorty. Jak ona říká, "veledíla". A o jedno takové mě poprosila - chtěla totiž udělat radost svému šestiletému synovci. Jediným jejím přáním bylo, ať je dort s pirátem, což nebyl zas až takový problém a jak jsem pak zjistila, podobných nápadů mělo už mnoho dortařek přede mnou, ale ... jak jsem si to vymyslela, tak jsem si to udělala. Ke spokojenosti mé a následně i malého oslavence a všech hostů jeho mejdanu :-)




Malý kulaťák uvnitř skrývá na střídačku kokosový korpus, vanilkovobanánový krém, banány v čokoládě, červený piškot, krém, banány, kokosový korpus. Na řezu to tedy vůbec nemuselo vypadat špatně. A snad to nebylo špatné ani na chuť.
Jinak co se týká zdobení, pořídila jsem si při příležitosti velkých slev od Tescomy mmj. silikonovou podložku s klučičími motivy, kdy jedním z nich byla i loď/parník, kterým jsem zdobila obvod dortu. A poprvé jsem také pracovala s prachovou nemetalickou barvou - dělala jsem s ní pirátovy tváře. Jinak jsem si i přes mnohé nápady nemálo podobné mému výsledku poradila sama.

A je to za mnou. Třídortový maraton jsem zdárně ukončila a teď, pokud se něco nečekaného nestane, budu mít volný víkend. Jestli kluky umluvím, odstrojíme stromeček, protože - pašák - zatím stále drží a moc neopadává a tak nějak je nám ho líto. Je nám s ním dobře stejně jako s ostatní vánoční dekorací, ale ruku na srdce ... už je to pryč a je třeba vytvořit prostor pro jaro. I když si na něj ještě chvíli počkáme, domů si ho můžeme krůček po krůčku pustit už nyní. No, uvidíme, kdy k tomu nakonec dojde :-)

Až budete mít chuť si zalumpačit, klidně to udělejte - neškodně, dětsky a s radostí. Určitě to bude prima!
Vaše r.



Samá růže

8. ledna 2017 v 13:56 | renuška |  Snímánky
Paní Věra je čerstvou osmdesátnicí, což už je opravdu úctyhodný věk a i když jsme se spolu osobně nikdy nesetkaly, mnohokrát jsem o ní slýchala a proto vím, že je svou rodinou velmi milována. A to včetně její sestry Jarči, která je shodou okolností mou kolegyní. Děvčata mají mezi sebou patnáciletý věkový rozdíl, proto Jarka je spíš jako její dcera, ale z vyprávění vím, že si spolu moc rozumí, že Věrka je stále plná elánu a že se spolu i díky tomu, že obě bydlí ve stejné vesnici, často vídají. A protože paní Věra tento víkend slavila významné životní jubileum, rozhodla se jí její mladší sestřička Jarča podarovat dortem (moc dobře totiž ví, jaké je mé oblíbené hobby, poněvadž se jí vždycky po víkendu v práci chlubím novým upečeným kouskem :-) ). Sice jsem ještě v prosinci tvrdila, že si už nikdy nevezmu víc než dva dorty na víkend, ale Jáře jsem prostě nemohla odmítnout ... navíc když jsem si v hlavě srovnala časový harmonogram, vyšlo mi, že v pohodě zvládnu i malý kulaťák se srdcem na dlani na vrchu. A těch pár růží mě už taky nevytrhne, ba naopak - trénink ještě nikdy nikomu neublížil :-). Přiznám se, že jsem se na dortování moc těšila a s radostí jsem hotové dílo předávala, z čehož vyplývá jediné - zatím mě to pořád baví, čemuž jsem tuze ráda. Jen tak dál!




Už dlouho jsem si přála vyzkoušet absolutně nejholčičejší kombinaci barev růžové a fialové. Jenže pořád nějak nepřicházela ta správná přiležitost, protože většinou si ti, kteří dortík pro někoho zadávají, rovnou řeknou, že chtějí jen fialovobílý nebo do růžova atd. I Jarča v počátku toužila po fialovém, ale nakonec jsem ji při společném prohlížení mé dortové galerie umluvila a jsem tomu ráda. Jediné, v čem jsem od svých záměrů nakonec slevila, bylo olístečkování růží, protože byť jsem chtěla jen tříbarevný dvouposchoďáček, mamka mi za zády nadhodila, že sem tam lístek by nebyl marný. A měla pravdu - jako vždycky :-)
Dovnitř jsem použila vanilkou ochucený bílý korpus s vanilkovým krémem a malinami. Osvědčená varianta, která zatím chutnala úplně každému.

Dort s pořadovým číslem 2/17 je už od sobotního odpoledne u své majitelky a dost možná, že po něm zbylo jen pár špejlí, kterými jsem připevnila růže k podkladu. To by byla totiž ta úplně nejlepší tečka za "životní cestou" tohoto sladkého prezentu. Jak to s ním dopadlo ovšem doopravdy, to se dozvím až zítra v práci. A zítra (nebo pozítří) vám také představím třetí dortík tohoto víkendu, který byl opravdu pořádně vypečený. Přesto se ale našel i čas na běžnou práci hospodyňky a konečně i na kino, kam jsme s kluky v sobotu večer zamířili na film "Anděl Páně 2". Doslova a do písmene BOŽÍ víkend ♥

Je to sice stará známá věc, ale v mém případě se o nudě, kterou lze zahnat pořízením medvídka mývala, dá jen těžko mluvit :-)
Krásný den ♥ r.

 


Pro potápěče

6. ledna 2017 v 19:37 | renuška |  Snímánky
Tak. Už je to tady - rok 2017 a první dort. O něj mě poprosila moje dobrá přítelkyně Monča, se kterou se znám už hezkou řádku let. Chtěla jím překvapit svého kamaráda a formou nečekaného dárku měl být dort s motivem potápěče. I když jsem dostala od Moniky k dispozici několik obrázků stažených z netu, rozhodla jsem se pracovat se svou fantazií a představivostí, protože vím, že se na ně můžu spolehnout a přitom zůstat originální a ne jen kopírující a opisující. Navíc mi vyhovují i výzvy, které se zatím daří plnit k co možná největší spokojenosti mých "zákazníků". Takže jsem zareagovala po svém a vrhla se do práce, která vůbec nedopadla marně :-) Alespoň podle slov samotné Monči, která celá netrpělivá už půl dne dopředu vyzvídala, jak nakonec kulaťák bude vypadat a jestli tam ten potápěč teda bude nebo ne. NE! Není tam. Ale jinak je to přesně do tématu ...




Protože jsem se samotným pečením začínala už v úterý, aby na pátek byl dort k vyzvednutí, rozhodla jsem se pro kombinace bez ovoce. Korpus je kakaovoskořicovorumový a krém kráááásně karamelový. Jen jsem během práce zapomněla obě vrstvy krému mezi piškoty posypat drcenými oříšky, to mě docela dost mrzí.
Váhala jsem i s dekorací obvodu dortu, nechtěla jsem žádné kýčovité mořské rostliny, korály, mušle, hvězdy ... nakonec jsem použila karamelové burizony na písek a obyčejné vykrajovátko na ryby, kterým stačilo udělat několik bublin od pusy a bylo hotovo. Samotné potápěčské propriety jsem si připravila den předem, aby trochu vytvrdly, pak už je totiž jen stačilo aplikovat na vršek dortu a bylo hotovo.

Přiznám se bez mučení - mám z mého prvního "sedmnáctkového" dortu radost. Vypadá přesně tak, jak jsem si představovala a těší mě i to, že s ním je spokojená Monča. Zrovna tak doufám, že se mi podaří splnit očekávání i zítra a pozítří - po oba dva víkendové dny budu totiž znovu dortovat, pokaždé na jiné téma. To se mi ten rok pěkně rozjíždí :-)

Někdy klesnout na dno není od škody ... je pak docela fajn mít se odkud odrazit :-)
Vaše r.


Silvestrovský Betlém

2. ledna 2017 v 19:14 | renuška |  Snímánky
O originálním a jedinečném "Braunově betlémě" už jsem tu kdysi psala, proto pro zájemce tentokrát vložím jen tento odkaz, kde se o něm můžete dozvědět více. Pro nás je to místo, které je od našeho bydliště skutečně nedaleko a má-li člověk chuť se projít nejen přírodou, ale přitom i shlédnout něco zajímavého, je to ten pravý cíl k pěší turistice. A nemusí se udělat jen "malý" okruh kolem soch; je možné dojít až do Kuksu, kde stojí nově zrekonstruovaný hospital s nádhernými zahradami. My jsme si pro naši silvestrovskou procházku zvolili střední trasu, která vede míjením památek po M. B. Braunovi k novodobým pískovcovým sochám ze série "Křížová cesta 21. století". Směrem do kopce se dá opět celkem pohodlně dojít k parkovišti, byť se u toho trochu vypotíte, což v povánočním čase není vůbec na škodu. Částečně jsme si tímto rodinným výšlapem i vynahradili letošní absenci, co se štědrodenní procházky přírodou týká. Počasí nás nakonec opravdu překvapilo a jinovatkou ozdobené stromy, keře, listy ... zkrátka pohádkové prostředí člověku udělalo dobře nejen na duši, ale i na těle. Jak nám pak po návratu domů chutnal domácí maminčin čaj s pořádnou dávkou rumu! Jak se pak hned čerstvěji vítal nový rok! Nezlobila bych se za to, kdyby se i tahle prima dvouhodinová vycházka stala takovou naší malou tradicí :-)












Zbytek party jsem poněkud zdržovala, protože jsem se co chvíli zastavila u nádhery, která byla k vidění všude kolem. Jinovatka opravdu dokázala za dva dny vyčarovat takové krasohledy, že nebylo možné je jen tak minout ...

Hned prvními sochami, pokud scházíte z Betléma dolů do údolí směrem ke Kuksu, jsou tihle tři obří andělé. Nevím, proč, ale naháněli mi takovou hrůzu, v jejich bezprostřední blízkosti bylo tolik energie, kterou jsem vůbec nedokázala strávit. Čím víc jsem se k nim přibližovala, tím víc mi vadili, stahovalo se mi hrdlo a trnuly tváře, zůstala jsem okamžik stát a přemýšlela jsem, co se to se mnou děje. I když se mi moc nelíbil ani zbytek netradiční venkovní expozice, tyto až negativní a nepříjemné pocity jsem měla jen u tří andělů. Vyfotila jsem je jen proto, abych si připomněla nezvyklé emoce, které ve mně sochy vzbuzovaly.

Rok 2016 jsme zakončili aktivně. Pohádkami a odpočíváním proložené vánoční období tím skončilo a i když nám ještě pár dní stromeček a další tradiční sváteční ozdoby budou doma dělat společnost, už je to prostě pryč. Rok co rok pouze konstatujeme, jak rychle to uteklo a divíme se tomu. Ale máme neuvěřitelné štěstí v tom, že si ten čas, který - ano - letí jako zblázněný - můžeme užít tak, jak sami chceme. Svobodně, o své vůli, podle svého uvážení. A to je na tom všem asi to nejkrásnější. A také nejvzácnější. Díky za to!

Buďte tím, kým skutečně jste, dělejte to, co doopravdy a upřímně chcete ♥
Vaše r.


PF 2017

1. ledna 2017 v 20:49 | renuška |  Snímánky
Na fotku pro letošní péefku se vyplatilo počkat ❄❄❄
Krásný a vším dobrým naplněný rok každému z vás! 😘


Poslední

31. prosince 2016 v 11:39 | renuška |  Snímánky
Všechno bude - článek o vánocích, dojde třeba i na fotosérii našich kočičáků, ale dnes, zcela VÝJIMEČNĚ :-D :-D tu bude povídání o dortech :-). Stejně jako jsem psala na facebookovém profilu - někdo končí rok sklenkou vína, někdo vášnivým milováním a Renuška ... dortováním. Už minulý rok jsem svého dobrého spolužáka Martina odmítla s tím, že přeci na silvestra nebudu stát u kuchyňské linky a matlat se s dortem - koníček/nekoníček. Jenže rok se s rokem sešel, Martin si trpělivě počkal a v prosinci mě znovu oslovil, zda bych ... třeba ... náhodou ... prosím ... pro jeho budoucí sedmiletou dceru Elišku, která se narodila přesně 31.12. A já řekla "tak jó". Věděla jsem totiž, že letošní rádoby oslavy konce "devítkového" uzavíracího roku budou jen velmi střídmé až téměř poklidné, tudíž zvláště s ohledem na mou dovolenou, kterou jsem si dostatečně užila a prolenošila, nebude problém tentokrát vyhovět. Rodiče Elišky si pro ni vymysleli fialovobílou kombinaci, dekor jakýkoliv, obsah spíše ovocný. Ráda jsem jim vyhověla a doufám, že malou jubilantku sladký dárek potěší. A mě naopak udělala radost skutečnost, že jsem Martinovi letos nemusela dát košem :-)




Protože jsem měla volnou ruku při zdobení, víceméně mi maminka Elinky řekla, že stačí jen pár kytiček, no tak jsem jich tedy pár udělala. A k tomu nastříbřila několik motýlů, sáhla po cukrových stříbrných a fialových perličkách, hodila na dort kus marcipánového "hadru" a bylo. Dovnitř jsem mezi mramorový růžovožlutý korpus dala dvě vrstvy jahodového krému, proložila je posledními zbytky ostružin od babičky a dvě kola slepila borůvkovou marmeládou. Dort má dobrých 3,5 kila, možná i víc, doufejme tedy, že se dostane na všechny hosty narozeninové oslavy :-).

Co říci závěrem? Snad jen, že DĚKUJI za všechny příležitosti, které jsem co se týká dortování za uplynulý rok dostala. DĚKUJI za všechny výzvy, které se mnohdy zdály být nepřekonatelné a nemožné, ale které jsem nakonec vždy nějakým způsobem zvládla. DĚKUJI za ohromnou důvěru všech, kteří mi svěřili svá přání, jejižch cílem bylo potěšit druhé. DĚKUJI za motivaci, nápady, fantazie, sny, za inspiraci. Na oplátku za to SLIBUJI, že se budu snažit i v příštím roce udělat všechno pro to, abych na jeho konci mohla opět poděkovat.

Přátelé, mějte pohodový poslední den roku 2016 a užijte si Silvestr podle svých vlastních představ.
Mám vás ráda ♥
r.


Veselé vánoce :-)

24. prosince 2016 v 10:22 | renuška |  Snímánky



Pro zlata do zlata

21. prosince 2016 v 17:32 | renuška |  Snímánky
Dnes mi začala zasloužená zimní dovolená, kterou jsem odstartovala, jak se sluší a patří. Tedy dárkováním. Dobré tři a půl hodinky jsem se věnovala prezentům malým i velkým, měkkým i tvrdým, zkrátka všelijakým, které bylo třeba schovat pod balící papír a dozdobit, aby se obdarovaným na Štědrý den líbily nejen uvnitř, ale i navenek. Rok co rok si připravuji materiál už dopředu, abych pak nebyla zaskočena a měla všeho dost. Letos jsem se už někdy v létě rozhodla sáhnout po jedné z nejluxusnějších a nejsvátečnějších barev, po zlaté. V kombinaci s přírodními odstíny a trochou bílé jsem jí sice trochu ubrala na exkluzivitě, ale naopak jsem díky ní rádoby obyčejný design posunula o nějaký ten schůdek nahoru. S výsledkem jsem moc spokojená a doufám, že až přijde ta velká chvíle, budou potěšeni i ti, pro které jsem všechna ta překvapení připravila. Všichni do jednoho jsou moje zlatíčka a být bez nich, to si vůbec neumím představit ♥





33 balíčků rozličného obsahu, všechny do jednoho balené s láskou a nutno podotknouti, že také za vydatné pomoci naších kočičáků, Mášeny a Kikina, protože těm se obzvlášť líbilo šustění papíru, cancourky provázku i ostatní propriety, které jsem měla kolem sebe rozprostřené. Asi si hlídali, jestli i oni dostanou od Ježíška nějakou nadílku :-) Jasně, že ano, oni i kočky, které bydlí s rodiči a také náš věrný přítel pes - Adárek. Nikdo nezůstane ochuzen :-)

Letos jsem si jako bonus připravila ještě patnáct pididárečků, lehkých jako dech. Každý z mých nejbližších si rozbalí po jednom a co v nich najde??? Zkuste hádat, já to ale neprozradím ;-)

I když to dá hodně práce, já se pokaždé moc těším na chvíle, kdy si postupně ze šatní skříně snesu všechno, co jsem se rozhodla ostatním nadělit pod stromeček. Jednou je toho víc, jednou méně, to záleží na tom, jak kdo zlobil co mi padne do oka a zároveň to bude to pravé ořechové pro dotyčného obdarovaného. A pak už každý jeden kousek po kousku oblékám do noblesních šatů na jedno použití a k tomu ještě nenápadně přidám hromadu lásky, dobré nálady a energie. Mám radost, když se mi podaří vše zabalit, porovnat zpátky do skříně a pak správně rozdat, aby všichni dostali, co jim patří a aby nikde v koutku nezůstalo nic zapomenuto. Letos jsem si dva dárečky připravila i sama pro sebe a i když překvapená, pravda, nebudu, těším se na ně jako malá holka. Jako i na celé vánoce :-) Jupííííí .....

Vánoce, vánoce přicházejí, zpívejme přátelé ...



Osmnáct potřetí

19. prosince 2016 v 18:07 | renuška |  Snímánky
Do třetice všeho dobrého i zlého, v tomto případě sladkého. Třetím dortem pro třetí slečnu, která dovršila osmnáctý rok života, bude velký kulaťák, který vám záhy představím. Zadala si ho u mě opět maminka, shodou okolností též Martina jako v předchozích případech, jen s tím rozdílem, že tuhle Martinku vy už znáte. Je to jedna z těch "mých", které mají ten dar, že umí léčit a konejšit tělo i duši. Už jen proto jsem zakázku neodmítla, protože jednak se z nás za ten čas, co k Martince chodím na masáže, staly kamarádky, a druhak jsem se jí chtěla alespoň trošku revanšovat za služby, které ona poskytuje mně. Proto jsem si upravila harmonogram a dort pro její dceru Terezu, který měl původně vypadat úplně jinak, jsem si zapsala do kalendáře. V počátku jsme uvažovaly nad tím, že by dortík k jubileu byl potažen bílou hmotou a na něm položené vymodelované 3D srdce plus napsaný nějaký citát. Velkou radost mi ale udělalo konečné rozhodnutí, že bude lepší dort ozdobit živým kvítím a text upravit na jakýsi vzkaz matky dceři. Při té příležitosti jsem si koupila nová vykrajovátka na písmenka, ale žel bohu na materiál, se kterým pracuji, se vůbec nehodí, písmena se lepí do formiček, nedrží tvar a vypadají opravdu odpudivě. Z toho důvodu jsem myslela, že to vzdám, než mě v pátek o půl jedenácté večer, kdy už jsem měla hotové dva předchozí moučníky a všude uklizeno, napadlo, že by šlo písmenka vytvořit z čokoládové polevy. Ty pak stačilo nechat do druhého dne vytvrdnout (pro jistotu jsem si udělala rovnou dvě várky, kdyby se některé z liter kvůli křehkosti polámalo, jak se ve finále i stalo) a mohlo se jít zdobit. To už byla hračka ...




Martinka měla jediné dvě prosby - aby květy byly rudé a aby se v rámci mých možností podařilo aplikovat vymyšlený text. Nakonec se povedlo obojí, i když nebýt třeba mých rodičů, kteří jeli extra do města shánět floru, což by se mohlo zdát jako banalita, ovšem v reálu dát dohromady několik druhů červených květů zas taková hračka nebyla, hodně bych se bývala zapotila. Jako s těmi písmenky. Nakonec se ale zadařilo obojí a ještě zbylo kousek zeleně na obvod kulaťáku. Uvnitř se skrývaly čtyři vrstvy bílého piškotu s citronovým aroma, klasický vanilkový krém, několik hrstí zamražených domácích malin a také jahůdková marmoška.
Protože vím, že oslavenkyně měla dostat ještě další dva dorty, říkala jsem si, jak ten můj obstojí v konkurenci, ale nakonec prý sklidil ovace a moc se líbil. Takže z mé strany radost velika převeliká :-)

Ani se nechce věřit, že už je rok 2016 téměř u konce a já tímto předposledním dortem finišuji s mým letošním dortováním. Už se těším, až v lednu zasednu k PC a budu po několik večerů dávat dohromady naši už šestou rodinnou fotoknihu a druhou knihu s dortíky. Znovu se budu vracet k hotovým dílům, která jsem za těch dvanáct měsíců vytvořila a zároveň budu zvědavá na nový rok, který mi jistě přinese plno dalších výzev. Už teď jich mám v plánu nejméně pět, a to ještě nezačal ani leden :-). Hlavně se nebát a jít do toho s odvahou a chutí!

A dobrou chuť přeji i vám, ať už si rádi zobnete čehokoliv :-)
renuška


Kam dál