Jaký bude rok 2018?

16. ledna 2018 v 16:15 | renuška |  Jak to vidím ...
Když jsem na Štědrý den šla společně s rodiči a syny na vánoční procházku do lesa, abychom - jak je nám již léta tradicí - dopřáli zvířectvu taky trochu dobrot, našla jsem tři poklady. Možná bych jim mohla říkat symboly nebo věštba, to už záleží. Nicméně pokud shrnu tyto tři úlovky - prvním byl srnčí parůžek, druhým čtyřlístek z pole a třetím mince (co na tom, že to byly polské groše) - dalo by se klidně uznat za platné, že jsem od Ježíška dostala krásnou nadílku - samce (protože samice parůžky nenosí), štěstí a peníze. Jako bonus byl pobyt na čerstvém vzduchu, který mi evokuje zdravý životní styl, tedy zdraví jako takové. A já si tak říkám, co chtít víc? Byla jsem v danou chvíli s těmi nejbližšími, což je další z darů, a připadala jsem si v tu chvíli tak bohatá, jako nikdy. Navíc nadějeplná a s vírou ve všechno krásné hledící do budoucna. S tímto pocitem jsem i vstupovala do nového roku a udělám vše, aby se nejen mně ta dvaosmnáctka vyvedla. Minimálně už teď vím, že pro mě i pro syny má připravené všelijaké půvaby, od cestování počínaje, hudebními zážitky konče. A hromada se vejde ještě mezi to ... ale to ať je nám překvapením, pokud možno milým. Včetně lásky. Partnerské. Jsem si zkrátka sama sobě sudičkou a maluji si nový rok do samých krásných pastelových barev, úsměvů a radostí, kde slzy samozřejmě také mají své místo, ale jak dobře víme, pláč čistí a smývá vše bolavé. I to je potřeba.

Přátelé, jistě jste zaznamenali stále se zmenšující počet příspěvků na renuščině blogu. Bohužel, tento článek bude tím posledním, který tu pravděpodobně budete číst. Blog mě přestal naplňovat, nějak nemám potřebu sem už cokoliv psát nebo zveřejňovat střípky z mého života. Vím, že zde mám spoustu příznivců, ostatně prožila jsem s vámi pořádný kus života, napsala knížku, upekla desítky dortů, projezdila hromady míst, pročetla plno knih a viděla spoustu filmů. Proplakala stovky hodin, prosmála tisícovky dní ... a takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Možná někteří z vás budou mít chuť stále občas mrknout na dort, který tu a tam upeču, nebo na fotky z výletů - pro vás mám nabídku - napište mi do zpráv autorovi a já vám řeknu, jak dál. A s vámi ostatními se upřímně a s láskou loučím a přeji vám z celého srdce jen to nejlepší. Ať se vám daří, ať vám nic nechybí a ať jste vždy spokojení s tím, jak a s kým žijete. Buďte šťastní ♥
 

DIY - vánoční recy lapače snů

19. listopadu 2017 v 11:13 | renuška |  Snímánky
Tento víkend mi nakonec dort s koněm odpadl, za což jsem opravdu ráda, protože být originální v tomto pojetí mi jde opravdu velice velice zle. Mé ruce ale nezahálely - kreativní a tvůrčí část mé osobnosti mě prostě nenechala v klidu a chtěla, abych konečně po dvou letech zase vyrobila další ze série vlastnoručně dělaných vánočních ozdob na stromeček. Původně jsem si říkala, že bych zkusila jen jednoduché maličkosti typu zabalit ořech do krajkové záclony, omotat a basta. Ale přišlo mi to příliš jednoduché a takové "nijaké". A najednou, možná k ránu, kdy má člověk po spaní hlavu odpočinutou a při válení v posteli se mu v ní honí kdeco, to přišlo. Ten nápad a vlastně rovnou na to navázal i postup, v duchu jsem se prohrabávala možnostmi a dispozicemi, zda mám doma to, co k výrobě potřebuji. Až na dvě pomůcky jsem nakonec po šuplících a po skříních posháněla vše, co se dalo zrecyklovat, a mohla jsem se vesele pustit do práce s tím, že zbytek dodělám vzápětí, co dokoupím zbývající propriety. A tak začala má výroba série vánočních ozdob pro rok 2017 ve stylu "lapačů snů" ...
Protože se jedná o poměrně snadnou tvorbu, podělím se s vámi o postup, který jsem zvolila a třeba některé z vás budu inspirovat pro podobnou činnost, u které si jednak odpočinete a určitě se dočkáte i příjemného pocitu na duši :-)

Budete potřebovat:
  • staré náramky - jednoduché obroučky
  • starou záclonu
  • provázek, režnou nit ...
  • různé stužky, mašle, krajky
  • peříčka
  • korálky
  • nůžky
Postup: Ze staré záclony si nastříháte od oka pásky cca 2 cm široké, 60 cm dlouhé, kterými omotáte kovové náramky. Jeden pásek bohatě vyjde na jeden náramek, je třeba pevněji utahovat a překrývat. Vůbec nevadí, že záclona díky roztřepení nevytvoří hladký obal, "chlupaté" kolečko vypadá mnohem lépe. Konec pásky pak ovážeme tenkým provázkem. A pak už vlastně jen stačí v jednom místě navazovat v libovolném pořadí šňůrky, na které můžete navléct korálky, stužky, mašličky, krajky, peříčka, to vše na délku cca 5 cm. A je hotovo. Velikost ozdoby se dá přizpůsobit vašim požadavkům - náramek nezmenšíte, ale "návazy" mohou být krátké, dlouhé, jaké chcete. Záměrně jsem nevyplňovala "oko" další krajkou, jak je u klasických lapačů běžné, protože mám v plánu neaplikovat na dekoraci háčky, ale zavěšovat je přímo přes jednotlivé větvičky vánočního stromku tak, aby prošly skrz náramek.




Relativně rychlá a snadná výroba, deset kousků jsem měla hotových za chvíli. Samozřejmě vaší fantazii se meze nekladou, můžete sáhnout i po barevných doplňcích, toto už je věc každého, kdo se rozhodne tvořit. U mě jednoznačně zvítězila bílá a trochu krémové, stromek dlouhodobě ladím do těchto odstínů, takže bylo jasné, že experimentovat nebudu. Jsem zvědavá, jak v kombinaci ostatních ozdob bude celková vizáž stromečku letos vypadat, ale už se moc těším, až nové přírůstky budu navěšovat :-)

Tak co, najde se tu někdo, kdo se do výroby recy lapačů snů pustí taky?
Ať se dílo zadaří!
Vaše r. :-)


Malinový nestyda

11. listopadu 2017 v 13:37 | renuška |  Snímánky
Když jsem v říjnu dělala svatební dort pro kolegu Martina, netušila jsem, že se stanu dvorní dortařkou jejich rodiny. Tedy dvorní, to se ještě uvidí, nicméně tento víkend jsem pro ně, resp. pro Martinovu sestru připravovala jeden malý sladký narozeninový dvoupatráček, o který mě požádali. V podstatě bylo vše ponechané na mně, pouze jsem konzultovala, zda mám nebo nemám použít potahovou hmotu, zda oslavenkyně Janďa preferuje čokoládu před ovocem nebo naopak a bude-li mít radost z živých kvítků, protože ty - ať chci nebo ne - dají dortu úplně jiný "grády". Sice je to nejedlé, ovšem na oko to vypadá dle mého názoru prostě skvostně. Byla jsem ráda, že mi tyhle nápady byly odsouhlaseny, protože jak už mnozí víte, dávám přednost právě těmto typům dortů. Naháči zkrátka vedou na plné čáře (i když jim teď na paty šlapou další cukrouši, kteří se mi minimálně líbí jako inspirace a ke kterým se snad časem taky dopracuji - jen co přijde ta správná příležitost). Pevně věřím, že Janďa bude s překvapením k třicetinám spokojená, ostatně už v pondělí mi Martin v práci povykládá, jestli to stálo za to nebo ne.





Původně jsem měla v plánu okraje dortu polít čokoládou a nechat ji stéct, protože jsem vůbec nedoufala, že bych mohla ještě teď sehnat čerstvé maliny nebo borůvky a protože jsem chtěla pak dort dozdobit ještě bonbony Ferrero Rocher a nějakými pralinkami typu truffles. Jenže jakmile jsem v Tescu objevila vaničky s nádhernými šťavnatými malinami, bylo rozhodnuto. Stačilo dokoupit voňavé frézie, s radostí jsem uvítala i konečně dostupný eucalyptus a pro barevné sladění jsem po delší době znovu sáhla po zvoncích, které nevím, jak se jmenují. Místo čokoládové polevy jsem nakonec dort zachumelila moučkovým cukrem a dodala mu nádech jemnosti a něhy.
Dovnitř jsem na přání maminky oslavenkyně použila také ovoce - ale to už bylo z mražených zásob - mix malin a borůvek. A protože jsem nepracovala s potahovkou, rozhodla jsem se vyzkoušet nový krém z mascarpone a tvarohu. Musím říct, že je úplně luxusní a už si v hlavě rovnám postup, jak krém aplikovat i do dortů, které by měly být zdobené potahovou hmotou. Však ono to půjde. Je fakt, že proti máslovopudinkovému krému se finančně dostávám úplně někam jinam, ale pokud si to dotyčný bude přát, co bych pro něj neudělala :-) Progres je potřeba neustále ...

Mno, ještě než jsem dokončila tento článek, volal mi kamarád, že by na příští týden potřeboval dort s koněm. Původně přitom byla v plánu ve čtvrtek návštěva divadla, v pátek volno a v sobotu ochutnávka vína. Ale koní kulaťáček se mi tam vejde taky, to zvládnu. Řekla bych, že zrovna z tohoto motivu už se začíná pomalu stávat rutina a asi budu muset hodně rychle vymyslet nějakou obměnu, abych netvořila pořád stejně. Nemáte nějaký nápad?

Martin nám letos asi opravdu na tom bílém koni přijede ...
... tak hlavně, aby nezapomněl dorazit i na Štědrý den - už se to krátí ;-)
Vaše r :-*

PS: Ráda bych poděkovala vám všem, kteří sem za mnou chodíte na návštěvu, případně necháte i nějaký milý vzkaz. Moc si vaší pozornosti i vřelých slov vážím a i když už neodpovídám, jsem pokaždé moc ráda, když vás "čtu". Díky díky díky ...

 


Ať žijí dortoví duchové!

3. listopadu 2017 v 16:06 | renuška |  Snímánky
Radka je adeptem na věrnou zákaznici, protože už - počítám-li dobře - si mi o dort řekla popáté. Z toho počtvrté pro svoje dvě ratolesti, které jsou rok od roku o rok starší :-D První dva dortíky Anežka s Vojtou dostali ve velkém provedení, ale po předchozích zkušenostech už Radka předem hlásila, že bude stačit malý kulaťák, ale o to víc aby tam bylo potahovky na ožďubování. Protože prý " ... ten vnitřek stejně nežerou, pacholci ... " A i když těch "pacholků" bude na kinder párty dvanáct, což na spořádání malého dortíku je tak akorát, pravděpodobnost, že se dotknou korpusu, je velice mizivá. Ten prý nejspíš zbyde na druhý den, až se sejde rodina. Jak ovšem torzo strašidelného helloweenského dortu bude vypadat, to snad ani radši nechci vědět :-D




Jak si Radka přála, tak jsem konala - malý korpus, hodně potahovky. I když se Radce zdálo, že jí je pořád málo, ale to bych si zase bojovala sama se sebou, protože si vždycky stojím za tím, co předávám a překombinovat hotový dort jen za cenu toho, aby děti měly víc přeslazené chemie, to se mi příčí. Budou si muset hold vystačit s tím, co je - pět dýní, dobrých devět bubáků a hromada lístečků a krucánků by je mohla uspokojit :-)
Stejně jako obsah snad zachutná těm, kteří potahovku nevyhledávají. Uvnitř na ně čeká klasický světlý korpus, slepený hruškovolevandulovým krémem, proložený kyselými malinami. Mňam.

Po třech týdnech jsem se znovu vrátila k dortování a přiznávám, že už se mi stýskalo. Abych nevyšla ze cviku, střihnu si o víkendu ještě jeden dort, ale ten bohužel nesmím nikde prezentovat na přání zákazníka. A hned další víkend stojí ve frontě sladký dárek pro sestru mého milého kolegy. No není to krása?

Nebojte se chmur ani duchů,
dobrá nálada zažene všechno špatné.
Mávám.
Vaše r. :-*


Ovečka Shaun na dortu

13. října 2017 v 12:25 | renuška |  Snímánky
Na tomhle dortu, který jsem výjimečně připravovala už během pracovního týdne, mi obzvlášť záleželo. Z osobních důvodů. Chtěla jsem, aby finální výsledek byl co nejpodobnější obrázku, který mi přilétl do e-mailové schránky a jehož motiv byl přáním malé oslavenkyně. Hanička, které bude už v sobotu krásných předškoláckých šest let, má zkrátka ovečku Shaun a všechny její zvířecí přátele tak ráda, že si je přála mít i na dortu. A když mi tohle přání Hančin táta Jára vyřizoval, věděla jsem, že udělám maximum proto, aby byli oba dva spokojeni. Ona i on. I já. Protože ... protože láska je láska. Jaroušek je totiž prvním mužem, který mě během mé "amatérské dortové kariéry" oslovil jakožto tatínek, který chce sladké překvapení pro svou malou holčičku. Dosud si dort objednávaly maminky, babičky, dcery, zkrátka ženy a když už náhodou přišel muž (což se stalo, ať počítám jak počítám, maximálně dvakrát třikrát, možná i to je moc), dalo se hovořit vlastně o zázraku. A zázraky, ty si člověk musí hýčkat, užívat a hlavně pamatovat, protože jich je jako šafránu a když už se nějaký takový objeví, je třeba si ho vychutnat naplno. Zrovna tak, jako dort samotný, od piškotu přes krém až po poslední kvítek z potahovky. Teď už nezbývá než si počkat na zprávy, jestli Hanka bude s narozeninovým kulaťákem spokojená a jestli všechny ty ovečky a pejska se svým bráchou Davčou spořádají nebo ne :-)





Hlavním motivem - jak vidno a patrno z titulku článku - je ovečka Shaun, známá figurka z oblíbeného nejen dětského animovaného seriálu. K ní samozřejmě patří i kámoši a velký důraz byl ze strany Jardy kladen ještě na to, zda by tam nemohla být "Koule", která je prý úžasná. Pro jistotu jsem dostala obrázkový mustr, abych věděla, oč se jedná. A podle něj jsem vlastně vymodelovala všechny figurky včetně zatrsakrpsa, který nešel a nešel, až jsem nakonec slevila ze svých nároků a udělala ho po svém, i když se tomu origoš zase tak moc nepodobá. Aby se mi od sebe stádečko nerozběhlo, stačilo bandu oplotit, nechat trochu zarůst trávou a to, co na dortu ještě chybí - prskavková fontána - ta má své místo na hřbetu ovce beze jména. Tak bude dort kompletní.
Doprostřed jsem opět na přání úžasného tatínka udělala kakaový korpus, čokoládovosmetanový krém z hořké čokolády a ledových kaštanů (díky Jani, díky díky díky), žádné ovoce ani nic dalšího, jen ještě z technických důvodů bylo třeba základ omatlat máslovopudinkovým krémem kvůli přilnutí potahovky. Té je použito naopak hodně, protože na modelaci figurek prostě nic jiného - vyjma vyztužovacích špejlí a párátek - nelze vzít.

Dort už je dávno na cestě za oslavenkyní, a teď mi tak dochází, že je to slaďouš, který zatím ode mě jel nejdál. Totiž až k Brnu!!! Celých přibližně 170 km!!! Cestovatel - snad dorazí v pořádku a na sobotní oslavu bude v takovém stavu, v jakém jsem ho předávala tatínkovi. :-)

Ať žije rodičovská láska ♥♥♥
Ať žije lidská láska ♥♥♥
Ať žije LÁSKA ♥
vaše r.


Svatební naháč

8. října 2017 v 14:42 | renuška |  Snímánky
Když se mě Martin, můj prima kolega z práce, počátkem září jen tak mimoděk zeptal, jestli bych mu v říjnu neupekla dort, chvíli mi mlžil, proč a pro koho to chce. Lezlo to z něho jako "z chlupaté deky", než jsem se dozvěděla, že se se svou milou Haničkou rozhodli vzít. Dojetí nejen z této informace, ale i z pocty, které se mně dostalo, bylo hodně silné a vlastně počínaje tímto jsem celé přípravy svatby s Martinem dnes a denně v kanceláři prožívala. Od oznámení rodičům, shánění prstýnků, ochutnání absolutně luxusních svatebních koláčků až po svatbu samotnou, kam jsem byla pozvána. Budoucí manželé měli jasno v tom, že se s přípravami nechtěji zdržovat déle, než je nezbytně nutné, takže termín na základě zásadních bodů domluvili již na počátek října. Z toho vyplývá, že na veškeré zorganizování měli pouhopouhý měsíc, což vůbec není moc času, ale zpětně, po včerejší velice vydařené "akci" musím říct, že všechno klaplo na jedničku. Z Martina je ženáč a z Hanky mladá paní a oběma to náramně slušelo. Troufám si tvrdit, že si oni i ostatní svatební hosté celou sobotu i kus neděle perfektně užili a že na tento zásadní životní krok budeme všichni ještě hodně dlouho s úsměvem vzpomínat :-)





Na přání nevěsty jsem měla vynechat potahovou hmotu, což jsem moc ráda splnila stejně jako prosbu, zda by dort mohl být ozdoben živými květy do teplých barev podzimu, tedy žlutá, oranžová, případně červená. Bohužel jsem nevěděla, jakou kytici si Hanka pro sebe vybrala, spoléhala jsem se tedy na to, že se barevně nějak sejdeme, a to i s výzdobou sálu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že slavnostní stoly jsou dekorovány rovněž do žluta, s využitím žlutých růží, totožných s těmi, které jsem použila na dort. A podobné, s červeně lemovanými okraji, měla i Hanička. Takže nakonec všechno docela příjemně ladilo :-)
Martin mě zase požádal, aby dort byl světlý a s ovocem. Upekla jsem tedy tři různě velé klasické korpusy s citronovým aroma, použila oblíbený vanilkový krém a co se týká ovoce - spodní a vrchní patro byly s malinami a borůvkami, prostřední pak s banánem. Celkově si dortík mohl přijít na dobrých 6 - 7 kg a byl to opravdu pořádný obr!

Už několikrát jsem se setkala s tím, že mnohé "dortařky" upřednostňují svatební dorty na úkor ostatních. To bych si moc nezapekla, vlastně tohle byl můj druhý v pořadí ... ale stejně je to jiné, byť každému dortu věnuji stejnou péči a snažím se co nejvíce vyhovět přání tomu, kdo po mě dortík chce. Prostě svatební je svatební. A když mi pak jedna mladá sympatická paní na svatbě dort po všech stránkách chválila s tím, že je sama cukrářka, takže "od fochu", byla jsem maximálně potěšena. Závěrem ještě podotknu, že se třípatrák spořádal najednou, po šunkové rolce, knedlíčkové polévce a svíčkové to byla sladká tečka. Nezbyl ani drobeček a mně se náramně ulevilo, že tahle jedinečná výzva dopadla dobře a ženich s nevěstou i ostatní byli moc spokojení :-)

Asi jsem blázen, ale já ty svatby fakt miluju!
♥ vaše R ♥




Velká porce čokolády

1. října 2017 v 16:44 | renuška |  Jak to vidím ...
Pořád jsem měla chuť konečně zkusit udělat dort jinak. Jenže i když představa byla, nebyl osvědčený recept, podle kterého bych se mohla pokusit tvořit. A pak taky pro koho. A najednou se to během týdne sešlo všechno dohromady a já kromě budoucího příjemce, tedy příjemkyně - mojí jediné nejmilejší sestřenice Péti obdržela i recepis od úžasné, vtipné a šikovné blogerky Jany z "mojí mozkovny", takže mi už nic nebránilo v cestě pustit se do práce. Až na maličkosti, o kterých se rozepíšu později, jsem všechny ingredience měla - dalo by se říci - pod nosem, stačilo jen důvěřovat návodu od Jany, o které vím, že prostě UMÍ, takže až s podivem šlo vzhledem k premiéře všechno hladce. A to, že se Péťa narodila zrovna v tu pravou chvíli, aby čokoládový dort dostala, to už je vlastně jen takový detail :-D.




Pořádná dávka čokolády ve všech možných variantách - na povrchu i uvnitř, prostě kde si jen pomyslíš. Věděla jsem, že chci doplnit rudými růžičkami, byť je Péťa milovnicí fialové. Ta mi ale přišla v kombinaci s hnědou taková neatraktivní a nezáživná. I když, kdo ví, třeba by to zrovna vypadalo dobře. Tentokrát jsem ale volila takto a myslím, že jsem udělala dobře.
Korpus je na rozdíl od běžných, světlých, na které jsem většinou zvyklá, víc tužší, méně nadýchaný a pravděpodobně za to může hojnost kakaa a možná i mleté oříšky. Co mě maximálně nadchlo a k čemu se asi často budu vracet, tak je krém. Pravda - na tenhle malý kulaťák padly tři kelímky smetany, dvě hořké 52% čokolády a dvě tyčinky "Ledových kaštanů" (no - ony mají být tři, ale jaksi já měla hroznou chuť si dát něco dobrého ke kávě, takže ... jsou tam prostě jen dvě). Ale ta chuť! Panebože!!! Taková lahoda, že kdyby mi to nebylo blbý, budu po lžičkách ujídat. Jenže to by na dort nevystačilo, takže jen olíznout prst a připravit čokoládovou polevu. A to byl první kamínek úrazu - bývala bych využila polevu v pytlíku, kdy stačí jen v horké lázni rozehřát a rovnou ze sáčku zdobit. Bohužel tuhle vychytávku tady náš vietnamský prodavač Miloš nemá, proto jsem si polevu udělala a nebylo to na zdobení úplně to pravé ořechové. Druhým kamínkem pak byl fakt, že Miloš nemá Ferrero Rocher. Právě tyhle bonbony měly původně na dortu být a já je musela nahradit jinými, které mi po vychlazení nehezky zešedly a efekt hotového vychlazeného dortíku je tím tak trochu pokažen. Naštěstí na chuti to nic nemění a podle dnešní reakce všech konzumentů se zdá, že dortík budu asi dělat častěji :-)

Ve finále mám z dortu opravdu radost, protože je to přesně to, co jsem si chtěla vyzkoušet a když vím, že to i šmakuje, tak třikrát hurá hurá hurá. Doufám, že zrovna tak si budu vískat příští týden - to mě totiž čeká avízovaný dort svatební a že se těším, to se teda těším. A moc. Nejen na třípatrák, ale i na svatbu! Juch!!! Protože svatby - to je moje :-)

Přeji radost a energii, ať už ji čerpáte jakkoliv.
Vaše r ♥


Tučňáci na ovoci

28. září 2017 v 21:06 | renuška |  Snímánky
S malým zpožděním vkládám víkendový dort, který jsem dělala. Tentokrát si mi znovu po roce řekla dcera mamčiny sestřenice, Eliška, která je maminkou - nyní již dvouletého - chlapáka Fíly. Loni jsem byla vyzvána, abych upekla a ozdobila narozeninový kulaťák ve stylu "Krtečka", což pro mě byla skutečně hodně zásadní práce, co se modelování podle kultovního vzoru týče. Ani teď se Eliška nebála svěřit mi těžký úkol a znovu si na mě připravila figurky - tučňáky z pohádky Pingu. Žel bohu v tomto případě jsem byla totálně mimo a vůbec netušila, co se po mně chce. Dostala jsem sice trochu informací, ale pro jistotu jsem ještě omrkla galerii na webu, abych si legrační postavičky tučňáků trochu přiblížila a dostala je "do oka". Zároveň jsem při hledání zjistila, že být originální mi půjde asi hodně hodně těžko a i když budu dělat první poslední, budu jedna z mnoha autorek velice si podobných dortíků. Ale co už ... když nemůžu být svá zas tak moc na povrchu, schovala jsem překvapení alespoň dovnitř a dnes už vím, že hosté oslavy včetně samotného malého velkého muže se onoho překvápka nezalekli a malý dort s nadšením spořádali :-) A tak to má být!




A pak že na podzim nemůže být zima :-), byť jen na dortu. Pár sněhových koulí, stříbrných vloček, "alá iglů" a hrátky se štětcem a barvou, aby plocha ze "sněhových kvádrů" nebyla jednolitá a bílá. Ovšem nejdůležitější byli tučňáččí táta, máma, Pingů a malý tučňáčče. Slyšela jsem, že když v pohádce mluví, tak se jim ze zobáčků dělají trumpety - malé děti to prý moc baví, ale dospěláci to považují za naprostou blbovinu. Tak jsem ani neměla odvahu si to ověřit sama na sobě :-D
Dovnitř jsem upekla klasický korpus a obarvila ho tyrkysovou barvou a ochutila vanilkovým aroma. Jahodový krém jsem v jedné vrstvě mezi piškotem posypala borůvkami, v druhé malinami, takže při řezu mohl dort vypadat hodně barevně a vesele. Naštěstí tedy i jedle, jak mi Eliška potvrdila :-)

Tento víkend mě čeká dodatečné dortíkování pro mou milou sestřenici, za týden přijde na řadu třípatrový svatební a o dalších šest dní později budu mít k ruce velkého pomocníka při výrobě velice velice osobního dortu, který z podkrkonoší pojede až k Brnu. A pak, jak to tak vypadá, budu mít až do 27. ledna volno ... to si ještě povíme :-D

Tak to babí léto přece přišlo - jupííííí!
Užívejte do syta!
Vaše r. :-*


Kuželkový dort

9. září 2017 v 18:21 | renuška |  Snímánky
Kuželky nejsou bowlling!!! To byla první informace, kterou jsem si potřebovala ověřit, aby nedošlo k nepříjemnému faux pas. Protože udělat tuto zásadní chybu při tvorbě dortu pro mistra ČR v kategorií žáků v kuželkovém sportu, to bych se mohla jít s celým dortem leda tak vyfotit. Takže žádné díry do vrhacích koulí, žádné "kanály" po okraji dráhy, nic takového. On by mi to možná Ondra, vnuk mé tety, mamčiny sestřenice z babiččiny strany (jak já miluji vysvětlování příbuzenských poměrů :-D ) odpustil, ale já jsem mu na přání jeho babičky, tedy té mé tety, chtěla udělat opravdu radost a nezavdat důvod, aby zkoumal technické chyby. I z toho důvodu jsem chtěla vědět, jaký nosí dres, má-li startovní číslo (o kterém jsem se při předávce dozvěděla, že s ním hrál za žáky a nyní pokračuje i za dorost), zajímalo mě, jak se mu ve sportu daří apod ... A na základě všech informací jsem pak v hlavě kombinovala, co a jak, až jsem si vyfantazírovala přibližný obrázek velkého kulaťáku, který dnes Ondřej ke svým patnáctým narozeninám dostal jako překvapení. Zatím nemám zprávy o jeho reakci, ale minimálně to, jak se dort líbil babičce s dědou, kteří si jej u mě dnes dopoledne vyzvedli, mě povzbudilo a dalo naději, že u mistra dortík uspěje.




Kromě velikosti, která měla slibovat dostatek pro šestnáct hostů oslavy, mě teta poprosila o jediné, aby v dortu nebyly oříšky. Zbytek že prý nechá na mně. A co se týkalo zdobení, vlastně jsem si o všechno řekla já, protože jsem opravdu chtěla udělat prezent na míru. Proto ta několikrát opakovaná trikolora, protože pro mistra ČR prostě není symboličtějších barev než těch národních. Proto ten dres se startovním číslem, které Ondru provází už od počátku sportu. A proto ta zlatá medaile, jejíž cenu už Ondřej moc dobře zná a ví, že nic není zadarmo a že pocit vítězství za dřinu a trénink prostě stojí. Devět kuželek na svých značkách a dvě vrhací koule na dráze, to už je vlastně jen taková nezbytná samozřejmost.
Dovnitř dortu jsem upekla grankovanilkový korpus se slušnou dávkou vanilkového aroma, vanilkový byl i krém, o ovocnou chuť se postaraly jahodová marmeláda a jedny z posledních borůvek, které si v mrazáku ještě tak na jeden dva dorty šetřím. Oříšky jsem vynechala přesně tak, jak mi bylo řečeno :-)

Víkend ale pečením nekončí, právě teď mám za sebou ještě účast na pohádkovém lese, kde jsem v kostýmu Vochomůrky bavila víc jak stovku dětí a i kdyby se nabízelo, že v neděli si odpočinu, kdepak! Povinnosti hospodyňky volají! Ale půjde to pěkně od ruky, za dortík jsem dostala čerstvý burčák, takže si možná po sklence dvou i u luxování zazpívám :-). Za týden mě čeká další obecní akce, hodně časově náročná, péct budu až ob týden. A už dnes můžu prozradit, že mě v blízké budoucnosti také čeká jedna velká pocta - podruhé v životě do mých rukou vložili důvěru jedni z mých dobrých známých, kteří chtějí připravit svatební dort. O tom, že jsem dojetím uronila i pár slzí, snad ani nemusím psát. Jsem prostě cíťa :-)

Babí léto zatím čaruje docela fajn,
tak užívejte krásných dní!
Vaše r. ♥


Piráti na obzoru! ... podruhé

1. září 2017 v 16:25 | renuška |  Snímánky
Respektive tedy pirátky, protože dort, který jsem vyjímečně připravovala během všedních večerů po práci, je na přání malé/velké slečny oslavenkyně, která si přála párty pro piráty. A tomu prostě chtě nechtě musí odpovídat i sladký moučník. Možná, že až si budete prohlížet fotky, bude vám dortík něčím povědomý a já nebudu dělat tajemnou a rovnou prozradím, že podobný, ale menší kousek už jsem si střihla v lednu. Protože jsem od Jany, maminky, věděla, jaká bude výzdoba na oslavě, přizpůsobila jsem alespoň částečně design ozdobných prvků, a protože se jedná o holčičí jubilantku, nekouká na svět oko klučičí, ale dívčí, a z pod šátku ji visí dlouhý cop. O čem jsem byla pevně rozhodnuta už v době, kdy mi Jana o dort říkala, tak že na kulaťák jakýmkoliv způsobem dostanu kromě pirátských vlajek i celou loď, ať se děje, co se děje. Původně jsem chtěla místo šátku vytvořit opuštěný ostrov s palmou a truhlou se zlatem, ale nakonec to dopadlo, jak to dopadlo a já doufám, že Karča bude spokojená. Když si vezmu, že minulý rok jsem pro ni chystala typicky holčičí, něžný a jemný dort kočičí, tak za ten rok je to pořádný posun v touhách dítěte. :-)




Opět další z obrovských dortů, průměr nové formy je 26 cm, takže s potahovkou a krémem jsme na 30ti cm, do výšky min 10 cm, žádný prťous. Ale dětská párty si žádá své a aby zbylo na každého, je třeba na moučníku nešetřit. Zrovna tak jsem nešetřila na zdobení, protože ze zkušenosti vím, že čím víc potahovky, tím šťastnější dítě - tedy co se dortování týká. Oždibovacích vlajek s lebkami i bez je na dortu dost pro každého, a kdo bude rychlý, stihne i nějaký ten stříbrňák, kterými jsem zasypala dno lodi :-)
Dovnitř jsem upekla mramorový korpus ochucený aromem od Dr. "Bourbon vanilka Madagaskar", jednotlivé pláty jsem potřela domácí jahůdkovou marmeládou a spojila malinovým krémem a do třetice ovocných chutí jsem přidala několik hrstí borůvek. Na řezu bude dortík vypadat asi opravdu pěkně, ale u toho já už nebudu :-)

S každým hotovým dortem jako by končila jedna kratičká etapa a začala se nová. O víkendu, bohužel asi s deštníkem nad hlavou nebo v pláštěnce, plánujeme s Ondrou po bezkonkurenčním fesťáku Brutal Assault další podobnou akci, znovu výlet do nedaleka za pořádným nářezem a odreagováním, které je teď potřeba víc než dost. A příští víkend zase hurá k plotně. A pak zas a pak zas a pak zas ... o nudě u mě nemůže být řeč :-)

Září začalo symbolicky, deštěm.
Tak ať nám všem prší štěstí!
Vaše r.


Kam dál