... postav třeba zeď ...

Neděle v 15:41 | renuška |  Snímánky
Upeč třeba chleba dortík, postav třeba zeď ... a je jedno, z čeho. Jestli z kostek lega nebo z cihel. A tak jsem si řekla, že budu kombinovat :-). Ovšem nebyl to nápad jen tak ledabyle nahozený, bylo to přání Hedviky - moc milé a příjemné mladé paní, se kterou jsem se nedávno seznámila a která mi hned padla do oka zvláště svou skromností a vřelostí. Heda má v nedalekém městě malý obchod, ve kterém je stejně tak hezky a mile, jak na mě působila ona sama. Cítíte se tam jako doma a je to jeden z těch kouzelných krámečků, odkud prostě nikdy neodejdete s prázdnou - už jen proto, že sortiment zboží je zárukou kvality "zlatých českých ručiček". Ostatně - seznámily jsme se na bezva velikonoční výstavě, kterou pořádala nesmírně zručná keramička Petra, další skvělá ženská, která kromjiného právě u Hedviky má své produkty k prodeji. Ovšem nebýt mé nejmilejší a nejúžasnější největšejší kamarádky na světě, "tričkové" Katky, neznala bych ani jednu z nich. Abych tady ale v těch jménech nedělala moc zmatek, vrátím se raději k dortům pro Hedu - pro svého syna Vojtu, který dnes slaví svátek, ale současně i pro manžela si přála udělat dva dortíky. Pro menšího oslavence "legový" a pro většího "něco-jako-že-když-jsme-začali-stavět-ten-dům-teda-teďka" s tím, že jsem víceméně měla absoltuní prostor k realizaci jak při dekorování, tak při skládání chutí. Přesto jsme se domluvily, jak by to asi ve finále mělo vypadat a já mám pocit, že když jsem dnes hotové dílo předávala, byla spokojenost na všech frontách a evidentně byl nadšený i sám pan choť, který s Hedvikou pro dorty přijel. Takže další hlasité uffff - povedlo se mi splnit vše, co jsem dostala zadáno a k tomu ještě spokojenost až na kost, no co víc chtít?





Původní představa byla, že budou "kostky" na sebe napojené, ale nakonec jsem se rozhodla pro dva sólo dorty, i kvůli dekoraci. Začala jsem legovým, kde jsem - přiznávám se - čerpala inspiraci z fb - právě tam jsem totiž zahlédla video s rychlým a srozumitelným postupem a zdálo se mi to jako prima nápad vytvořit maxifigurku z Lega. Jen místo loga jsem vykrájela jméno oslavence. Dovnitř jsem na přání maminky poskládala světlý piškot s citronovým aroma, malinovovanilkový krém a jednu vrstvu jahod, které už konečně zase chutnají jako jahody, a pak na střídačku maliny s borůvkami.
Dort pro tatínka stavitele měl hutnější složení - mramorovaný piškot s poctivým čokokrémem a s kolečky banánů máčených v čokoládě. A navrch všechno, co takový budovatel potřebuje - zednická lžíce, olovnice, vodováhy i kladivo, kousek prken, hřebíků a písek. A cihly, hodně hodně hodně cihel. Chtěla jsem někam zakomponovat ještě basu s pivem, ale netuším, jestli pán nedává přednost vínu, tak jsem ho alespoň pro tuto chvíli udělala abstinentem :-)

Nebyly to ale jen tyhle dva dorty, které jsem tento víkend tvořila - legopanáka jsem si střihla rovnou dvakrát, protože jednoho malého Vojtu má doma i již zmiňovaná milovaná paní Kateřina. Takže s malou obměnou, ale přesto téměř totožného slaďouše mám pro vás v zásobě ještě do příštího článku. A pak ... ani se mi nechce věřit, když napíšu, že budu mít měsíc pauzu. Je to možné??? Těším se na odpočinek i na aktivity, které mě čekají - květen bude ve znamení akcí a výletů a já jsem si jistá, že zahálet nebude ani láska ♥.

Nenechte se odradit aprílovým počasím. Vzhůru do života!
Vaše r. :-*



 

Předsvítání

16. dubna 2017 v 19:00 | renuška |  Přišla Múza
Tma je nám přítelem
a stmívání láskou,
tiché kroky po pokoji,
kde život právě začíná,
kde mým tělem se prolíná
to tvé, žhavé, sošné, horké,
a přece smrtelné,
křehké jak život motýlí,
jak každá chvíle po chvíli,
která rychleji než hbitě
uteče z řídké časusítě,
bez omluvy mně i tobě
si prostě jen tak frnkne.
Protože tikačky ručkují
a na nic se neptají,
tak jim je to svaté.
Jako dni jeho probuzení,
jako to zatracené předsvítání,
které budí do ztráty,
do opuštění,
a škodolibě mne si ruce ...

... je to přece jeho práce,
jeho džob (ukradených) snů? ...

Brát noci a dávat dny,
bezohledně trhat švy,
co sotva držet začaly,
už aby se páraly
zpátky do svých životů ...


S láskou r. ♥

Kabelka z dortu? Dort z kabelky?

15. dubna 2017 v 20:32 | renuška |  Snímánky
Nikdy neříkej nikdy ... to platilo, platí a platit bude ... včetně oblasti dortařské, dortovací, dortíkové, no té, která mě teď víkend co víkend zaměstnává ruce i hlavu. Sice se moučníkům ve 3D formátu vyhýbám hodně velkým obloukem, ovšem tentokrát jsem se z toho prostě vykroutit nemohla. Už jen proto, že Katce už jsem dva dortíky dělala a nějaké máme spolu ještě v plánu, ale také proto, že takováhle výzva není pro další posun dál vůbec marná. Takže jsem tedy s prosbou o držení pěstí vyslechla všechna přání, jak by takový dort měl a neměl vypadat, jak by měl chutnat, co by měl mít a co není nutné, no zkrátka Katka věděla přesně, co chce a především čím chce své dobré přítelkyni udělat radost. Sama nevím, jestli bych z dortu byla nadšená, ale na druhou stranu - když to druhá strana nečeká a dostane takové překvapení, jsem si jistá, že potěší a třeba i dojde na nenápadnou slzu v koutku oka :-). Jen doufám, že pláč nevyvolala skutečnost, že jsem místo nápisu GUESS použila jen "G-éčko" ... nějak jsem si nevěděla totiž rady, kam bych logo známé návrhářské firmy měla aplikovat. Navíc, když to neměl být jen "fejk", ale pravý originál :-D




Zadání znělo: Červená kabelka, GUESS, ne moc velká.
Otázka zněla: A může bejt ten dort vícebarevnej, třeba ještě s bílou a černou?
Odpověď zněla: Dělejte si, co chcete, věřím vám!
A tak jsem s důvěrou sáhla po elegantní trikoloře, z krabičky s barvami jsem vytáhla zlatý prášek, který oné noblese dodá punc, po delší době jsem použila ozdobnou folii se vzorem a pak už šlo všechno ráznaráz. Původně jsem neměla v úmyslu dělat ozdobný přívěšek, ale zdálo se mi to jako docela dobrý nápad a navíc jsem tam fikaně přihodila i "géčko", takže jsem tím splnila jeden ze zásadních bodů.
Dovnitř na přání bez velkých změn putoval lehký světlý piškot s citronovým aroma, vanilkový krém a čerstvé jahody. Oblíbená a často dělaná kombinace chutí, která šmakuje většině strávníků.

Místo beránka jsem tedy dnes ráno trávila čas s modelováním a potahováním dámské kabelky světoznámé značky a víte, co? Stejně mám velikonoce na talíři - mamka mi totiž donesla čerstvý mazanec. No není to nádhera? :-)

Veselé velikonoce a buďte šťastní ♥
renuška

 


Black and white

10. dubna 2017 v 18:44 | renuška |  Snímánky
Sice stále říkám, že víc jak jeden dort si na víkend nevezmu, ale někdy hold člověk musí vybočit z vyšlapané cesty a udělat něco navíc. Zvláště když se má jednat o dárek pro Ondrovu skvělou spolužačku a prima děvče, které mi nedávno dělalo spolu s ostatními kamarádkami společnost a já s nimi najednou omládla o pomalu třicet let. ... no tak dobrá, jen o dvacet pět :-) ... Nejdříve mě tedy oslovila Verčina maminka a já byla hodně na vážkách, ale když mě ujistila, že se jedná o dárek až na nedělní odpoledne, srovnala jsem si dvě a dvě dohromady a kývla, čemuž byla ráda nejen ona, ale později, jak mi řekla, i Verča. A i když překvapení má být překvapení, tentokrát Verunka věděla, jak asi bude dort vypadat a chutnat, protože si po zvážení a debatě s rodiči sama řekla, jaký bude uvnitř i navenek. Žádná divočina se ale tentokrát nekoná, mladá děvčata ve věku 16-ti let si evidentně libují v decentních a střízlivých dekorech, v jemných vzorech a kontrastních odstínech. Nic strakatého, překombinovaného, kýčovitého. Docela mě tohle přání překvapilo, ovšem proč ne? Sice jsem v počátcích měla obavy, aby dortík nepůsobil jako smuteční parte, ale nakonec si myslím, že to nedopadlo vůbec zle ...




Tak to je on - black and white šampion :-) Samá perla, samá růže a kousek šedé lemovky, abych alespoň trochu rozbila tu černobílou kombinaci barev. Růžičky jsem ani nepočítala a s radostí jsem zjistila, že i když vlastnoručně obarvit černou potahovku je trochu štrapáce, protože gelová barva ve velkém množství základní bílou konzistenci hmoty chtě nechtě naruší a udělá tahavější a gumovější, ve finále s ní růže modelovat jdou a to bylo to hlavní. S čím jsem v počátku nepočítala, byly stříbrné cukrové perličky, které už dlouho zahálely v mých zásobách - ovšem jak se teď hodily! Dort povýšily o další stupínek a zároveň zaplnily volnou plochu, která na dortu po aplikaci květeny ještě zůstala.
Dovnitř chtěla Verča klasický světlý korpus, ovoce - použila jsem jahody a borůvky - čemuž dominoval karamelový krém, který byl vlastně tím nejdůležitějším pro chuťové pohárky. Jsem moc ráda, že mladá oslavenkyně byla s výsledkem spokojená a že uspokojeny byly nejen oči, ale i chuťové pohárky :-).


Blíží se velikonoce a s nimi spojená výzdoba, do které se mi vůbec nechce, takže pro letošek asi nechám všechny kraslice, zajíčky, slepičky (až na výjimky) v krabici, aby přečkaly další rok, kdy třeba do zdobení bytu budu mít větší chuť. Čeká nás ale také pondělní velikonoční výlet, nedělní taneční zábava a ... kupodivu ... sobotní dortování na téma naprosto odlišné a nesouvisející se svátky jara. Kdyby bylo po mém, prožila bych sice víkend úplně jinak, ale protože vše je tak, jak je, bude to tak, jak bude ... no nic. :-)

Krásné a veselé dny a nenechte si je zkazit nepříznivým počasím, které nám meteorologové slibují.
Ať to vaše vnitřní slunce svítí pořád!
Vaše r. ♥


Hasiči z lázní

9. dubna 2017 v 11:50 | renuška |  Snímánky
"Kláro Renčo, jak to s tebou vypadá ... v sobotu ráno, osmýho dubna?" Podobně se mě před nedávnem zeptala spolužačka mé sestry a má známá v jednom, Klára. Chtěla totiž ode mě - kupodivu - dárek pro své dva syny - Adama a Daniela. Oba kluci slaví brzy za sebou narozeniny, takže Klárka usoudila, že by nebyl špatný jeden větší společný dort pro oba. Původně měla představu takovou, abych zkombinovala Minceraft a třeba počítačovou klávesnici, tablet nebo něco podobného. Nakonec ale své plány změnila a protože jsou oba kluci členové sboru dobrovolných hasičů v místním lázeňském městysu, bylo rozhodnuto. Dort bude hasičský a "od nich". Daleko důležitější informace ovšem byla, aby Daník a Adam hlavně dostali dortík čokoládový a především bez ovoce, které "stejně nežerou". Pečlivě jsem si všechny požadavky od maminky Kláry poznamenala do diáře v mobilu, ovšem co se nestalo? V kanceláři, kde mám ještě jeden stolní kalendář, jsem si po paměti přepsala požadavky kapánek jinak. S hlavou, kterou nosím v poslední době spíš v oblacích. A podle toho to dopadlo ...




Základem celého dortu byl velký znak lázní Velichovky, odkud oba kluci pocházejí a kde jsou zároveň mladými hasiči místního hasičského sboru. Protože jsem už několik málo dortů s podobnou tématickou dělala, nechtěla jsem nijak výrazně od tématu odbočovat, ale zároveň jsem chtěla, aby to bylo zase maličko jinak, tak proto to logo jako základ. Pak už jen stačilo vymodelovat dvě přilby, hadice a proudnice, vykrájet písmenka na iniciály křestních jmen obou oslavenců i na název sboru a bylo hotovo. Zdá se to jako hračka, když to takhle napíšu, ovšem nejvíc práce jsem si dala právě se znakem Velichovek, který mi zabral nejméně hodinu práce. I proto, že jsem si nepřipravila obarvenou hmotu den dopředu, ale vše jsem dělala až v sobotu ráno.
Daleko větší průšvih ale byl, když jsem si pro kontrolu mrkla do mobilního diáře a zjistila jsem, že dort, který už jsem tou dobou měla téměř celý hotový, měl být obsahem naprosto jiný. Místo požadované čokolády a "bezovocnosti" na střídačku piškot mramorovaný a skořicový, spojený banánovovanilkovým krémem a proložený jahodami, hroznovým vínem a banány. No potěš!

Jak to nakonec s dárkem od maminky dopadlo, zda kluci bručeli a nadávali, nebo jen ovoce vydloubali a snědli alespoň zbytek, netuším. Nicméně si na příště budu muset dávat opravdu bedlivý pozor, aby se tohle už neopakovalo. Nikoho nezajímá, co se děje v mém soukromém životě a vymlouvat se na to je nesmysl. Takže i když jsem předala dílo, za které jsem se nestyděla, bylo mi líto, že to není přesně tak, jak si Klárka přála. Doufám, že v druhém případě tohoto víkendu to bude o poznání lepší - tam už jsem se držela zadání zuby nehty. Na další dortík si ale počkejte do příště :-)

Taky se vám při jaru tak zapalují lýtka?
Hasíte nebo nehasíte?
;-) r. :-*


Hadi a hadice - ti jsou nejvíce!

2. dubna 2017 v 11:50 | renuška |  Snímánky
Alespoň tedy pro padesátníka Petra, který má tak úžasnou a skvělou manželku Janu, jež mu u mě pro něj objednala dortík právě s těmito netradičními zvířecími miláčky. Já sama osobně proti hadům nic nemám - žij a nech žít. Nevyhledávám jejich blízkost, nepotřebuji zkoušet, jestli jsou nebo nejsou slizcí, v ZOO si je za sklem moc ráda prohlídnu a i když ten nejhnusnější had na světě, Nagini, který nepatřil nikomu jinému než samotnému pánu zla, lordu Voldemortovi, je už kapánek víc bojavý, není to důvodem, abych Janě řekla "ne". Ba naopak. Jana už si u mě kdysi jeden dort zadávala a mně bylo ctí znovu pro ni tvořit - ostatně ona sama má nesmírně šikovné ruce. Je totiž vychovatelkou v místní družině a s dětmi vyrábí zajímavé věci téměř neustále. A navíc ... přišla tak za mnou další z mnoha výzev, které si moc ráda na sobě vyzkouším a která v tomto případě téměř okamžitě v mé mysli dokázala za pomocí fantazie a představivosti vymodelovat obrázek, jak by onen sladký dáreček měl vypadat. Kousek větve a dva hadi, tak vypadal původní plán a já se ho téměř do konce práce držela, ale pak stejně přišla změna a nakonec jsem dostála rčení, že "Do třetice všeho dobrého i zlého, tedy spíš všeho hadího." A tak jsou tam plazi rovnou tři. :-)




Opět se mi pracovalo až neuvěřitelně lehce, čím to, čím to? Zkusila jsem si pohrát se základním potahem, kdy jsem zkombinovala světlounce modrou a zelenou barvu, aby do sebe prolínaly a vytvořily tak pomyslné nebe a zem ... kousek alá větve, kolem které se původně korálovka měla vinout, ale nakonec jsem jen lehce pokroutila a stejně tak zmijáka, pro kterého jsem v představě měla obmotávačku kolem dokola a ve finále jsem ho "posadila" trochu jinak. Na poslední chvíli ještě přibyl slepýš, který je tak nenápadný, že skoro není vidět, nebožák.
Koho snad ještě stále zajímá, co že tvoří nitro dortu, pak vězte, že na přání jsem pekla grankokorpus s kousky mléčné čokolády, který jsem ve dvou vrstvách promazala echt čokokrémem. Tak prý to má oslavenec nejradši. :-) Možná skoro stejně tak jako ty hady, kteří jsou prý jeho srdeční záležitostí.

Relativně odpočinkové pečení vystřídají příští týden hned dva velké kulaťáky, odlišné, jiné, znovu na přání, znovu pro dobré přátele, kterých nikdy není dost. A to jsem si myslela, že duben bude volnější ... no nic, legrace být musí :-)


Krásné jarní pohlazení vám všem.
Vaše ... zamilovaná r. ♥


Z ráje ...

31. března 2017 v 14:26 | renuška |  Přišla Múza
... kde slunce vstává na západě ...
... kde ovoce chutná zakázaným ...
... kde láska tiše doufá ...
... kde čas, bohužel, hraje prim ...
... kde to, co je, tak není ...
... kde ti dva - vyvolení ...

... nahlas šeptají, že napořád,
že, dokud budík nezazvoní,
dokud oči nezamhouří,
dokud v nebi vášně bouří,
dokud mohou,
dokud sami sobě,
dokud sami v sobě
dýchají se, cítí, lepí ...

Oba z lásky slepí,
a přece vědí, kudy se z ráje utíká.
Kde budík všedně zatiká,
kde spánek je klidný
a vášně ospalé,
kde sami
se sebou
dýchají, cítí a lepidlo drží jen na vlásku.

Pro lásku ...
Z ráje ...

Drsné legendy

27. března 2017 v 11:51 | renuška |  Snímánky
Když se nám Ondra před šestnácti lety narodil, kde bychom tušili, že se z něj vyklube tak úžasný a skvělý kluk, muž, jakým je nyní. Tak jistý a pevný ve svých názorech, přísný k sobě, hodný k ostatním, paličatý, vtipný (na jeho smích si člověk musí počkat, ale o to víc si ho pak užívá). Prostě senzační. A jako bonus, který se klube na svět dejme tomu poslední rok, přidejme ještě Ondrův zájem o metalovou, rockovou hudbu, který sice zatím obloukem míjí českou tvorbu, ale poctivě se usazuje v zahraniční produkci, která hýří takovými jmény jako Metallica, Nirvana, Sabbaton, ACbleskDC, Slipknot, System of a Down, v poslední době třeba i méně známá Gojira apod. Projevují se v něm geny tatínkovy i moje, což je v tomto směru opravdu radostné poznání, protože mně ani klukům nevadí, co si doma pouštíme na plný pecky. Většinou je to totiž právě metal (plus pár mých popových oblíbených hitovek a samozřejmě Kryštof :-) ), co jde z reproduktorů mobilů a notebooku slyšet. Proto když jsem se Ondry ptala, jaký by chtěl k narozeninám dort, v duchu jsem si už ty svoje hudební a dortové představy v jednom malovala a doufala, že až se vyjádří, shodneme se. Netuším, kdo z nás dvou měl pak větší radost, když mi sdělil, co by si na sladkém dárku přál ... protože jakmile pronesl, že by chtěl dort s oblíbenými kapelami, já jen řekla: "Jupíííí!" ...




Jednoduchý bílý podklad a pětkrát logo legend. Z toho dvě, byť v revivalovém podání, ale přesto luxusní jsme si užili nedávno na koncertě - Nirvana a AC/DC předvedly tak skvělou show, ze které sice tři dny člověk měl zalehlé uši, ale jinak to bylo absolutně absolutně úžasný. Mrzuté je snad jen to, že jsme vzdali koupi vstupenek na koncert Metallicy příští rok v dubnu, takže v tomto případě si musíme nechat zajít chuť. Píšu v množném čísle, protože těchto hudebních akcí se ráda zúčastňuji i já - a doufám, že letos konečně klapne alespoň metalový festival nedaleko od nás - hodně známý Brutal Assault, kam máme na dva dny namířeno.
Ale zpátky k dortu ... Ondra byl moc spokojený. On to sice na "plnou hubu" neřekne, ale už jen jeho podpora, když jsem se mořila s vyřezáváním "M" a "A", když jsem natřikrát nezvládla vytvořit logo Slipknotu, které pak vzniklo podstatně jednoduššeji a okamžitě, když mi jen tak tak vyšla černá potahovka, když řekl, že ten karamel na druhou, kterým byl dort naplněný, bude super ... bylo vidět, že má radost. A doufám, že vnímal i tu největší mateřskou lásku, kterou jsem do práce vložila. ♥


Můj už dávno ne malý, ale VELKÝ VELKÝ muž. Sladkých šestnáct. Ondra. Ondřej. Ondrášek. Ondy. Kulíšek.
♥ ♥ ♥

Pod rukama mi vzniká velké množství různých dortíků, malých, velkých, ovocných, čokoládových, dětských, dospělých, potahovaných, "nahých", všelijakých. Ale stejně tyhle, ty maminkovské dělám úplně ze všech nejraději. S láskou z lásky ♥


Děkuji a s pokorou a vděčností navždy děkovat budu - za Ondru i za Honzíka.
maminka



Pekelný dort

25. března 2017 v 18:40 | renuška |  Snímánky
Zcela netradiční přání měla moje, čerstvě jedenáctiletá neteř, která se narodila na den přesně, jako můj od pátku šestnáctiletý Ondra. Ten dort od maminky dostane dodatečně až v neděli, kdy se koná rodinná oslava. Pro Elišku byl ale čas tvořit již nyní. Byla jsem zvědavá na její přání, ovšem to, oč si řekla, jsem nečekala ani v nejmenším a musím říct, že její originální představa mě opravdu hodně zaujala a kupodivu téměř okamžitě jsem věděla, jak si s dortem poradím. Eli totiž vyslovila touhu dostat dort "alá čertice" nebo tak nějak. No fíha, to je nápad, co? Přímo pekelný :-) Nicméně protože se mělo jednat jen o symbolického prťavce a nemusela jsem se striktně držet tématu, docela dobře se mi pracovalo s 3D formátem, který jsem vykrojila z klasického kulatého korpusu. A i když ve finále je z čertí ďáblice na dortu jen trocha detailů, moc doufám, že Eliška byla spokojená. Dozvím se to co nevidět, oslavy tohoto víkendu totiž neberou konců :-)




I když to není z fotek poznat, dort je opravdu jako 3D pekelný hrnec nad ohněm. Jen škoda, že mi došlo černé gelové barvivo a musela jsem sáhnout po hnědé. Takže kotel vypadá spíš jako dřevěný, s čímž by žhavé plameny neměly moc probém zatočit. Tak alespoň pár zanýtovaných děr schovaných pod stříbrnými záplatami z "hliníku". K tomu rohy rohatý, čertí ocas s mašlí - holky si ozdobí kde co, a místo jisker jedenáct hvězdiček - co rok, to jiskra :-) Dort pro čertici je hotov!
Na první pohled pekelníkův dar, ale uvnitř něha a jemnost ... vanilkový korpus (raraši nenápadně přilili trochu rumového aroma), Satanáš přimíchal trochu červeného mramorování a zbytek už byl na mně - smetanovovanilkový krém, jahůdky a banány. Mňam.

A jak už jsem na začátku uvedla, s pečením tento víkend nekončím, protože v neděli ráno už budu pracovat na dalším, větším kulaťáku pro mého Ondru. I když si mohl vybrat, cokoliv by na dort chtěl, já už matně tušila, jak - podotýkám, že hodně jednoduše - mu dort ozdobím. Jak jsem byla ráda, když se jeho nápad shodoval s tím mým, prostě je vidět, že ta naše nátura je jedna a ta samá. Syn mého srdce, krev mé krve. A hlavně láska mého života. O tom ale zase příště :-)

Anděl s ďáblem v těle nebo ďábel s andělem?
Od každého kousek každému z vás :-* Vaše r.


Jaro

19. března 2017 v 16:07 | renuška |  Snímánky
Dnes by mi stačily hastagy ... a nebo body:
  • jaro
  • doma
  • v bílém
  • v duši
  • v srdci
  • J.A.R.O.
  • probuzení
  • pučí
  • kvete
  • miluju



Když ráno ještě svítilo sluníčko rovnou do obýváku, musela jsem všeho nechat a tu domácí jarní náladu zaznamenat. Škoda, že se takhle nedá vyfotit i to, co se děje uvnitř mě.

Milujte se a jestli chcete, tak se i množte. To už je na vás :-)
r.



Kam dál