Kuželkový dort

9. září 2017 v 18:21 | renuška |  Snímánky
Kuželky nejsou bowlling!!! To byla první informace, kterou jsem si potřebovala ověřit, aby nedošlo k nepříjemnému faux pas. Protože udělat tuto zásadní chybu při tvorbě dortu pro mistra ČR v kategorií žáků v kuželkovém sportu, to bych se mohla jít s celým dortem leda tak vyfotit. Takže žádné díry do vrhacích koulí, žádné "kanály" po okraji dráhy, nic takového. On by mi to možná Ondra, vnuk mé tety, mamčiny sestřenice z babiččiny strany (jak já miluji vysvětlování příbuzenských poměrů :-D ) odpustil, ale já jsem mu na přání jeho babičky, tedy té mé tety, chtěla udělat opravdu radost a nezavdat důvod, aby zkoumal technické chyby. I z toho důvodu jsem chtěla vědět, jaký nosí dres, má-li startovní číslo (o kterém jsem se při předávce dozvěděla, že s ním hrál za žáky a nyní pokračuje i za dorost), zajímalo mě, jak se mu ve sportu daří apod ... A na základě všech informací jsem pak v hlavě kombinovala, co a jak, až jsem si vyfantazírovala přibližný obrázek velkého kulaťáku, který dnes Ondřej ke svým patnáctým narozeninám dostal jako překvapení. Zatím nemám zprávy o jeho reakci, ale minimálně to, jak se dort líbil babičce s dědou, kteří si jej u mě dnes dopoledne vyzvedli, mě povzbudilo a dalo naději, že u mistra dortík uspěje.




Kromě velikosti, která měla slibovat dostatek pro šestnáct hostů oslavy, mě teta poprosila o jediné, aby v dortu nebyly oříšky. Zbytek že prý nechá na mně. A co se týkalo zdobení, vlastně jsem si o všechno řekla já, protože jsem opravdu chtěla udělat prezent na míru. Proto ta několikrát opakovaná trikolora, protože pro mistra ČR prostě není symboličtějších barev než těch národních. Proto ten dres se startovním číslem, které Ondru provází už od počátku sportu. A proto ta zlatá medaile, jejíž cenu už Ondřej moc dobře zná a ví, že nic není zadarmo a že pocit vítězství za dřinu a trénink prostě stojí. Devět kuželek na svých značkách a dvě vrhací koule na dráze, to už je vlastně jen taková nezbytná samozřejmost.
Dovnitř dortu jsem upekla grankovanilkový korpus se slušnou dávkou vanilkového aroma, vanilkový byl i krém, o ovocnou chuť se postaraly jahodová marmeláda a jedny z posledních borůvek, které si v mrazáku ještě tak na jeden dva dorty šetřím. Oříšky jsem vynechala přesně tak, jak mi bylo řečeno :-)

Víkend ale pečením nekončí, právě teď mám za sebou ještě účast na pohádkovém lese, kde jsem v kostýmu Vochomůrky bavila víc jak stovku dětí a i kdyby se nabízelo, že v neděli si odpočinu, kdepak! Povinnosti hospodyňky volají! Ale půjde to pěkně od ruky, za dortík jsem dostala čerstvý burčák, takže si možná po sklence dvou i u luxování zazpívám :-). Za týden mě čeká další obecní akce, hodně časově náročná, péct budu až ob týden. A už dnes můžu prozradit, že mě v blízké budoucnosti také čeká jedna velká pocta - podruhé v životě do mých rukou vložili důvěru jedni z mých dobrých známých, kteří chtějí připravit svatební dort. O tom, že jsem dojetím uronila i pár slzí, snad ani nemusím psát. Jsem prostě cíťa :-)

Babí léto zatím čaruje docela fajn,
tak užívejte krásných dní!
Vaše r. ♥

 

Piráti na obzoru! ... podruhé

1. září 2017 v 16:25 | renuška |  Snímánky
Respektive tedy pirátky, protože dort, který jsem vyjímečně připravovala během všedních večerů po práci, je na přání malé/velké slečny oslavenkyně, která si přála párty pro piráty. A tomu prostě chtě nechtě musí odpovídat i sladký moučník. Možná, že až si budete prohlížet fotky, bude vám dortík něčím povědomý a já nebudu dělat tajemnou a rovnou prozradím, že podobný, ale menší kousek už jsem si střihla v lednu. Protože jsem od Jany, maminky, věděla, jaká bude výzdoba na oslavě, přizpůsobila jsem alespoň částečně design ozdobných prvků, a protože se jedná o holčičí jubilantku, nekouká na svět oko klučičí, ale dívčí, a z pod šátku ji visí dlouhý cop. O čem jsem byla pevně rozhodnuta už v době, kdy mi Jana o dort říkala, tak že na kulaťák jakýmkoliv způsobem dostanu kromě pirátských vlajek i celou loď, ať se děje, co se děje. Původně jsem chtěla místo šátku vytvořit opuštěný ostrov s palmou a truhlou se zlatem, ale nakonec to dopadlo, jak to dopadlo a já doufám, že Karča bude spokojená. Když si vezmu, že minulý rok jsem pro ni chystala typicky holčičí, něžný a jemný dort kočičí, tak za ten rok je to pořádný posun v touhách dítěte. :-)




Opět další z obrovských dortů, průměr nové formy je 26 cm, takže s potahovkou a krémem jsme na 30ti cm, do výšky min 10 cm, žádný prťous. Ale dětská párty si žádá své a aby zbylo na každého, je třeba na moučníku nešetřit. Zrovna tak jsem nešetřila na zdobení, protože ze zkušenosti vím, že čím víc potahovky, tím šťastnější dítě - tedy co se dortování týká. Oždibovacích vlajek s lebkami i bez je na dortu dost pro každého, a kdo bude rychlý, stihne i nějaký ten stříbrňák, kterými jsem zasypala dno lodi :-)
Dovnitř jsem upekla mramorový korpus ochucený aromem od Dr. "Bourbon vanilka Madagaskar", jednotlivé pláty jsem potřela domácí jahůdkovou marmeládou a spojila malinovým krémem a do třetice ovocných chutí jsem přidala několik hrstí borůvek. Na řezu bude dortík vypadat asi opravdu pěkně, ale u toho já už nebudu :-)

S každým hotovým dortem jako by končila jedna kratičká etapa a začala se nová. O víkendu, bohužel asi s deštníkem nad hlavou nebo v pláštěnce, plánujeme s Ondrou po bezkonkurenčním fesťáku Brutal Assault další podobnou akci, znovu výlet do nedaleka za pořádným nářezem a odreagováním, které je teď potřeba víc než dost. A příští víkend zase hurá k plotně. A pak zas a pak zas a pak zas ... o nudě u mě nemůže být řeč :-)

Září začalo symbolicky, deštěm.
Tak ať nám všem prší štěstí!
Vaše r.


Karafiátový naháč

22. srpna 2017 v 16:30 | renuška |  Snímánky
Jak jsem minule slíbila, tak dnes plním ... vracím se v čase do víkendu 33. týdne tohoto roku, kdy jsem pracovala nejen na dortu s pohádkovou tématikou - viz minulý článek, ale zároveň jsem opět dostala příležitost zapomenout na chvíli na potahovou hmotu a vystačit si s živým kvítím a čerstvým ovocem. Květa, která už moje dorty zná, mě poprosila o jeden malý dvoupatráček pro svou kamarádku ke 45. narozeninám. Samotnou oslavenkyni sice neznám, ale i tak jsem chtěla, aby jí dort ode mě udělal radost a aby nad ním správně, žensky, zaáchala. Byla jsem moc ráda, že Květa netrvala na modeláži růžiček, na potažení celého dortu hmotou, že jsem opět mohla tvořit s tím, co je mi blízké a co jsem si v kombinaci s tzv. nahými dorty opravdu oblíbila. A nejsem sama, protože jak sleduji různá periodika a media, ony "naháče" stále stoupají "v ceně" a lidé jim čím dál tím víc dávají přednost před těmi výrazně zdobenými a méně přirozenými moučníky. Ačkoliv i ty mají své kouzlo ... nejdůležitější asi je pracovat na jakémkoliv dortu poctivě a s kapkou vkusu, aby výsledek vždy druhého potěšil a ne poděsil :-) Už dnes podle reakcí vím, že na druhou možnost naštěstí nedošlo a že sladký dárek s sebou přinesl i slzy z radosti a nečekaného překvapení. A z toho já jsem vždycky nejvíc dojatá ... když druzí mají opravdovou a upřímnou radost.




Tak to je on, nahý fešák s rudým karafiátem v klopě, trochou jahod a malin, nevěstiným závojem a ještě bobulkami nejedlými, které nevím, jak se jmenují, ale moc mě baví a jsem ráda, že jsem je v tom našem skromném květinářství sehnala. Ač se dort zdá být velkým, opak je pravdou, průměr spodního je cca 21 cm a ten vrchní může mít max 12 cm. Takže nic obřího, takový decentní mrňous, na kterého se - bohužel - už kvůli zdobení nevešlo všech 45 svíček, jak Květa původně plánovala a jak já jsem jí, ještě nevědíc, jak budu dekorovat, přislíbila. Jako bonus jsem poprvé použila nový podnos z Tesca, do kterého jsem se zamilovala na první pohled a který je pro podobné dorty úplně ideální. Ještě bych potřebovala pořídit větší na obry, ale to zase někdy příště ...
Korpus jsem tentokrát udělala mramorový, krém kokosový a znovu a zase jsem sáhla do mrazáku pro letošní borůvky, které prostě do dortů jsou naprosto mňamózní. Řekla bych, že je předčí jen maliny, kterých je zatím poskrovnu.

Kdybych se měla ještě někdy vdávat (jako že já bych fakt chtěla :-) ), docela klidně si takový dort umím na své svatbě představit. Možná bych nevolila jen ostře rudé kvítí, ale spíš něžné pastelové tóny hortenzií, eukalyptu, levandule ... ano ano, fantazie pracuje na plné obrátky a já doufám, že tenhle karafiáťák není tento rok posledním hambatým dortem, který jsem dělala, ale že ještě někdo s podobným přáním přijde. Zatím to však vypadá tak, že budu potřebovat pořádnou zásobu potahovky ... alespoň tedy, když mrknu do diáře a vidím tam tři víkendy, na které mám rezervaci ...

... a protože se do konce prázdnin asi už "neuvidíme", tak ... krásný zbytek srpna a ať žije babí léto!
Vaše zamilovaná r ♥

 


Nemo na dortu

19. srpna 2017 v 11:22 | renuška |  Snímánky
Minulý rok jsem své skorosousedce Pavle musela dát kvůli dovolené košem, ale letos už to vyšlo a její dvě holčičky - Zuzka a Verunka - se mohou těšit na dortík z mé rádoby dílny. Pavla je maminka, jak se patří, takže sladký narozeninový dárek s dcerami konzultovala a jejich představu do slova a do písmene předala mně, a to včetně obrázku od samotných děvčat ...


Holky vyslovily přání dostat společný dort na téma oblíbené animované pohádky "Hledá se Nemo", kde pochopitelně nesmí chybět jak samotný maličko fyzicky indisponovaný Nemo, tak ani jeho kámoška Dory a taky malý želvák, jehož jméno nějak nevím. Důležité také bylo udělat kulaťák dost velký, protože se sejde pořádná parta kamarádů a kamarádek, tak aby na každého zbylo (a aby každý z malých měl dost oďobávaček, proto jsem nešetřila zdobením z potahové hmoty, kterou prostě malé děti milují). Po dvou týdnech dortového nicnedělání jsem se tedy opět vrátila ke svému hobby a výjimečně kvůli víkendové službě v práci jsem tvořila vždy po večerech. I tak jsem ale do práce vložila maximum a doufám, že holky budou spokojeny :-)




Inspirace na webu je tolik, že i kdybych chtěla být stokrát plus jednou originální, nikdy se mi to nepodaří (s tím, co zatím umím), takže tentokrát bych řekla, že se svým "dílem" podobám mnohým dalším, které jsou na internetu k dohledání. Nakonec jsem byla i ráda, že jsem našla postup na modeláž rybek, protože jsem si nebyla moc jistá a ona berlička se mi docela hodila. U želvy to šlo samo, i bez pomoci ... Paradoxně nevíc zabrat mi dal právě Nemo, kterého jsem modelovala z čerstvě obarvené potahovky, která je v rukou podstatně "živější" než hmoty takto připravené už dříve. Takže mi vyšel až na čtvrtý pokus a i tak to není úplně ono, ale v jedenáct večer už jsem opravdu víc sil neměla ...
Dovnitř jsem po domluvě s Pavlou použila do světlého korpusu na kostičky nakrájenou mléčnou čokoládu Milka, krém jsme zvolily malinový, znovu jsem sáhla po stále se tenčící zásobě borůvek, které jsem poctivě prosypala druhou, tentokrát nastrouhanou Milkou - když už, tak už. V průměru má dortík cca 35 cm a na výšku dobrých 12 cm, tedy žádný prcek. Na velikost, ani na váhu :-) Hold hodně jedlíků si žádá své :-)

Nemodortem ale mé víkendové pečení nekončí, v lednici se mi chladí ještě malý dvoupatráček ... o tom si ale s dovolením budeme povídat až příště. Nicméně už teď se těším, až vám ho představím - zase je to útěk jinam, k mé radosti. A určitě i k radosti oslavenkyně, ke které sladké překvapení poputuje.

Krásné tenčnící se prázdninové dny
a milujte (se) co nejvíc!
Vaše r ♥



Uteče to

14. srpna 2017 v 17:48 | renuška |  Přišla Múza
Zkusíme, co vydržíme,
až hromobití začne spát,
až přestaneme datlovat
si
slova lásky,
která jak mana nebeská
chutnají a možná víc.
Lanýže proti nim
jsou pouhým prstů lusknutím ...

Do ticha displejů a monitorů,
do něma sluchátek,
do dálky na dotek
poznáme, jak chybíme
si
a naše objetí
snad naprázdno nevyzní,
když v duchu se oba na chviličku
přimáčknem k sobě
ve stejným tričku ...


Polibky vzduchem
budou se potkávat
z jihu na sever, ještě zamávat.
Ti amo.
Si.
Láska hory přenese.
A čas si pospíší,
až předběhne sám sebe.
Zas modrý bude nebe.

Uteče to ...




Dort s králíkem

29. července 2017 v 17:15 | renuška |  Snímánky
Přemýšlela jsem, jak vtipně bych dnešní článek otitulkovala, ale nakonec jsem už v úvodu prozradila, o čem že to dnes bude. Prostě o dortu s králíkem. Který jsem v kalendáři měla už několik týdnů dopředu označený výraznou poznámkou, která říkala, že se jedná o dort "vyrovnávací", protože ... inu protože klukoviny ve třídě někdy nejsou jen prozrazené modřinami nebo škrábanci, ale třeba také rozbitými brýlemi. Právě to se při blbnutí stalo Honzovi, který nedopatřením a v zábalu "boje" v sebeobraně rozhodil rukama ... a už to bylo. Naštěstí maminka poškozeného hocha navrhla místo tahanic s pojišťovnami a finančního řešení tuto alternativu, tedy že se škoda nahradí dortem. A já kývla nejen na tuto dohodu, ale i na motiv, který na malém kulaťáčku má být. Prý zajíc. Tak je králík. A to ještě vygůglený, protože jsem si sama nějak nevěděla rady. Takže až narazíte na podobného ušáka, tak vězte, že třeba právě on mi byl dobrou inspirací, za kterou moc a moc děkuji. Zbytek už byl naštěstí jen a pouze v mých rukou, což mi vyhovovovalo. Ve finále i s tím, že mám pracovní víkend a prodloužené dny pracovní, takže času nazbyt moc není, všechno dopadlo asi takhle nějak ...




Hlavu králíka jsem si vyrobila den dopředu a nechala ji pěkně ztuhnout, ouška jsou podložená špejlemi, protože jinak by svou vahou asi upadla. Mrkvičky šly úplně samy, patinovala jsem gelovou hnědou barvou, jen to "zelený" je trochu uvadlý, ale to se nedá nic dělat. Pracovalo se mi moc příjemně, hotovo jsem měla relativně brzy, až jsem se sama divila. Nevím, čím to je, že někdy je to hned a někdy je to dřina ... nicméně jsem ráda, že se mi povedlo mou představu zhmotnit a doufám, že králík udělá malé Andulce radost.
Dovnitř jsem po hodně dlouhé době použila kombinaci zcela exotickou - kokosový korpus jsem slepila kokosovým krémem a ovoce jsem tentokrát volila z krajin vzdálených, v plechovce balené a velmi velmi šťavnaté. Sáhla jsem po ananasu. Už jednou jsem dort s touhle dobrotou dělala a mám v paměti pořád tu zlost a bezradnost, když šťáva z ananasu poškodila potahovku. Od té doby už ale utekly tři roky a já dávno vím, kde byla tenkrát chyba, a poučena už jsem teď na žádné vady nenarazila, protože jsem jim včas zabránila.

Tak takhle dopadl poslední předdovolenkový dortík. K pečení se vrátím zase za 14 dní, jak doufám, tak odpočatá (spoléhám na termály) a nabitá (spoléhám na Brutal Assault), a hned po návratu do reality mě čeká nejen víkendová služba v práci, ale další dva dorty, takže to bude docela náročné. Ale takových dní už bylo a ještě bude a já vím, že jak přišly, tak odejdou a zase je vystřídají ty klidnější ... zkrátka koloběh a rovnováha ... a tak to má být.

Užívejte dovolených, užívejte sluníčka, užívejte společnosti vašich lásek.
Mávám, vaše r. :-*


Pivní dort

27. července 2017 v 21:03 | renuška |  Snímánky
Eliška si u mě termín rezervovala už dobré dva měsíce dopředu a dobře udělala. Přes léto mám kvůli práci i jiným prázdninovým aktivitám času podstatně méně, než kdykoliv jindy během roku. Protože jsem Elis nechtěla zklamat, zcela výjimečně jsem se do pečení pustila ve všední dny, což nebylo zdaleka tak náročné jako práce s potahovkou během vysokých venkovních teplot. Kdo s tímto materiálem má co do činění, ten ví, že z tuhé až tvrdé hmoty se během hnětení a titěrného tvoření stává nepoddajná rozteklá táhlá věc, se kterou to fakt jde těžko. Ale jak víme od pana Ledeckého - sliby se maj´plnit nejen o vánocích, takže jsem i přes tyto překážky udělala maximum, aby si Eliška mohla v páteční odpoledne dort pro své dva "šéfy" a manžele v jednom, čerstvé to šedesátníky, odvézt. Zadáním bylo udělat malý sladký dárek na téma "hostinec", protože právě ten mají oba ve své péči a Elis jim tam vypomáhá. Jak byli s výsledkem spokojeni, mi není známo, ale Eliška byla naprosto nadšená i přesto, že já jsem nadšená nebyla vůbec. Protože tolik nedokonalostí a chyb, které se na mě z pullitru šklebily, jsem snad ještě na žádném dortu neměla. Naštěstí byl po ruce chmel, který mi pomohl zakamuflovat, co se dalo :-)




Postavit na ubrus pořádný tuplák piva ... to není žádný problém ... pokud teda ten korbel není z více kousků, které při sobě drží silou vůle i silou špejlí. Doladit barvu piva, to už bylo těžší a vůbec nejtěžší bylo udělat "pěnu". Nechtěla jsem šlehat smetanu a pak ji na hotový výrobek hezky aplikovat, protože by to nedopadlo dobře kvůli obsahu vody, který by narušil potahovou hmotu. Bylo tedy nutné vymyslet pivní čepici jinak - k tomu mi posloužil rozdrobený piškot smíchaný s krémem - z tého směsi jsem potom vymodelovala větší kuličky, které jsem nerovnoměrně rozmístila po vršku základu sklenice a doufala jsem, že při potahování budou držet tvar. Zadařilo se! Kupodivu docela dobře se povedly vyrobit i chmelové paličky a jako nejtěžší se ukázalo ucho od pullitru, které nechtělo držet ani za nic. Nakonec opět posloužily špejle a párátka a především dlouhý pobyt v lednici, kde se všechno přilepilo ke všemu.
Dovnitř jsem udělala klasický světlý korpus, čokočoko krém, znovu jsem sáhla po čerstvé zásobě borůvek a v pěti vrstvách jsem se pokusila poslepovat vysokého slaďouše do tvaru budoucího dortu. Přiznávám, ideálně rovný nebyl, prostě křivák jak má být. Ale co už ... opice po něm nebude, a těch kalorií proti tekutému pivečku tam také není tolik. Na závěr stačí jen říct: "Na zdraví!" a "Ať slouží!" ... a já si dělám další zásobu fotek do dortového alba. Za letošek to zatím vypadá hodně pestře :-)

Ještě předtím, než s kluky odjedu na Slovensko na dovolenou, čeká mě další dortování - bude to malý, bude to zase něco poprvý a bude to určitě k jídlu. Za tím si stojím. Ovšem jestli to bude na podívání, to se teprve uvidí. A když ano, tak to uvidíte i vy ;-)

Pivečko pijem a vesele žijem,
desítku dvanáctku do sebe lijem,
staří i mladí jsme kamarádi,
když u stolu nad pivem máme se rádi.

... z dílny HSK - Žíbru ...

Prima léto, vaše r. :-*



Medvědi nevědí ...

24. července 2017 v 20:20 | renuška |  Snímánky
Takové překvapení, jaké mě čekalo minulý týden, už jsem dlouho nezažila. A i když jsme pak ještě s dotyčnou ladily podrobnosti, aby všechno klaplo, byla jsem celá netrpělivá, až ... Totiž, když se s někým znáte jen přes blog, tak sice můžete stokrát slibovat, že se určitě jednou uvidíte, ale těch "ale" je mnohdy tolik, že zůstane jen u slov. Ovšem v tomhle případě se stal zázrak a na jedno takové první setkání došlo. A musím říct, že návštěva to byla opravdu vzácná nejvzácnější, protože jsem konečně mohla poznat naživo nejen Helenku, úžasnou kreativní a nesmírně šikovnou mladou dámu, ale také maminku naprosto senzační dvouleté Ely, kterou jsem si hned zamilovala. Společně s holkami dorazil i Helenčin partner a zároveň tatínek Elinky, takže jsme ve čtyřech strávili moc fajn chvíle a pořád bylo o čem povídat. Protože jsem věděla, že mladá rodina bude o vesnici dál přes víkend pobývat, nebylo nic těžkého vymyslet pro ně malý jedlý dárek, jak jinak než z renuščiny dortodílny. Helenka mi na požádání prozradila několik tipů animovaných figurek, které Elu baví, a kterými jsem měla v plánu malý dort ozdobit, ale nakonec jsem si poradila jinak a myslím, že ve finále to Elince vůbec nevadilo. A mamince s tatínkem určitě také ne :-). Medvídek "Me to you" to prostě jistí a řekla bych, že sympatie byly nakonec na všech stranách - jak lidských, tak i těch zvířecích :-)




Po jakémsi "navnadění" u dortíku se slonem jsem znovu omezila práci s potahovou hmotou, ze které jsem pouze vymodelovala pár růžiček a pokusila se co nejvěrněji, byť bez huňaté srsti, vymodelovat oblíbenou postavičku roztomilého medvídka známého pod názvem "Me to you". Růžová barva byla jasná okamžitě - děvčata byla v početní převaze a pro malou slečnu je tahle příjemná něžná barvička jako dělaná. Na potření jsem si opět připravila tři odstíny, aby povrch dortu nebyl jednobarevný a hezky doplnil dekoraci z potahovky.
Dovnitř jsem na mandlovovanilkový korpus ve třech vrstvách dala ještě kokosový krém, slušnou dávku letošních borůvek a ty jsem pokaždé zasypala hrstkou strouhaného kokosu. Jsem ráda, že sezonního ovoce je počínaje květnovými jahodami pořád přísun a nemusím se spoléhat jen na banány nebo kiwi, po nichž sahám v chladnějších měsících.

Dortík pro Elu a její rodiče ale nebyl jediný, který jsem si během pracovního týdne před víkendovým hudebním festivalem "střihla". Zatímco tady jsem se zaměřila spíše na holčičí dekorace, ten druhý, který vám ukážu příště, je ryze klučičí. Byť byl pro manželský pár. A protože jsem oba dortíky stihla včas a potěšila jimi ty, kterým byli určeny, odměnila jsem se jako minulý rok účastí na dvoudenním fesťáčku "Hrady CZ" pod Kunětickou Horou a v neděli jsem ještě večer stihla v nedalekém letním kině bezkonkurečního Bohumila Klepla ve hře "Vysavač". Za mě tedy všechny palce nahoru a i když to bylo hodně náročné, neměnila bych nic, protože všechno stálo za to!

Žijte, bavte se, radujte!!!
Vaše r ♥


Pro vzuchostřelce

2. července 2017 v 18:11 | renuška |  Snímánky
Moniku znám už přes dvacet let, ale od mých "mladých" let jsme se dlouho neviděly a dohromady nás "dal" až slavný facebook. Mezitím jsme se obě staly maminkami, jen s tím rozdílem, že já mám syny dva a ona jednoho. Čerstvě patnáctiletého Martina, který se už léta "vidí" v zemědělské technice, což ještě tak před měsícem, kdy mi Monča poprvé napsala o dort, měla být tématika narozeninového dárku. Podstatnější ale byl termín s tím, že to "doladíme" později, až přijde pravý čas. Ó, jak se mi ulevilo, že Monika upustila od svého plánu, a sice od kombajnů a traktorů (což vzhledem k mé profesi jsou stroje mé osobě víc než blízké) a poprosila o motivy vztahující se ke střelbě vzduchovkou. Právě to Martina aktuálně baví, takže terče, zbraně, dobrá muška, to jsou body, o které jsem se rozhodla opřít a zkusit malý kulaťák odekorovat právě takto. Podle reakce maminky si troufám tvrdit, že úkol jsem splnila dobře, teď se ještě uvidí, jak to prošlo u oslavence. Snad i on bude spokojený a já si budu moct udělat další "zářez na pažbě" znamenající dobře odvedenou práci :-) .




Nápad, jak malý dort ozdobit, přišel v podstatě téměř okamžitě ... on motiv je dost sám o sobě všeříkající, takže nebylo nutné přemýšlet nad nějakými složitostmi. Terč jsem chtěla přibít ke kmenu, vzduchovku a diabolky stačilo položit na vrch, něco málo vystřílet a místo původního plánu dortík omotat červenou "jedlou" stuhou jsem nakonec zvolila snítky břečťanu, které mi k tématice přišly tak nějak stylovější.
Dovnitř jsem na přání upekla oříškový korpus se semtam kouskem čokolády, jednotlivé díly jsem spojila čokočokokrémem a jednu vrstvu ještě prosypala plátky mandlí, když už není ovoce. Chuťově jdou všechny části pěkně dohromady a jsem si jistá, že mladý oslavenec bude mít v bříšku jako v bavlnce.

Protože se s létem také o slovo hlásí žně, což pro mě značí být několik víkendů v práci, do toho se rýsuje účast na dvou hudebních festivalech - Hrady CZ a Brutal Assault, navíc, proč to nepřiznat, si letos sfouknu čtyřicet svíček na svém, doufám, že pouze pomyslném dortu, poněvadž já dorty moc nemusím, k tomu zasloužený odpočinek na dovolené - inu z toho všeho vyplývá, že přes léto jsem slíbila upéct pro mé přátele jen tři dortíky a nevím nevím, jestli se jejich počet do konce prázdnin navýší. Plány jsou velké a čas tak rychle utíká ...

Přeji vám všem prima dvouměsíční volno, odpočívejte, relaxujte, užívejte.
Vaše stále inamoratta r. ♥



40 let spolu

29. června 2017 v 6:00 | renuška |  Snímánky
Se 14ti denním zpožděním tu mám další z mých výtvorů, který byl určen pro rodiče mých kamarádek Radky a Katky. Maminka s tatínkem totiž slavili 40té výročí svatby, což už si zasloužilo pořádnou oslavu, na které by dort neměl chybět. Zároveň to měl být dárek, překvapení, což se také stalo, protože rodiče s tímto vůbec nepočítali a byli velice mile překvapeni, když se holky s dvoupatrákem přihnaly. Body, které jsem při výrobě měla dodržet, byly "Renčo, dej tam čtyřicítku, ovoce jenom někam - naše děti to nechtěj jíst, jó, klidně dvě patra, bude nás na něj dost. A hlavně kopretiny, joooo?" Protože jak mi bylo řečeno, kopretiny úzce souvisejí s nostalgickými vzpomínkami, kdy ženich prý zapomněl na svatební kytku a na poslední chvíli na zahradě natrhal právě kvetoucí náruč kopretin. Tedy tak nějak to prý bylo ... Já jsem si na rozdíl od něj vystačila s potahovkou, pístovým vykrajovačem, zlatou prachovou barvou a o zbytek už se postarala fantazie a představivost.




40 let v manželství, které mělo určitě všechny možné tváře - jak tu radostnou, zamilovanou, vášnivou, tak tu rozhněvanou, naštvanou, rozhádanou ... a přece spolu jsou. Mají na to prsteny nejen na rukách, ale i na dortu a i ty kopretiny snad pomohly k cestě v čase zpátky k dobám, kdy tehdy mladí novomanželé měli ještě celý svůj společný život před sebou a zdaleka netušili, že se nakonec stanou rodiči tří prima dětí. A i když není všechno zlato, co se třpytí, tak já jsem jim alespoň ten jejich dort pozlatila, co to šlo :-)
Spodní patro vanilka, banánový krém a banány v čokoládě, vrchní pak kakaový korpus a krém caffé latté. Aby si pochutnali ti, co ovoce rádi i ti, kteří mu neholdují.

A co bude dál? Kdo ví ... především začnou prázdniny, Ondra bude zase doma a já si jako stará dobrá kvočna budu hýčkat ty chvíle, že mám oba kluky u sebe. I když budou rozlítaní všude možně ... u kamarádů, u babiček, na brigádách. Jestli všechno dobře dopadne, čeká nás prima dovolená na Slovensku, občas snad vyjedeme i někam na jednodenní výlet a prostě si užijeme, co nám síly budou stačit. Uteče to totiž jako voda a z Ondry bude zkušený druhák na stavebce a Honzík coby osmák už začne pomalu přemýšlet, čím by se chěl v budoucnu živit. Protože zatím v tom nemáme jasno nikdo :-)

Radujte se, veselte se ... léto je tady!



Kam dál