40 let spolu

Dnes v 6:00 | renuška |  Snímánky
Se 14ti denním zpožděním tu mám další z mých výtvorů, který byl určen pro rodiče mých kamarádek Radky a Katky. Maminka s tatínkem totiž slavili 40té výročí svatby, což už si zasloužilo pořádnou oslavu, na které by dort neměl chybět. Zároveň to měl být dárek, překvapení, což se také stalo, protože rodiče s tímto vůbec nepočítali a byli velice mile překvapeni, když se holky s dvoupatrákem přihnaly. Body, které jsem při výrobě měla dodržet, byly "Renčo, dej tam čtyřicítku, ovoce jenom někam - naše děti to nechtěj jíst, jó, klidně dvě patra, bude nás na něj dost. A hlavně kopretiny, joooo?" Protože jak mi bylo řečeno, kopretiny úzce souvisejí s nostalgickými vzpomínkami, kdy ženich prý zapomněl na svatební kytku a na poslední chvíli na zahradě natrhal právě kvetoucí náruč kopretin. Tedy tak nějak to prý bylo ... Já jsem si na rozdíl od něj vystačila s potahovkou, pístovým vykrajovačem, zlatou prachovou barvou a o zbytek už se postarala fantazie a představivost.




40 let v manželství, které mělo určitě všechny možné tváře - jak tu radostnou, zamilovanou, vášnivou, tak tu rozhněvanou, naštvanou, rozhádanou ... a přece spolu jsou. Mají na to prsteny nejen na rukách, ale i na dortu a i ty kopretiny snad pomohly k cestě v čase zpátky k dobám, kdy tehdy mladí novomanželé měli ještě celý svůj společný život před sebou a zdaleka netušili, že se nakonec stanou rodiči tří prima dětí. A i když není všechno zlato, co se třpytí, tak já jsem jim alespoň ten jejich dort pozlatila, co to šlo :-)
Spodní patro vanilka, banánový krém a banány v čokoládě, vrchní pak kakaový korpus a krém caffé latté. Aby si pochutnali ti, co ovoce rádi i ti, kteří mu neholdují.

A co bude dál? Kdo ví ... především začnou prázdniny, Ondra bude zase doma a já si jako stará dobrá kvočna budu hýčkat ty chvíle, že mám oba kluky u sebe. I když budou rozlítaní všude možně ... u kamarádů, u babiček, na brigádách. Jestli všechno dobře dopadne, čeká nás prima dovolená na Slovensku, občas snad vyjedeme i někam na jednodenní výlet a prostě si užijeme, co nám síly budou stačit. Uteče to totiž jako voda a z Ondry bude zkušený druhák na stavebce a Honzík coby osmák už začne pomalu přemýšlet, čím by se chěl v budoucnu živit. Protože zatím v tom nemáme jasno nikdo :-)

Radujte se, veselte se ... léto je tady!


 

Sezona krtků začala ...

Neděle v 10:11 | renuška |  Snímánky
Luboš a Romana, rodiče dvou malých rošťáků, už dvakrát vyzkoušeli, jaké peču dorty a rozhodli se vstoupit do oné stejné řeky potřetí s přáním, že tentokrát by rádi pro svého druhorozeného Oldu nechali udělat dortík s krtečkem (teď váhám, jestli tam mám napsat velké "K", protože jmého oblíbené postavičky je prostě "Krteček", nebo malé, poněvadž se je o název nejedná ... ). K němu prý postačí zajíc a myška, hlavně když uvnitř bude ovoce a já to stihnu na poslední červnovou neděli připravit. Stihla jsem, i když v těchto vedrech ten, kdo pracuje s potahovou hmotou, ví, že je to práce několikanásobně těžší, protože potahovka vám prostě "teče" mezi prsty. A vytvarovat figurku, aby držela, zvláště je-li z materiálu, který čerstvě obarvujete na černo, to je prostě masakr. Takže na střídačku odcházíte od linky k mrazáku, od mrazáku ke dřezu, od dřezu k lednici ... no naběháno mám dost :-) Ještě že moje kuchyňka je prťavá a mám téměř vše na dosah. Takže nakonec zajíc i myška na první dobrou, krtek na druhý pokus, vše přes noc do lednice, ať to tuhne, a ráno zavčasu vstávat, abych nemusela pracovat za stále zvyšující se vekovní teploty moc dlouho. Důležité také bylo připravit si hlínu, což byla improvizace jako hrom a snad každý pochopí, co rozdrobený hnědý korpus na dortu značí. A kdo by snad měl dojem, že něco podobného už u mě viděl, kývu souhlasně hlavou, protože krtkovskou premiéru už jsem měla minulý rok a rozhodla jsem se částečně držet předlohy, která mi vizuálně vyhovovala ...




Krteček a jeho kamarádi - podruhé. Abych krtkovi dopřála kus jeho vlastního prostoru, zkusila jsem část dortu "obalit" rozdrobeným kakaovým piškotem, který stačilo opatrně natlačit na pomazaný korpus. Nevěděla jsem, jestli to bude "lepit" dostatečně, aby se zakryl světlý podklad, ale dopadlo to dobře, za což jsem moc ráda, protože jinak bych musela asi všechno dělat z potahovky, kamínek po kamínku, a to by vydalo na mnoho hodin. Zbytek už je víceméně klasika s tím, že jsem nechala ještě kousek místa na svíčky, aby si Oldík to svoje tajné přání mohl sfouknout :-)
Uvnitř tradiční světlý piškot, vanilkový krém a místo jahod tentokrát banány. Chuťově bude dortík hodně jemný, žádné výrazné ovoce jsem totiž po ruce neměla a na mé nejoblíbenější domácí maliny si ještě nějaký ten pátek budeme muset počkat. Přesto věřím, že Olda, jeho starší bráška i rodiče budou spokojení :-)

Z čeho mám ale tento víkend mnohem větší radost, tak z našeho Honzy, který se už rok aktivně věnuje hasičskému sportu a já jsem se konečně na vlastní oči mohla přesvědčit o tom, jak moc je šikovný a jak mu to jde. Sice se malým hasičům závodní útok vinou techniky moc nepovedl, ale jejich náboj, energie, radost a chuť, s jaké se do toho pustili ... jsem na všechny pyšná. A myslím, že až přijde ta správná chvíle, budu dělat dort i pro ně - za odměnu za jejich šikovnost a odhodlání, píli a nadšení, se kterým ke sportu přistupují. Mimochodem - abych uzavřela kruh - právě Luboš a Romana vč, jejich synů jsou dalšími z party místních dobrovolných hasičů, se kterými je Honza v "týmu" ... Takže asi tak :-)

Veselé léto plné dobrot :-)
Vaše r.


Slon na krému

20. června 2017 v 16:15 | renuška |  Snímánky
Povídání k dortu, který jsem výjimečně tvořila, resp. dotvářela až v pondělí, by bylo na dlouho. Nicméně fakt, že jsem byla oslovena a vyzvána k tomu upéct malého slaďouše k prvním narozeninám synovce mých synů, mě nejen překvapil, ale také hodně potěšil. Protože ještě před rokem bych si nic takového ani ve snu neuměla představit. Teď už umím. Kristýna, maminka malého Honzíka, si pro něho přála dort, kde nebude moc potahovky, spíš radši krém, dovolila mi i ovoce a nechala mi - to především - volnou ruku. Souhlasila s mým návrhem, který se mi vlastně okamžitě začal rozvíjet v hlavě už v době, kdy jsme o dortu hovořili s tchýní, která byla strůjkyní všeho dalšího :-) A protože na webu je sice mnoho inspirace v podobě dekorování, ale hlavně odtud teď vím, že "frčí" krémové dorty, zkusila jsem si poprvé v životě "omatlat" piškot vícebarevným máslovopudinkovým krémem a zdobit ozdůbkami z potahovky přímo na to. Ty jsem si ale radši připravila předem, abych pak jen sáhla a nemusela se zdržovat další výrobou. Chtěla jsem prostě udělat maximum pro to, aby vše dopadlo tak, jak se předpokládá ... že do dortu malý oslavenec bude moct sáhnout, zamazat si baculaté prstíky, olíznout si je, zašpinit si sváteční outfit ... prostě užít si svůj den se vším všudy, tedy i s dortem jak se patří díťátkovským :-).




Krémový tyrkysáček a na něm slůně. A vlajky ať vlají, když se narozeniny slaví! Přesně takhle jsem si to představovala, aniž bych musela čerpat odjinud, což se pak ukázalo stejně zbytečné, protože podobných dortů je všude plno. Ale tenhle je můj a je tam tolik "poprvé", že je možná ani všechny nevypočítám. Ať už je to tříbarevný krém, se kterým jsem pracovala a kde bylo třeba být opravdu pečlivá, protože tentokrát ho žádná jednolitá plocha potahovky neschová. Nebo modeláž slůněte, která probíhala za pomoci mého Honzy - "Dobrý, mami!" nebo "Blbý, mami!". Vlajky už jsem si vyráběla několikrát, ale čerstvě mám doma nové pomocníky - ozdobná rádla, a s těmi se teprve pracuje! A co teprve s vyřezávačem písmenek, jehož principu jsem přišla na kloub teprve teď, přičemž doma už ho "suším" dobrý půlrok!!! Juch!
Co se týká obsahu - piškot je ze světlého těsta s tyrkysovým mramorováním a citronovou vůní, pojí ho standardní vanilkový krém a doplňují čerstvé jahůdky ze zahrádky. Jemná kombinace, kterou může i roční mrně :-)

Takovou radost jsem zase měla, když jsem si vyzkoušela dosud nepoznané a zjistila, že při troše vynalézavosti a odvahy zvládnu i krémové dorty. Sice nemám zdobítka, ale pokud si někdo nepotrpí na potahovku, která je fakt sladká jak cumel, tak tohle je docela fajn řešení, jak celý dortík schovat. Následující dva víkendy opět strávím ve společnosti Pasty Dama Stelly, přičemž vám, milým a věrným čtenářům, ještě dlužím jeden kousek z víkendu minulého. Snad se mi to podaří dohnat a dočkáte se :-)

Mějte se lehce a svěže, i když to slunce někdy moří.
Vaše r. :-*

 


Mo-psí dort

10. června 2017 v 15:26 | renuška |  Snímánky
Po víkendu, který jsem se syny procestovala a užila si opravdu skvěle, je tu další sobota, kterou jsem věnovala dortování. K tomu se vrátím i v neděli, ovšem ta je teprve přede mnou.
Když jsem někdy během minulého roku kdesi na internetu narazila na relativně jednoduchý návod, jak vyrobit dort v podobě psa rasy Mops, okamžitě jsem si vzpoměla na svého dobrého kamaráda, který právě mopsíka doma má a oba jsou to velikánští kamarádi do slova a do písmene na život a na smrt. Roman na svého "Dasťáka" nedá dopustit a i když mu okolí neřekne jinak než "Chrochtal" (tedy Dustymu, ne páníčkovi :-) ), poněvadž Dustin opravdu šíleně chrčí, funí a skutečně chrochtá, miluje ho Romča celou svou člověčí duší. Kdo zná lásku mezi člověkem a psem, pochopí ... No a právě na toto téma, když už jsem tedy měla v hlavě zakódovaný onen postup na výrobu dortu, jsem Romanovi slíbila dort k jeho pětatřicetinám. Jenže jak se blížil den D a já se znovu vrátila k internetovému vyhledávači, usoudila jsem, že prostě musím tento původní plán opustit. Nějak mi to bylo málo, snad možná mi to přišlo i pod mou úroveň dortík takhle "ošidit", resp. nepohrát si a nechat to jen tak jednoduché, jak se na první pohled a možná i ten druhý a třetí zdá. A protože inspirace bylo minimum, musela jsem se spolehnout sama na sebe (jako téměř vždy) a doufat, že to nějak dopadne. Už předem jsem se omlouvala, že kdyby náhodou vznikl paskvil, ať oslavenec přimhouří oči a dělá, že je to dokonalé ... Teď, když už je dílo hotovo, věřím, že i když Roman oči otevře, bude spokojený. I když, jak poznamenal mladší synek Honza, to spíš vypadá jako doga než jako mops ... ale co už. Mo-psí dort je hotový a už za pár hodinek se uvidí, jestli v něm Roman Dustina pozná nebo ne :-)




Tak to je on, Romanova srdce šampion. Možná, že má nedostatky, možná není úplně mopsí a kousek jiné rasy se tam nějak propašoval, možná, že ty jeho varhánky nejsou přesně takové, jaké "zmačkaní" pejsci mají, ale já jsem spokojená. Nadmíru. Navíc vím, že se dort neztratí, protože má psí známku s číslem, které neznačí nic jiného než oslavencův věk.
Dovnitř jsem použila konečně jedny z letošních prvních domácích jahod, standartní vanilkový krém a bílý korpus s citronovou vůní. Oblíbenou kombinaci, kterou vím, že nikdy nic nezkazím. A o které jsem se už několikrát přesvědčila, že lidem zkrátka chutná. Takže pokud Roman najde odvahu a zakrojí do svého "dortopsa", ochutná a bude si libovat, bude to pro mě velká radost :-)

Na neděli, jak už jsem předeslala, mám za úkol připravit další dort - čeká mě svatební dvoupatrák. Víc neprozradím, až v příštím článku. Místo toho bych se ráda omluvila všem vám, které jsem chodívala navštěvovat na blog, i těm, kteří chodí ke mně, že to tady pořád tak šidím. Ale já prostě nemám čas, víte? Teda já ho mám - denně 24 hodin, ale nějak se mi minutu od minuty zaplňují kdečím a já jsem nesmírně šťastná a vděčná, že do těch vzácných chvil patří i láska. Tak se na mě nezlobte a i když nerada slibuji, tak možná, že v budoucnu to tady zase bude trochu pestřejší, než v posledních týdnech ...


Prima sluníčkové dny a dobrou chuť k životu!
Vaše fall-in-love r. ♥



Mustang ... pod kapotou :-)

29. května 2017 v 16:15 | renuška |  Snímánky
Sice jsem na tento víkend měla plány už dávno dopředu dané - vyrazili jsme za kulturou, a to jak v sobotu až do samotné matičky Prahy na muzikál Sibyla, tak na neděli, kdy jsme si s kluky konečně vyčerpali vánoční dárek v podobě vstupenek do Cinestaru (Jack Sparrow to jistil :-) ). A to nepočítám ještě celodenní akci v obci, jejíž noční program jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. Ovšem ... to by nesměl přijít kamarád z dětství, o půl hlavy menší Pepík, který mě zkoušel přemluvit, abych pro jeho desetiletého syna upekla dort. Jak známo, pro malé synky já mám už od dob, kdy jsem se stala maminkou, slabost, takže jsem hodně kalkulovala a přepočítávala dny a hodiny, zda bych dokázala malému Pepčovi udělat radost sladkým dárkem. Jenže to jsem ještě netušila, že přijde jobovka s velkým J. Protože velkou vášní mladého oslavence jsou auta, konkrétně tím nejlepším z nejlepších je starý dobrý Ford Mustang. Bylo velké štěstí, že jsem v tu chvíli seděla na židli, jinak by se asi pode mnou podlomila kolena a Pepa by mě všemi těmi vytištěnými obrázky mohl akorát tak ovívat a probírat ze šoku. Takhle je jen vyskládal na stůl a řekl: "Dyť to nic není, to dáš!" Blázen jeden ... ale té nastavené laťce se nedalo odolat a vidina toho, že bych ji mohla zkusit přeskočit ... ostatně, dyť to nic není, to dám!




Modrásek, který měl být nižší a delší, je pro milovníky aut asi kombinací kdečeho, ale malý Pepa prý okamžitě poznal, že je to "jeho" Mustang. Tak jupííí. Přiznávám, že nebýt mého Ondry, který mi ochotně v pátek po návratu ze školy stál za zády a radil, jak na detaily a dotvarování, asi by to dopadlo úplně jinak. Takhle jsem tu zatlačila, tu řízla, tam něco přidala a auto začalo získávat svou finální podobu. A já krůček po krůčku byla na sebe pyšnější a pyšnější, že jsem znovu zvládla výzvu v podobě 3D dortu.
O co víc jsem měla dáno, jak má dárek vypadat, o to volnější ruku jsem měla v kombinaci "dutin" vozu. Protože jsem dort dělala dva dny dopředu, rozhodla jsem se vynechat ovoce a zvolila jsem světlý korpus s kousky hořké 70% čokolády, pistáciový krém a plátky mandlí, aby to aspoň trochu bylo něčím ozvláštněné. Myslím, že na chuť to mohlo být opravdu fajn a doufám, že jsem se netrefila jen po vizuální stránce, ale i po té chuťové.

Kámen mi spadl ze srdce, když jsem dort předala a udělala si sama pro sebe jednu velikánskou červenou hvězdičku za to, že jsem tohle náročné 3D zadání zvládla. Juch!!! Za odměnu jsem si tu kulturu, o které píšu nahoře, určitě zasloužila. A zasloužím si i společně s mými dvěma nejmilovanějšími chlapy pod sluncem víkendový výlet, na který už se těším jako malá.

Nezapomínejte pro všechno ostatní na sebe ani vy!
Krásné skoroléto, vaše r. :-*


Tak jako slunečnice každý den ...

20. května 2017 v 17:45 | renuška |  Snímánky
... otáčí se za sluncem, tak já se otočila za ní, když jsem ji viděla ve velkém chladícím boxu v květinářství, kam jsem si šla nakoupit - podotýkám, že s původním záměrem ladit dort do modra - živé květy. Jenže! Jednak modré kytky aby jeden pohledal a druhak ty slunečnice! No prostě srdcová záležitost. Hned na to konzultace s paní Kateřinou "tričkovou", která je jakousi "maceškou" čerstvě osmnáctileté Anežky, pro kterou jsem měla tento víkend dort tvořit, zda mohu pořídit úžasné žluté krásky. Dostala jsem svolení a zajásala. To bude něco! Protože pracovat s tímto nádherným materiálem, to je pro mě zábava, která s prací nemá vůbec nic společného. To je relax. To je ráj! Ostatně, mé srdce zaplesalo už v momentě, kdy mi Katka o dort říkala - prý hlavně ne tu sladkou potahovku. Jak ráda jsem jí vyhověla! Stejně jako v přání, ať je tam dost ovoce a ať je to aspoň dvoupatrový kousek; bude prý dost hostů, tak ať na každého vystačí. No problem. Tři korpusy o různém složení jsem si připravila dva dny předem, jejich různé chutě sjednotil krém, ale tu hlavní a nejdůležitější třešinku jsem si nechala až na sobodní dopoledne, aby květy byly svěží a čerstvé. Protože pro prima slečnu, kterou znám už řadu let, to ani jinak udělat nejde. Ona sama je sluníčko s nádhernou duší, tak doufám, že sladký dárek byl přesně takový, jaký si přála. Ať žije Áňa!




Tak to je on - frajer ve žlutém! Švihák slunečnicový! Bez těch květin by veškerý efekt pozbyl svého významu, ale s nimi je to jiný level! Jsem ráda, že v květinářství měli dost řezané flory, ze které jsem mohla vybírat do sytosti, abych nakonec jako ty správné partner(k)y ke slunečnicím zvolila frézie, zatím téměř celé v poupatech, jejichž květenství rozvíjelo celé aranžmá ještě víc do prostoru. K tomu kousek zeleně a - waw - kouzlo chtěného bylo na světě.
Aby si na své přišly i chuťové pohárky, tak jsem: spodní patro upekla kakaové s kousky hořké čokolády, prostřední nechala světlou klasiku a vrchní, nejmenší, též kakaové doplnila trochou kokosu. Všechny vrstvy jsou spojené vanilkovým krémem, u světlého piškotu navíc promazané vynikající domácí marmeládou z josty. Ani ovoce nechybí - v největším kulaťáku jsou na husto rozházené borůvky, v ostatních dvou pak maliny. Před samotným zdobením kvítky jsem dort ještě zlehka posněžila moučkovým cukrem, kde bylo třeba tunit, tam jsem píchla špejli, aby to všechno bylo tip ťop. Tak.

Mezi tím, co píšu tenhle článek, mi do schránky přilétá zpráva od samotné oslavenkyně, že dvě hodiny po předání dortu už je téměř celý spořádaný a já si jen říkám - co chtít víc? K čemu by tohle všechno bylo, kdyby se to nedalo jíst? Spokojenost je tedy na všech stranách a já jsem moc a moc a ještě moc ráda, že jsem dostala další příležitost nechat potahovku odpočívat a zdobit jinak. Zdobit "na živo" :-)
Poslední dobou jsou v módě dorty dekorované barevným krémem ... zatím jsem ve fázi sledování videí a návodů, nemám ani žádné pomůcky, ale docela si tak říkám, že zkusit si něco podobného bych také mohla. Počkám - třeba se nějaká příležitost najde. A když ne, nevadí. O zábavu budu mít postaráno tak či tak ;-). Třeba už jen příští týden, kdy mě čeká další opravdu hodně hodně velká výzva. Sama jsem zvědavá, zda se mi ji podaří splnit. Tak mi držte pěsti, za což vám už předem děkuji :-).

Květnové pozdravení a snad i návrat slunečních nebo alespoň slunečnicových dní :-*
Vaše r.


Princezna na borůvce

8. května 2017 v 17:21 | renuška |  Snímánky
V pohádce lehávala choulostivá a náramně citlivá princezna sice na hromadě duchen a peřin, ty ale přesto nedokázaly poskytnout dostatečné pohodlí a kuličku hrášku bylo cítit až na bedrech samotné majitelky modré krve. Ovšem v reálu stačí jeden polštář s volánem a místo hrášků měkké a šťavnaté korálky borůvek, které rozhodně Irence, obyčejné holce z vesnice, nebudou vadit. Stejně jako maliny, které borůvkám zdatně sekundují a doplňují chuť malého lehkého dortu, který si pro svou princeznu objednala matka královna Irena starší. Právě ta přišla totiž s nápadem, že by ráda pro svou třiadvacetiletou dceru jedno malé sladké překvapení z mé dílny/nedílny. Nejdůležitějším požadavkem bylo to, aby na dortu byla korunka - "Víš, Renčo, jak jsme si jako malý dělaly z těch ruliček po hajzlpapíru ...". No a pak prý ještě kousek fialové barvy, kterou má "malá" Irča ráda. A na velikosti taky záleží - stačí prcek - plný ovoce, prosím ... No proč ne? I přes obecními akcemi nabušený prodloužený květnový víkend se našlo ještě dost času na výrobu dortu a přiznávám, že po týdnu pauzy mi to vůbec nevadilo upravit své plány a přizpůsobit se malé nečekané změně. Ostatně změna je život, a to jak v životě běžných smrtelníků, tak i mezi šlechtici a smetánkou ... hrách nehrách, borůvka neborůvka :-)




Zlatou korunku jsem si pro jistotu udělala den předem ve dvou vyhotoveních, kdyby náhodou jedno z nich nějak přišla k újmě. Poprvé jsem pracovala s jedlou barvou ve spreji, není čeho se bát ... snad jen, že zlato pak bude všude kolem vás :-) Jinak jsem měla celkem jasno už od začátku, i když padla i varianta, že by koruna mohla být taková ta královská, s červenou výplní uvnitř a "kovová" jen po obvodu. Nakonec jsme se ale domluvily na polštářku, já přidala ještě volán a pozlacené růže, aby to bylo echt gold a teď už musím jen doufat, že oslavenkyně bude příjemně překvapená.
Dovnitř kromě výše zmíněného ovoce patří světlý korpus s bordo mramorováním, vanilkový růžový krém a nádech citronového aroma navíc. Ač to nevypadá, dort je opravdu malý a vyjma dvou špejlí, které zevnitř drží korunku na místě a poskytují jí dostatečnou stabilitu, je vše stoprocentně jedlé.

Jsem si vědoma toho, že vám dlužím nejen obrázky druhého legodortíku ještě z dubna, ale že zanedbávám i návštěvy, odpovědi, hojnost článků je víc než řídká a vůbec, chcíp´ tu pes. Jenže ... ono to teď nějak nejde z milionů důvodů a ani se mi nechce. Jak se znám, zase se to časem otočí, avšak zatím je to tak, jak to je. Tak se na mě nezlobte, jo? :-) Mimochodem, zbyla mi ještě jedna korunka - nechcete ji?

Krásné a lásky plné květnové dny,
milujte (se) ♥
Vaše r.





... postav třeba zeď ...

23. dubna 2017 v 15:41 | renuška |  Snímánky
Upeč třeba chleba dortík, postav třeba zeď ... a je jedno, z čeho. Jestli z kostek lega nebo z cihel. A tak jsem si řekla, že budu kombinovat :-). Ovšem nebyl to nápad jen tak ledabyle nahozený, bylo to přání Hedviky - moc milé a příjemné mladé paní, se kterou jsem se nedávno seznámila a která mi hned padla do oka zvláště svou skromností a vřelostí. Heda má v nedalekém městě malý obchod, ve kterém je stejně tak hezky a mile, jak na mě působila ona sama. Cítíte se tam jako doma a je to jeden z těch kouzelných krámečků, odkud prostě nikdy neodejdete s prázdnou - už jen proto, že sortiment zboží je zárukou kvality "zlatých českých ručiček". Ostatně - seznámily jsme se na bezva velikonoční výstavě, kterou pořádala nesmírně zručná keramička Petra, další skvělá ženská, která kromjiného právě u Hedviky má své produkty k prodeji. Ovšem nebýt mé nejmilejší a nejúžasnější největšejší kamarádky na světě, "tričkové" Katky, neznala bych ani jednu z nich. Abych tady ale v těch jménech nedělala moc zmatek, vrátím se raději k dortům pro Hedu - pro svého syna Vojtu, který dnes slaví svátek, ale současně i pro manžela si přála udělat dva dortíky. Pro menšího oslavence "legový" a pro většího "něco-jako-že-když-jsme-začali-stavět-ten-dům-teda-teďka" s tím, že jsem víceméně měla absoltuní prostor k realizaci jak při dekorování, tak při skládání chutí. Přesto jsme se domluvily, jak by to asi ve finále mělo vypadat a já mám pocit, že když jsem dnes hotové dílo předávala, byla spokojenost na všech frontách a evidentně byl nadšený i sám pan choť, který s Hedvikou pro dorty přijel. Takže další hlasité uffff - povedlo se mi splnit vše, co jsem dostala zadáno a k tomu ještě spokojenost až na kost, no co víc chtít?





Původní představa byla, že budou "kostky" na sebe napojené, ale nakonec jsem se rozhodla pro dva sólo dorty, i kvůli dekoraci. Začala jsem legovým, kde jsem - přiznávám se - čerpala inspiraci z fb - právě tam jsem totiž zahlédla video s rychlým a srozumitelným postupem a zdálo se mi to jako prima nápad vytvořit maxifigurku z Lega. Jen místo loga jsem vykrájela jméno oslavence. Dovnitř jsem na přání maminky poskládala světlý piškot s citronovým aroma, malinovovanilkový krém a jednu vrstvu jahod, které už konečně zase chutnají jako jahody, a pak na střídačku maliny s borůvkami.
Dort pro tatínka stavitele měl hutnější složení - mramorovaný piškot s poctivým čokokrémem a s kolečky banánů máčených v čokoládě. A navrch všechno, co takový budovatel potřebuje - zednická lžíce, olovnice, vodováhy i kladivo, kousek prken, hřebíků a písek. A cihly, hodně hodně hodně cihel. Chtěla jsem někam zakomponovat ještě basu s pivem, ale netuším, jestli pán nedává přednost vínu, tak jsem ho alespoň pro tuto chvíli udělala abstinentem :-)

Nebyly to ale jen tyhle dva dorty, které jsem tento víkend tvořila - legopanáka jsem si střihla rovnou dvakrát, protože jednoho malého Vojtu má doma i již zmiňovaná milovaná paní Kateřina. Takže s malou obměnou, ale přesto téměř totožného slaďouše mám pro vás v zásobě ještě do příštího článku. A pak ... ani se mi nechce věřit, když napíšu, že budu mít měsíc pauzu. Je to možné??? Těším se na odpočinek i na aktivity, které mě čekají - květen bude ve znamení akcí a výletů a já jsem si jistá, že zahálet nebude ani láska ♥.

Nenechte se odradit aprílovým počasím. Vzhůru do života!
Vaše r. :-*




Předsvítání

16. dubna 2017 v 19:00 | renuška |  Přišla Múza
Tma je nám přítelem
a stmívání láskou,
tiché kroky po pokoji,
kde život právě začíná,
kde mým tělem se prolíná
to tvé, žhavé, sošné, horké,
a přece smrtelné,
křehké jak život motýlí,
jak každá chvíle po chvíli,
která rychleji než hbitě
uteče z řídké časusítě,
bez omluvy mně i tobě
si prostě jen tak frnkne.
Protože tikačky ručkují
a na nic se neptají,
tak jim je to svaté.
Jako dni jeho probuzení,
jako to zatracené předsvítání,
které budí do ztráty,
do opuštění,
a škodolibě mne si ruce ...

... je to přece jeho práce,
jeho džob (ukradených) snů? ...

Brát noci a dávat dny,
bezohledně trhat švy,
co sotva držet začaly,
už aby se páraly
zpátky do svých životů ...


S láskou r. ♥

Kabelka z dortu? Dort z kabelky?

15. dubna 2017 v 20:32 | renuška |  Snímánky
Nikdy neříkej nikdy ... to platilo, platí a platit bude ... včetně oblasti dortařské, dortovací, dortíkové, no té, která mě teď víkend co víkend zaměstnává ruce i hlavu. Sice se moučníkům ve 3D formátu vyhýbám hodně velkým obloukem, ovšem tentokrát jsem se z toho prostě vykroutit nemohla. Už jen proto, že Katce už jsem dva dortíky dělala a nějaké máme spolu ještě v plánu, ale také proto, že takováhle výzva není pro další posun dál vůbec marná. Takže jsem tedy s prosbou o držení pěstí vyslechla všechna přání, jak by takový dort měl a neměl vypadat, jak by měl chutnat, co by měl mít a co není nutné, no zkrátka Katka věděla přesně, co chce a především čím chce své dobré přítelkyni udělat radost. Sama nevím, jestli bych z dortu byla nadšená, ale na druhou stranu - když to druhá strana nečeká a dostane takové překvapení, jsem si jistá, že potěší a třeba i dojde na nenápadnou slzu v koutku oka :-). Jen doufám, že pláč nevyvolala skutečnost, že jsem místo nápisu GUESS použila jen "G-éčko" ... nějak jsem si nevěděla totiž rady, kam bych logo známé návrhářské firmy měla aplikovat. Navíc, když to neměl být jen "fejk", ale pravý originál :-D




Zadání znělo: Červená kabelka, GUESS, ne moc velká.
Otázka zněla: A může bejt ten dort vícebarevnej, třeba ještě s bílou a černou?
Odpověď zněla: Dělejte si, co chcete, věřím vám!
A tak jsem s důvěrou sáhla po elegantní trikoloře, z krabičky s barvami jsem vytáhla zlatý prášek, který oné noblese dodá punc, po delší době jsem použila ozdobnou folii se vzorem a pak už šlo všechno ráznaráz. Původně jsem neměla v úmyslu dělat ozdobný přívěšek, ale zdálo se mi to jako docela dobrý nápad a navíc jsem tam fikaně přihodila i "géčko", takže jsem tím splnila jeden ze zásadních bodů.
Dovnitř na přání bez velkých změn putoval lehký světlý piškot s citronovým aroma, vanilkový krém a čerstvé jahody. Oblíbená a často dělaná kombinace chutí, která šmakuje většině strávníků.

Místo beránka jsem tedy dnes ráno trávila čas s modelováním a potahováním dámské kabelky světoznámé značky a víte, co? Stejně mám velikonoce na talíři - mamka mi totiž donesla čerstvý mazanec. No není to nádhera? :-)

Veselé velikonoce a buďte šťastní ♥
renuška


Kam dál