Uteče to

Pondělí v 17:48 | renuška |  Přišla Múza
Zkusíme, co vydržíme,
až hromobití začne spát,
až přestaneme datlovat
si
slova lásky,
která jak mana nebeská
chutnají a možná víc.
Lanýže proti nim
jsou pouhým prstů lusknutím ...

Do ticha displejů a monitorů,
do něma sluchátek,
do dálky na dotek
poznáme, jak chybíme
si
a naše objetí
snad naprázdno nevyzní,
když v duchu se oba na chviličku
přimáčknem k sobě
ve stejným tričku ...


Polibky vzduchem
budou se potkávat
z jihu na sever, ještě zamávat.
Ti amo.
Si.
Láska hory přenese.
A čas si pospíší,
až předběhne sám sebe.
Zas modrý bude nebe.

Uteče to ...



 

Dort s králíkem

29. července 2017 v 17:15 | renuška |  Snímánky
Přemýšlela jsem, jak vtipně bych dnešní článek otitulkovala, ale nakonec jsem už v úvodu prozradila, o čem že to dnes bude. Prostě o dortu s králíkem. Který jsem v kalendáři měla už několik týdnů dopředu označený výraznou poznámkou, která říkala, že se jedná o dort "vyrovnávací", protože ... inu protože klukoviny ve třídě někdy nejsou jen prozrazené modřinami nebo škrábanci, ale třeba také rozbitými brýlemi. Právě to se při blbnutí stalo Honzovi, který nedopatřením a v zábalu "boje" v sebeobraně rozhodil rukama ... a už to bylo. Naštěstí maminka poškozeného hocha navrhla místo tahanic s pojišťovnami a finančního řešení tuto alternativu, tedy že se škoda nahradí dortem. A já kývla nejen na tuto dohodu, ale i na motiv, který na malém kulaťáčku má být. Prý zajíc. Tak je králík. A to ještě vygůglený, protože jsem si sama nějak nevěděla rady. Takže až narazíte na podobného ušáka, tak vězte, že třeba právě on mi byl dobrou inspirací, za kterou moc a moc děkuji. Zbytek už byl naštěstí jen a pouze v mých rukou, což mi vyhovovovalo. Ve finále i s tím, že mám pracovní víkend a prodloužené dny pracovní, takže času nazbyt moc není, všechno dopadlo asi takhle nějak ...




Hlavu králíka jsem si vyrobila den dopředu a nechala ji pěkně ztuhnout, ouška jsou podložená špejlemi, protože jinak by svou vahou asi upadla. Mrkvičky šly úplně samy, patinovala jsem gelovou hnědou barvou, jen to "zelený" je trochu uvadlý, ale to se nedá nic dělat. Pracovalo se mi moc příjemně, hotovo jsem měla relativně brzy, až jsem se sama divila. Nevím, čím to je, že někdy je to hned a někdy je to dřina ... nicméně jsem ráda, že se mi povedlo mou představu zhmotnit a doufám, že králík udělá malé Andulce radost.
Dovnitř jsem po hodně dlouhé době použila kombinaci zcela exotickou - kokosový korpus jsem slepila kokosovým krémem a ovoce jsem tentokrát volila z krajin vzdálených, v plechovce balené a velmi velmi šťavnaté. Sáhla jsem po ananasu. Už jednou jsem dort s touhle dobrotou dělala a mám v paměti pořád tu zlost a bezradnost, když šťáva z ananasu poškodila potahovku. Od té doby už ale utekly tři roky a já dávno vím, kde byla tenkrát chyba, a poučena už jsem teď na žádné vady nenarazila, protože jsem jim včas zabránila.

Tak takhle dopadl poslední předdovolenkový dortík. K pečení se vrátím zase za 14 dní, jak doufám, tak odpočatá (spoléhám na termály) a nabitá (spoléhám na Brutal Assault), a hned po návratu do reality mě čeká nejen víkendová služba v práci, ale další dva dorty, takže to bude docela náročné. Ale takových dní už bylo a ještě bude a já vím, že jak přišly, tak odejdou a zase je vystřídají ty klidnější ... zkrátka koloběh a rovnováha ... a tak to má být.

Užívejte dovolených, užívejte sluníčka, užívejte společnosti vašich lásek.
Mávám, vaše r. :-*


Pivní dort

27. července 2017 v 21:03 | renuška |  Snímánky
Eliška si u mě termín rezervovala už dobré dva měsíce dopředu a dobře udělala. Přes léto mám kvůli práci i jiným prázdninovým aktivitám času podstatně méně, než kdykoliv jindy během roku. Protože jsem Elis nechtěla zklamat, zcela výjimečně jsem se do pečení pustila ve všední dny, což nebylo zdaleka tak náročné jako práce s potahovkou během vysokých venkovních teplot. Kdo s tímto materiálem má co do činění, ten ví, že z tuhé až tvrdé hmoty se během hnětení a titěrného tvoření stává nepoddajná rozteklá táhlá věc, se kterou to fakt jde těžko. Ale jak víme od pana Ledeckého - sliby se maj´plnit nejen o vánocích, takže jsem i přes tyto překážky udělala maximum, aby si Eliška mohla v páteční odpoledne dort pro své dva "šéfy" a manžele v jednom, čerstvé to šedesátníky, odvézt. Zadáním bylo udělat malý sladký dárek na téma "hostinec", protože právě ten mají oba ve své péči a Elis jim tam vypomáhá. Jak byli s výsledkem spokojeni, mi není známo, ale Eliška byla naprosto nadšená i přesto, že já jsem nadšená nebyla vůbec. Protože tolik nedokonalostí a chyb, které se na mě z pullitru šklebily, jsem snad ještě na žádném dortu neměla. Naštěstí byl po ruce chmel, který mi pomohl zakamuflovat, co se dalo :-)




Postavit na ubrus pořádný tuplák piva ... to není žádný problém ... pokud teda ten korbel není z více kousků, které při sobě drží silou vůle i silou špejlí. Doladit barvu piva, to už bylo těžší a vůbec nejtěžší bylo udělat "pěnu". Nechtěla jsem šlehat smetanu a pak ji na hotový výrobek hezky aplikovat, protože by to nedopadlo dobře kvůli obsahu vody, který by narušil potahovou hmotu. Bylo tedy nutné vymyslet pivní čepici jinak - k tomu mi posloužil rozdrobený piškot smíchaný s krémem - z tého směsi jsem potom vymodelovala větší kuličky, které jsem nerovnoměrně rozmístila po vršku základu sklenice a doufala jsem, že při potahování budou držet tvar. Zadařilo se! Kupodivu docela dobře se povedly vyrobit i chmelové paličky a jako nejtěžší se ukázalo ucho od pullitru, které nechtělo držet ani za nic. Nakonec opět posloužily špejle a párátka a především dlouhý pobyt v lednici, kde se všechno přilepilo ke všemu.
Dovnitř jsem udělala klasický světlý korpus, čokočoko krém, znovu jsem sáhla po čerstvé zásobě borůvek a v pěti vrstvách jsem se pokusila poslepovat vysokého slaďouše do tvaru budoucího dortu. Přiznávám, ideálně rovný nebyl, prostě křivák jak má být. Ale co už ... opice po něm nebude, a těch kalorií proti tekutému pivečku tam také není tolik. Na závěr stačí jen říct: "Na zdraví!" a "Ať slouží!" ... a já si dělám další zásobu fotek do dortového alba. Za letošek to zatím vypadá hodně pestře :-)

Ještě předtím, než s kluky odjedu na Slovensko na dovolenou, čeká mě další dortování - bude to malý, bude to zase něco poprvý a bude to určitě k jídlu. Za tím si stojím. Ovšem jestli to bude na podívání, to se teprve uvidí. A když ano, tak to uvidíte i vy ;-)

Pivečko pijem a vesele žijem,
desítku dvanáctku do sebe lijem,
staří i mladí jsme kamarádi,
když u stolu nad pivem máme se rádi.

... z dílny HSK - Žíbru ...

Prima léto, vaše r. :-*


 


Medvědi nevědí ...

24. července 2017 v 20:20 | renuška |  Snímánky
Takové překvapení, jaké mě čekalo minulý týden, už jsem dlouho nezažila. A i když jsme pak ještě s dotyčnou ladily podrobnosti, aby všechno klaplo, byla jsem celá netrpělivá, až ... Totiž, když se s někým znáte jen přes blog, tak sice můžete stokrát slibovat, že se určitě jednou uvidíte, ale těch "ale" je mnohdy tolik, že zůstane jen u slov. Ovšem v tomhle případě se stal zázrak a na jedno takové první setkání došlo. A musím říct, že návštěva to byla opravdu vzácná nejvzácnější, protože jsem konečně mohla poznat naživo nejen Helenku, úžasnou kreativní a nesmírně šikovnou mladou dámu, ale také maminku naprosto senzační dvouleté Ely, kterou jsem si hned zamilovala. Společně s holkami dorazil i Helenčin partner a zároveň tatínek Elinky, takže jsme ve čtyřech strávili moc fajn chvíle a pořád bylo o čem povídat. Protože jsem věděla, že mladá rodina bude o vesnici dál přes víkend pobývat, nebylo nic těžkého vymyslet pro ně malý jedlý dárek, jak jinak než z renuščiny dortodílny. Helenka mi na požádání prozradila několik tipů animovaných figurek, které Elu baví, a kterými jsem měla v plánu malý dort ozdobit, ale nakonec jsem si poradila jinak a myslím, že ve finále to Elince vůbec nevadilo. A mamince s tatínkem určitě také ne :-). Medvídek "Me to you" to prostě jistí a řekla bych, že sympatie byly nakonec na všech stranách - jak lidských, tak i těch zvířecích :-)




Po jakémsi "navnadění" u dortíku se slonem jsem znovu omezila práci s potahovou hmotou, ze které jsem pouze vymodelovala pár růžiček a pokusila se co nejvěrněji, byť bez huňaté srsti, vymodelovat oblíbenou postavičku roztomilého medvídka známého pod názvem "Me to you". Růžová barva byla jasná okamžitě - děvčata byla v početní převaze a pro malou slečnu je tahle příjemná něžná barvička jako dělaná. Na potření jsem si opět připravila tři odstíny, aby povrch dortu nebyl jednobarevný a hezky doplnil dekoraci z potahovky.
Dovnitř jsem na mandlovovanilkový korpus ve třech vrstvách dala ještě kokosový krém, slušnou dávku letošních borůvek a ty jsem pokaždé zasypala hrstkou strouhaného kokosu. Jsem ráda, že sezonního ovoce je počínaje květnovými jahodami pořád přísun a nemusím se spoléhat jen na banány nebo kiwi, po nichž sahám v chladnějších měsících.

Dortík pro Elu a její rodiče ale nebyl jediný, který jsem si během pracovního týdne před víkendovým hudebním festivalem "střihla". Zatímco tady jsem se zaměřila spíše na holčičí dekorace, ten druhý, který vám ukážu příště, je ryze klučičí. Byť byl pro manželský pár. A protože jsem oba dortíky stihla včas a potěšila jimi ty, kterým byli určeny, odměnila jsem se jako minulý rok účastí na dvoudenním fesťáčku "Hrady CZ" pod Kunětickou Horou a v neděli jsem ještě večer stihla v nedalekém letním kině bezkonkurečního Bohumila Klepla ve hře "Vysavač". Za mě tedy všechny palce nahoru a i když to bylo hodně náročné, neměnila bych nic, protože všechno stálo za to!

Žijte, bavte se, radujte!!!
Vaše r ♥


Pro vzuchostřelce

2. července 2017 v 18:11 | renuška |  Snímánky
Moniku znám už přes dvacet let, ale od mých "mladých" let jsme se dlouho neviděly a dohromady nás "dal" až slavný facebook. Mezitím jsme se obě staly maminkami, jen s tím rozdílem, že já mám syny dva a ona jednoho. Čerstvě patnáctiletého Martina, který se už léta "vidí" v zemědělské technice, což ještě tak před měsícem, kdy mi Monča poprvé napsala o dort, měla být tématika narozeninového dárku. Podstatnější ale byl termín s tím, že to "doladíme" později, až přijde pravý čas. Ó, jak se mi ulevilo, že Monika upustila od svého plánu, a sice od kombajnů a traktorů (což vzhledem k mé profesi jsou stroje mé osobě víc než blízké) a poprosila o motivy vztahující se ke střelbě vzduchovkou. Právě to Martina aktuálně baví, takže terče, zbraně, dobrá muška, to jsou body, o které jsem se rozhodla opřít a zkusit malý kulaťák odekorovat právě takto. Podle reakce maminky si troufám tvrdit, že úkol jsem splnila dobře, teď se ještě uvidí, jak to prošlo u oslavence. Snad i on bude spokojený a já si budu moct udělat další "zářez na pažbě" znamenající dobře odvedenou práci :-) .




Nápad, jak malý dort ozdobit, přišel v podstatě téměř okamžitě ... on motiv je dost sám o sobě všeříkající, takže nebylo nutné přemýšlet nad nějakými složitostmi. Terč jsem chtěla přibít ke kmenu, vzduchovku a diabolky stačilo položit na vrch, něco málo vystřílet a místo původního plánu dortík omotat červenou "jedlou" stuhou jsem nakonec zvolila snítky břečťanu, které mi k tématice přišly tak nějak stylovější.
Dovnitř jsem na přání upekla oříškový korpus se semtam kouskem čokolády, jednotlivé díly jsem spojila čokočokokrémem a jednu vrstvu ještě prosypala plátky mandlí, když už není ovoce. Chuťově jdou všechny části pěkně dohromady a jsem si jistá, že mladý oslavenec bude mít v bříšku jako v bavlnce.

Protože se s létem také o slovo hlásí žně, což pro mě značí být několik víkendů v práci, do toho se rýsuje účast na dvou hudebních festivalech - Hrady CZ a Brutal Assault, navíc, proč to nepřiznat, si letos sfouknu čtyřicet svíček na svém, doufám, že pouze pomyslném dortu, poněvadž já dorty moc nemusím, k tomu zasloužený odpočinek na dovolené - inu z toho všeho vyplývá, že přes léto jsem slíbila upéct pro mé přátele jen tři dortíky a nevím nevím, jestli se jejich počet do konce prázdnin navýší. Plány jsou velké a čas tak rychle utíká ...

Přeji vám všem prima dvouměsíční volno, odpočívejte, relaxujte, užívejte.
Vaše stále inamoratta r. ♥



40 let spolu

29. června 2017 v 6:00 | renuška |  Snímánky
Se 14ti denním zpožděním tu mám další z mých výtvorů, který byl určen pro rodiče mých kamarádek Radky a Katky. Maminka s tatínkem totiž slavili 40té výročí svatby, což už si zasloužilo pořádnou oslavu, na které by dort neměl chybět. Zároveň to měl být dárek, překvapení, což se také stalo, protože rodiče s tímto vůbec nepočítali a byli velice mile překvapeni, když se holky s dvoupatrákem přihnaly. Body, které jsem při výrobě měla dodržet, byly "Renčo, dej tam čtyřicítku, ovoce jenom někam - naše děti to nechtěj jíst, jó, klidně dvě patra, bude nás na něj dost. A hlavně kopretiny, joooo?" Protože jak mi bylo řečeno, kopretiny úzce souvisejí s nostalgickými vzpomínkami, kdy ženich prý zapomněl na svatební kytku a na poslední chvíli na zahradě natrhal právě kvetoucí náruč kopretin. Tedy tak nějak to prý bylo ... Já jsem si na rozdíl od něj vystačila s potahovkou, pístovým vykrajovačem, zlatou prachovou barvou a o zbytek už se postarala fantazie a představivost.




40 let v manželství, které mělo určitě všechny možné tváře - jak tu radostnou, zamilovanou, vášnivou, tak tu rozhněvanou, naštvanou, rozhádanou ... a přece spolu jsou. Mají na to prsteny nejen na rukách, ale i na dortu a i ty kopretiny snad pomohly k cestě v čase zpátky k dobám, kdy tehdy mladí novomanželé měli ještě celý svůj společný život před sebou a zdaleka netušili, že se nakonec stanou rodiči tří prima dětí. A i když není všechno zlato, co se třpytí, tak já jsem jim alespoň ten jejich dort pozlatila, co to šlo :-)
Spodní patro vanilka, banánový krém a banány v čokoládě, vrchní pak kakaový korpus a krém caffé latté. Aby si pochutnali ti, co ovoce rádi i ti, kteří mu neholdují.

A co bude dál? Kdo ví ... především začnou prázdniny, Ondra bude zase doma a já si jako stará dobrá kvočna budu hýčkat ty chvíle, že mám oba kluky u sebe. I když budou rozlítaní všude možně ... u kamarádů, u babiček, na brigádách. Jestli všechno dobře dopadne, čeká nás prima dovolená na Slovensku, občas snad vyjedeme i někam na jednodenní výlet a prostě si užijeme, co nám síly budou stačit. Uteče to totiž jako voda a z Ondry bude zkušený druhák na stavebce a Honzík coby osmák už začne pomalu přemýšlet, čím by se chěl v budoucnu živit. Protože zatím v tom nemáme jasno nikdo :-)

Radujte se, veselte se ... léto je tady!



Sezona krtků začala ...

25. června 2017 v 10:11 | renuška |  Snímánky
Luboš a Romana, rodiče dvou malých rošťáků, už dvakrát vyzkoušeli, jaké peču dorty a rozhodli se vstoupit do oné stejné řeky potřetí s přáním, že tentokrát by rádi pro svého druhorozeného Oldu nechali udělat dortík s krtečkem (teď váhám, jestli tam mám napsat velké "K", protože jmého oblíbené postavičky je prostě "Krteček", nebo malé, poněvadž se je o název nejedná ... ). K němu prý postačí zajíc a myška, hlavně když uvnitř bude ovoce a já to stihnu na poslední červnovou neděli připravit. Stihla jsem, i když v těchto vedrech ten, kdo pracuje s potahovou hmotou, ví, že je to práce několikanásobně těžší, protože potahovka vám prostě "teče" mezi prsty. A vytvarovat figurku, aby držela, zvláště je-li z materiálu, který čerstvě obarvujete na černo, to je prostě masakr. Takže na střídačku odcházíte od linky k mrazáku, od mrazáku ke dřezu, od dřezu k lednici ... no naběháno mám dost :-) Ještě že moje kuchyňka je prťavá a mám téměř vše na dosah. Takže nakonec zajíc i myška na první dobrou, krtek na druhý pokus, vše přes noc do lednice, ať to tuhne, a ráno zavčasu vstávat, abych nemusela pracovat za stále zvyšující se vekovní teploty moc dlouho. Důležité také bylo připravit si hlínu, což byla improvizace jako hrom a snad každý pochopí, co rozdrobený hnědý korpus na dortu značí. A kdo by snad měl dojem, že něco podobného už u mě viděl, kývu souhlasně hlavou, protože krtkovskou premiéru už jsem měla minulý rok a rozhodla jsem se částečně držet předlohy, která mi vizuálně vyhovovala ...




Krteček a jeho kamarádi - podruhé. Abych krtkovi dopřála kus jeho vlastního prostoru, zkusila jsem část dortu "obalit" rozdrobeným kakaovým piškotem, který stačilo opatrně natlačit na pomazaný korpus. Nevěděla jsem, jestli to bude "lepit" dostatečně, aby se zakryl světlý podklad, ale dopadlo to dobře, za což jsem moc ráda, protože jinak bych musela asi všechno dělat z potahovky, kamínek po kamínku, a to by vydalo na mnoho hodin. Zbytek už je víceméně klasika s tím, že jsem nechala ještě kousek místa na svíčky, aby si Oldík to svoje tajné přání mohl sfouknout :-)
Uvnitř tradiční světlý piškot, vanilkový krém a místo jahod tentokrát banány. Chuťově bude dortík hodně jemný, žádné výrazné ovoce jsem totiž po ruce neměla a na mé nejoblíbenější domácí maliny si ještě nějaký ten pátek budeme muset počkat. Přesto věřím, že Olda, jeho starší bráška i rodiče budou spokojení :-)

Z čeho mám ale tento víkend mnohem větší radost, tak z našeho Honzy, který se už rok aktivně věnuje hasičskému sportu a já jsem se konečně na vlastní oči mohla přesvědčit o tom, jak moc je šikovný a jak mu to jde. Sice se malým hasičům závodní útok vinou techniky moc nepovedl, ale jejich náboj, energie, radost a chuť, s jaké se do toho pustili ... jsem na všechny pyšná. A myslím, že až přijde ta správná chvíle, budu dělat dort i pro ně - za odměnu za jejich šikovnost a odhodlání, píli a nadšení, se kterým ke sportu přistupují. Mimochodem - abych uzavřela kruh - právě Luboš a Romana vč, jejich synů jsou dalšími z party místních dobrovolných hasičů, se kterými je Honza v "týmu" ... Takže asi tak :-)

Veselé léto plné dobrot :-)
Vaše r.


Slon na krému

20. června 2017 v 16:15 | renuška |  Snímánky
Povídání k dortu, který jsem výjimečně tvořila, resp. dotvářela až v pondělí, by bylo na dlouho. Nicméně fakt, že jsem byla oslovena a vyzvána k tomu upéct malého slaďouše k prvním narozeninám synovce mých synů, mě nejen překvapil, ale také hodně potěšil. Protože ještě před rokem bych si nic takového ani ve snu neuměla představit. Teď už umím. Kristýna, maminka malého Honzíka, si pro něho přála dort, kde nebude moc potahovky, spíš radši krém, dovolila mi i ovoce a nechala mi - to především - volnou ruku. Souhlasila s mým návrhem, který se mi vlastně okamžitě začal rozvíjet v hlavě už v době, kdy jsme o dortu hovořili s tchýní, která byla strůjkyní všeho dalšího :-) A protože na webu je sice mnoho inspirace v podobě dekorování, ale hlavně odtud teď vím, že "frčí" krémové dorty, zkusila jsem si poprvé v životě "omatlat" piškot vícebarevným máslovopudinkovým krémem a zdobit ozdůbkami z potahovky přímo na to. Ty jsem si ale radši připravila předem, abych pak jen sáhla a nemusela se zdržovat další výrobou. Chtěla jsem prostě udělat maximum pro to, aby vše dopadlo tak, jak se předpokládá ... že do dortu malý oslavenec bude moct sáhnout, zamazat si baculaté prstíky, olíznout si je, zašpinit si sváteční outfit ... prostě užít si svůj den se vším všudy, tedy i s dortem jak se patří díťátkovským :-).




Krémový tyrkysáček a na něm slůně. A vlajky ať vlají, když se narozeniny slaví! Přesně takhle jsem si to představovala, aniž bych musela čerpat odjinud, což se pak ukázalo stejně zbytečné, protože podobných dortů je všude plno. Ale tenhle je můj a je tam tolik "poprvé", že je možná ani všechny nevypočítám. Ať už je to tříbarevný krém, se kterým jsem pracovala a kde bylo třeba být opravdu pečlivá, protože tentokrát ho žádná jednolitá plocha potahovky neschová. Nebo modeláž slůněte, která probíhala za pomoci mého Honzy - "Dobrý, mami!" nebo "Blbý, mami!". Vlajky už jsem si vyráběla několikrát, ale čerstvě mám doma nové pomocníky - ozdobná rádla, a s těmi se teprve pracuje! A co teprve s vyřezávačem písmenek, jehož principu jsem přišla na kloub teprve teď, přičemž doma už ho "suším" dobrý půlrok!!! Juch!
Co se týká obsahu - piškot je ze světlého těsta s tyrkysovým mramorováním a citronovou vůní, pojí ho standardní vanilkový krém a doplňují čerstvé jahůdky ze zahrádky. Jemná kombinace, kterou může i roční mrně :-)

Takovou radost jsem zase měla, když jsem si vyzkoušela dosud nepoznané a zjistila, že při troše vynalézavosti a odvahy zvládnu i krémové dorty. Sice nemám zdobítka, ale pokud si někdo nepotrpí na potahovku, která je fakt sladká jak cumel, tak tohle je docela fajn řešení, jak celý dortík schovat. Následující dva víkendy opět strávím ve společnosti Pasty Dama Stelly, přičemž vám, milým a věrným čtenářům, ještě dlužím jeden kousek z víkendu minulého. Snad se mi to podaří dohnat a dočkáte se :-)

Mějte se lehce a svěže, i když to slunce někdy moří.
Vaše r. :-*


Mo-psí dort

10. června 2017 v 15:26 | renuška |  Snímánky
Po víkendu, který jsem se syny procestovala a užila si opravdu skvěle, je tu další sobota, kterou jsem věnovala dortování. K tomu se vrátím i v neděli, ovšem ta je teprve přede mnou.
Když jsem někdy během minulého roku kdesi na internetu narazila na relativně jednoduchý návod, jak vyrobit dort v podobě psa rasy Mops, okamžitě jsem si vzpoměla na svého dobrého kamaráda, který právě mopsíka doma má a oba jsou to velikánští kamarádi do slova a do písmene na život a na smrt. Roman na svého "Dasťáka" nedá dopustit a i když mu okolí neřekne jinak než "Chrochtal" (tedy Dustymu, ne páníčkovi :-) ), poněvadž Dustin opravdu šíleně chrčí, funí a skutečně chrochtá, miluje ho Romča celou svou člověčí duší. Kdo zná lásku mezi člověkem a psem, pochopí ... No a právě na toto téma, když už jsem tedy měla v hlavě zakódovaný onen postup na výrobu dortu, jsem Romanovi slíbila dort k jeho pětatřicetinám. Jenže jak se blížil den D a já se znovu vrátila k internetovému vyhledávači, usoudila jsem, že prostě musím tento původní plán opustit. Nějak mi to bylo málo, snad možná mi to přišlo i pod mou úroveň dortík takhle "ošidit", resp. nepohrát si a nechat to jen tak jednoduché, jak se na první pohled a možná i ten druhý a třetí zdá. A protože inspirace bylo minimum, musela jsem se spolehnout sama na sebe (jako téměř vždy) a doufat, že to nějak dopadne. Už předem jsem se omlouvala, že kdyby náhodou vznikl paskvil, ať oslavenec přimhouří oči a dělá, že je to dokonalé ... Teď, když už je dílo hotovo, věřím, že i když Roman oči otevře, bude spokojený. I když, jak poznamenal mladší synek Honza, to spíš vypadá jako doga než jako mops ... ale co už. Mo-psí dort je hotový a už za pár hodinek se uvidí, jestli v něm Roman Dustina pozná nebo ne :-)




Tak to je on, Romanova srdce šampion. Možná, že má nedostatky, možná není úplně mopsí a kousek jiné rasy se tam nějak propašoval, možná, že ty jeho varhánky nejsou přesně takové, jaké "zmačkaní" pejsci mají, ale já jsem spokojená. Nadmíru. Navíc vím, že se dort neztratí, protože má psí známku s číslem, které neznačí nic jiného než oslavencův věk.
Dovnitř jsem použila konečně jedny z letošních prvních domácích jahod, standartní vanilkový krém a bílý korpus s citronovou vůní. Oblíbenou kombinaci, kterou vím, že nikdy nic nezkazím. A o které jsem se už několikrát přesvědčila, že lidem zkrátka chutná. Takže pokud Roman najde odvahu a zakrojí do svého "dortopsa", ochutná a bude si libovat, bude to pro mě velká radost :-)

Na neděli, jak už jsem předeslala, mám za úkol připravit další dort - čeká mě svatební dvoupatrák. Víc neprozradím, až v příštím článku. Místo toho bych se ráda omluvila všem vám, které jsem chodívala navštěvovat na blog, i těm, kteří chodí ke mně, že to tady pořád tak šidím. Ale já prostě nemám čas, víte? Teda já ho mám - denně 24 hodin, ale nějak se mi minutu od minuty zaplňují kdečím a já jsem nesmírně šťastná a vděčná, že do těch vzácných chvil patří i láska. Tak se na mě nezlobte a i když nerada slibuji, tak možná, že v budoucnu to tady zase bude trochu pestřejší, než v posledních týdnech ...


Prima sluníčkové dny a dobrou chuť k životu!
Vaše fall-in-love r. ♥



Mustang ... pod kapotou :-)

29. května 2017 v 16:15 | renuška |  Snímánky
Sice jsem na tento víkend měla plány už dávno dopředu dané - vyrazili jsme za kulturou, a to jak v sobotu až do samotné matičky Prahy na muzikál Sibyla, tak na neděli, kdy jsme si s kluky konečně vyčerpali vánoční dárek v podobě vstupenek do Cinestaru (Jack Sparrow to jistil :-) ). A to nepočítám ještě celodenní akci v obci, jejíž noční program jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. Ovšem ... to by nesměl přijít kamarád z dětství, o půl hlavy menší Pepík, který mě zkoušel přemluvit, abych pro jeho desetiletého syna upekla dort. Jak známo, pro malé synky já mám už od dob, kdy jsem se stala maminkou, slabost, takže jsem hodně kalkulovala a přepočítávala dny a hodiny, zda bych dokázala malému Pepčovi udělat radost sladkým dárkem. Jenže to jsem ještě netušila, že přijde jobovka s velkým J. Protože velkou vášní mladého oslavence jsou auta, konkrétně tím nejlepším z nejlepších je starý dobrý Ford Mustang. Bylo velké štěstí, že jsem v tu chvíli seděla na židli, jinak by se asi pode mnou podlomila kolena a Pepa by mě všemi těmi vytištěnými obrázky mohl akorát tak ovívat a probírat ze šoku. Takhle je jen vyskládal na stůl a řekl: "Dyť to nic není, to dáš!" Blázen jeden ... ale té nastavené laťce se nedalo odolat a vidina toho, že bych ji mohla zkusit přeskočit ... ostatně, dyť to nic není, to dám!




Modrásek, který měl být nižší a delší, je pro milovníky aut asi kombinací kdečeho, ale malý Pepa prý okamžitě poznal, že je to "jeho" Mustang. Tak jupííí. Přiznávám, že nebýt mého Ondry, který mi ochotně v pátek po návratu ze školy stál za zády a radil, jak na detaily a dotvarování, asi by to dopadlo úplně jinak. Takhle jsem tu zatlačila, tu řízla, tam něco přidala a auto začalo získávat svou finální podobu. A já krůček po krůčku byla na sebe pyšnější a pyšnější, že jsem znovu zvládla výzvu v podobě 3D dortu.
O co víc jsem měla dáno, jak má dárek vypadat, o to volnější ruku jsem měla v kombinaci "dutin" vozu. Protože jsem dort dělala dva dny dopředu, rozhodla jsem se vynechat ovoce a zvolila jsem světlý korpus s kousky hořké 70% čokolády, pistáciový krém a plátky mandlí, aby to aspoň trochu bylo něčím ozvláštněné. Myslím, že na chuť to mohlo být opravdu fajn a doufám, že jsem se netrefila jen po vizuální stránce, ale i po té chuťové.

Kámen mi spadl ze srdce, když jsem dort předala a udělala si sama pro sebe jednu velikánskou červenou hvězdičku za to, že jsem tohle náročné 3D zadání zvládla. Juch!!! Za odměnu jsem si tu kulturu, o které píšu nahoře, určitě zasloužila. A zasloužím si i společně s mými dvěma nejmilovanějšími chlapy pod sluncem víkendový výlet, na který už se těším jako malá.

Nezapomínejte pro všechno ostatní na sebe ani vy!
Krásné skoroléto, vaše r. :-*


Kam dál