Drsné legendy

Včera v 11:51 | renuška |  Snímánky
Když se nám Ondra před šestnácti lety narodil, kde bychom tušili, že se z něj vyklube tak úžasný a skvělý kluk, muž, jakým je nyní. Tak jistý a pevný ve svých názorech, přísný k sobě, hodný k ostatním, paličatý, vtipný (na jeho smích si člověk musí počkat, ale o to víc si ho pak užívá). Prostě senzační. A jako bonus, který se klube na svět dejme tomu poslední rok, přidejme ještě Ondrův zájem o metalovou, rockovou hudbu, který sice zatím obloukem míjí českou tvorbu, ale poctivě se usazuje v zahraniční produkci, která hýří takovými jmény jako Metallica, Nirvana, Sabbaton, ACbleskDC, Slipknot, System of a Down, v poslední době třeba i méně známá Gojira apod. Projevují se v něm geny tatínkovy i moje, což je v tomto směru opravdu radostné poznání, protože mně ani klukům nevadí, co si doma pouštíme na plný pecky. Většinou je to totiž právě metal (plus pár mých popových oblíbených hitovek a samozřejmě Kryštof :-) ), co jde z reproduktorů mobilů a notebooku slyšet. Proto když jsem se Ondry ptala, jaký by chtěl k narozeninám dort, v duchu jsem si už ty svoje hudební a dortové představy v jednom malovala a doufala, že až se vyjádří, shodneme se. Netuším, kdo z nás dvou měl pak větší radost, když mi sdělil, co by si na sladkém dárku přál ... protože jakmile pronesl, že by chtěl dort s oblíbenými kapelami, já jen řekla: "Jupíííí!" ...




Jednoduchý bílý podklad a pětkrát logo legend. Z toho dvě, byť v revivalovém podání, ale přesto luxusní jsme si užili nedávno na koncertě - Nirvana a AC/DC předvedly tak skvělou show, ze které sice tři dny člověk měl zalehlé uši, ale jinak to bylo absolutně absolutně úžasný. Mrzuté je snad jen to, že jsme vzdali koupi vstupenek na koncert Metallicy příští rok v dubnu, takže v tomto případě si musíme nechat zajít chuť. Píšu v množném čísle, protože těchto hudebních akcí se ráda zúčastňuji i já - a doufám, že letos konečně klapne alespoň metalový festival nedaleko od nás - hodně známý Brutal Assault, kam máme na dva dny namířeno.
Ale zpátky k dortu ... Ondra byl moc spokojený. On to sice na "plnou hubu" neřekne, ale už jen jeho podpora, když jsem se mořila s vyřezáváním "M" a "A", když jsem natřikrát nezvládla vytvořit logo Slipknotu, které pak vzniklo podstatně jednoduššeji a okamžitě, když mi jen tak tak vyšla černá potahovka, když řekl, že ten karamel na druhou, kterým byl dort naplněný, bude super ... bylo vidět, že má radost. A doufám, že vnímal i tu největší mateřskou lásku, kterou jsem do práce vložila. ♥


Můj už dávno ne malý, ale VELKÝ VELKÝ muž. Sladkých šestnáct. Ondra. Ondřej. Ondrášek. Ondy. Kulíšek.
♥ ♥ ♥

Pod rukama mi vzniká velké množství různých dortíků, malých, velkých, ovocných, čokoládových, dětských, dospělých, potahovaných, "nahých", všelijakých. Ale stejně tyhle, ty maminkovské dělám úplně ze všech nejraději. S láskou z lásky ♥


Děkuji a s pokorou a vděčností navždy děkovat budu - za Ondru i za Honzíka.
maminka


 

Pekelný dort

Sobota v 18:40 | renuška |  Snímánky
Zcela netradiční přání měla moje, čerstvě jedenáctiletá neteř, která se narodila na den přesně, jako můj od pátku šestnáctiletý Ondra. Ten dort od maminky dostane dodatečně až v neděli, kdy se koná rodinná oslava. Pro Elišku byl ale čas tvořit již nyní. Byla jsem zvědavá na její přání, ovšem to, oč si řekla, jsem nečekala ani v nejmenším a musím říct, že její originální představa mě opravdu hodně zaujala a kupodivu téměř okamžitě jsem věděla, jak si s dortem poradím. Eli totiž vyslovila touhu dostat dort "alá čertice" nebo tak nějak. No fíha, to je nápad, co? Přímo pekelný :-) Nicméně protože se mělo jednat jen o symbolického prťavce a nemusela jsem se striktně držet tématu, docela dobře se mi pracovalo s 3D formátem, který jsem vykrojila z klasického kulatého korpusu. A i když ve finále je z čertí ďáblice na dortu jen trocha detailů, moc doufám, že Eliška byla spokojená. Dozvím se to co nevidět, oslavy tohoto víkendu totiž neberou konců :-)




I když to není z fotek poznat, dort je opravdu jako 3D pekelný hrnec nad ohněm. Jen škoda, že mi došlo černé gelové barvivo a musela jsem sáhnout po hnědé. Takže kotel vypadá spíš jako dřevěný, s čímž by žhavé plameny neměly moc probém zatočit. Tak alespoň pár zanýtovaných děr schovaných pod stříbrnými záplatami z "hliníku". K tomu rohy rohatý, čertí ocas s mašlí - holky si ozdobí kde co, a místo jisker jedenáct hvězdiček - co rok, to jiskra :-) Dort pro čertici je hotov!
Na první pohled pekelníkův dar, ale uvnitř něha a jemnost ... vanilkový korpus (raraši nenápadně přilili trochu rumového aroma), Satanáš přimíchal trochu červeného mramorování a zbytek už byl na mně - smetanovovanilkový krém, jahůdky a banány. Mňam.

A jak už jsem na začátku uvedla, s pečením tento víkend nekončím, protože v neděli ráno už budu pracovat na dalším, větším kulaťáku pro mého Ondru. I když si mohl vybrat, cokoliv by na dort chtěl, já už matně tušila, jak - podotýkám, že hodně jednoduše - mu dort ozdobím. Jak jsem byla ráda, když se jeho nápad shodoval s tím mým, prostě je vidět, že ta naše nátura je jedna a ta samá. Syn mého srdce, krev mé krve. A hlavně láska mého života. O tom ale zase příště :-)

Anděl s ďáblem v těle nebo ďábel s andělem?
Od každého kousek každému z vás :-* Vaše r.


Jaro

19. března 2017 v 16:07 | renuška |  Snímánky
Dnes by mi stačily hastagy ... a nebo body:
  • jaro
  • doma
  • v bílém
  • v duši
  • v srdci
  • J.A.R.O.
  • probuzení
  • pučí
  • kvete
  • miluju



Když ráno ještě svítilo sluníčko rovnou do obýváku, musela jsem všeho nechat a tu domácí jarní náladu zaznamenat. Škoda, že se takhle nedá vyfotit i to, co se děje uvnitř mě.

Milujte se a jestli chcete, tak se i množte. To už je na vás :-)
r.


 


Slunce, seno ... dort

11. března 2017 v 13:37 | renuška |  Snímánky
Slyšíte tu znělku z Troškovy trilogie nejen o bláznivé rodině Škopkových, kde se králíci krmí zelenýma a modrýma anylínkama? Vybavíte si Evíka, jak volá: "Přecedó, ať mě živočichář nedráždí!!!" nebo o polední pauze hlásí: "Padla!!!" a začne si lakovat nehty? Nebo jak Plánička, Šimon Plánička, dvacetdva let, svobodnej ... a voní! ... tak přesně ten zkouší kravám zvýšit dojivost za pomocí hudby? Mohla bych takhle pokračovat do aleluja a pochybuji, že by se tu našel někdo, kdo by nevěděl, o čem je řeč. Tím pádem asi nemusím zdlouhavě popisovat téma, které bylo hlavním motivem dvoupatráčku pro čerstvého šedesátníka - tatínka a tchána mých dvou kamarádů, manželů - Katky a Martina. To oni si na mě připravili plán, originální nápad, jak ozdobit dort pro milovaného jubilanta, který se od svého mladí pohyboval coby technik v živočišné výrobě po kravínech, mezi telaty a jalovicemi, mezi voly i býky (přeberte si to, jak chcete), zkrátka ve společnosti ryze tuří. No a když se spojí dvě a dvě dohromady, vyjdou čtyři ... Musím přiznat, že nápad měli úžasný a že jsem už od začátku února, kdy jsem jejich předlohu dostala k dispozici, byla celá nedočkavá, až přijde ten správný čas k dortování. Pečlivě přepečlivě jsem se připravila, naplánovala si, co a jak, i když jsem pak věnec vila snad napětkrát, ale i tak ... výsledek je nad mé očekávání a já DĚKUJI za tuhle příležitost, protože mě práce na sluncesenodortu fakt hodně bavila. Věřím, že stejně tak bude dort bavit i oslavence, který prý nemá absolutní tušení ... to bude překvápko!





Ať žije děda!
Kráva, vlčí máky, chrpy a slaměnný věnec se stuhou z loga filmu Slunce, seno ... Srozumitelně, jasně. Nic není třeba dodávat. A víš co? Na gůglu jsem takových dortů viděla minimum, takže jsem i průkopník. Maličkej. Mám radost, obří radost, že se to povedlo. Sice jde obilí hodně blbě modelovat, je to nimračka, ale jinak to všechno tak krásně šlo ... nádherná práce to pro mě byla.
A teď k chuťovým pohárkům. Na přání mladých manželů jsem dovnitř nedávala žádné ovoce, protože vnoučata dědy oslavence to prý nejedí. Ale můžou marmeládu. Ta tam je. Výrazná višňová. A taky spodní oříškovovanilkový korpus s kousky čokolády promazaný oříškovomandlovým krémem. K němu pak vrchní mramorový piškot s poctivým čokokrémem. Kalorií miliony, ale všechny z lásky :-)

Tak takové bylo moje včerejší pečení. Ryze filmové, ryze venkovské, ryze sluncesenovské. Těším se na reakce, o kterých se snad brzy již dozvím. A těším se i na příští víkend, protože to si dám minimálně nohy na stůl a potahovku, formy, šlehač, mouku ... to všechno nechám pěkně odpočívat. Mám totiž PADLA!!! Tralala :-)

Už se poprali? Už se poprali?
:-D Krásný víkend, r. :-*


Lhář, lhář

9. března 2017 v 20:16 | renuška |  Přišla Múza
Pozval jsem ji na víno. A do vany. S pěnou. Klaplo to na první dobrou, jako u těch předešlejch. Trocha sladkých slov o roztomilejch očích, zvláštní jiskře a roztomilý - jo, to už jsem vlastně řikal - tak třeba hezoučký a miloučký a co já vim tvářičce a byla moje. Na dva nudný dny, kdy sem neměl co dělat a bloumal po bytě ode zdi ke zdi a nic se mi nechtělo. Tak proč nezkusit trochu srandy na seznamce ...
Dělám to tak už pár měsíců a docela si to užívám. Holky tam přibejvaj od dvacíti do šedesáti, stačí bejt trošku džentlmen a umět pracovat se slovíčkama. Z lichotek ji v tu ránu dostanu do pozice žádoucí baby, kterou nikdo kromě mě nedostane, protože já ji chci a já se do ní zbláznil. A ony mi to, ženský jedny, baštěj z ruky, a eště maj pocit, že jim to píšu po pravdě. Kdyby věděly ... ale tak, zas je hezký jim dopřát ten pocit bohyně, když to doma třeba neslyšej. Pro krátkou chvíli se stanu zase svobodným mládencem, zapřu ženu, zapřu děti, zapřu, kde bydlim, co dělám, přiznám jen minimum a radši dělám mrtvýho, nebo spíš tajemnýho brouka. To je baví, to už jsem vykoukal. Praxe! Beztak je zajímá ve finále jenom to, kdy se uvidíme, kdy je budu obletovat, kdy jim snesu to modrý z nebe nebo ... no nebo napustim tu vanu s pěnou, snesu k nohám šampus s jahodama a ještě je pak vášnivě pomiluju v mojí vlastní posteli. Ve který ve skutečnosti ležím jenom se svou ženou, která ví o týhle mý zálibě velký prd stejně, jako ty naivní panenky ze seznamek. A je jedno, jestli jsou inteligentní nebo vod krav, všechny chtěj slyšet jen to jediný ... že sou jediný. Na celým širokým světě ... jen ona a já.
No a stejně tak to bylo s ní ... taky sem ji tam "náhodou" vypátral a začal obletovat, do klávesnice sem bušil jednu medořeč za druhou a úplně sem cejtil, jak tála a jak mi skapávala do mýho příběhu, co sem si za letu cucal z prstu. Baštila všechno. Tak zas nemůžu tak kecat, něco sem na sebe po pravdě prásknul, ale bylo toho tak málo, že udělat si vo mě vobrázek, aby vodpovídal pravdě, stejně moc nepude. Zato vona pěkně po svým, po upřímnu řekla, na co sem se jí ani neptal. A z netýkavky byla za pár hodin vášnivý konzultace po četu úplná mistryně v erotice. Tak netvrdim ... mě se tohle rajcování líbí, je to takový trošku úchylný a kdyby žena věděla ... no jenže neví. Takže si to užívám do tý poslední chvíle, který se dočkala i moje poslední oběť. A to je slib. Jak já jednou napíšu slib, tak vim, že je konec. Protože to je jak červeně okroužkovat den v kalendáři - už se toho prostě nezbavíš. No já sem jí prostě dvakrát řek, že se uvidíme a že si užijeme a jaký to bude, vykreslil sem to v těch nejkrásnějších kolorách, ať má holka sny a já pokoj. Že se toho chytla víc, to se dalo čekat. A v tu chvíli přichází vrchol celýho divadla. Řikám tomu celkem neoriginálně "tichá domácnost". V tenhle okamžik už pro mě všechno končí ... ale pro ni začíná ... co sem se načet srdceryvnejch keců, že nemohla spát a jíst a myslet a že mě potřebuje vidět. Že proč jí najednou nepíšu a vůbec. Strká mi jednu zprávu do schránky za druhou a já to dycky čtu až v době, kdy vona je mimo, teda oflajn. Jak je totiž onlajn a já taky, pohotově se vypínám. Ještě to tak, se s ní vidět na zeleným puntíku! Ne ne, tady už moje představení dávno vodpískali. A ani mě to už nebaví. I tak jsem jí věnoval času dost a dost. Jako těm předešlejm a jako těm dalším, co se mi v houfu staví do frotny a já nevim, kterou si vybrat dřív.
Tak to sem já ... vobyčejnej, na první pohled děsně seriozní, slušnej a naprosto neškodnej ... lhář, lhář ...


Dort s koněm ... ve vavřínu

4. března 2017 v 15:04 | renuška |  Snímánky
Jestli se říká: "Nikdy neříkej nikdy.", tak já bych to s dovolením upravila na "Nikdy neříkej: Už nikdy!", protože říkat si můžeme, co chceme, ale stejně je tu dost vysoká pravděpodobnost, že z onoho "nikdy" bude třeba "teď". Táááákže ... je tu další dort s koněm na přání. Bránila jsem se zuby nehty, vymlouvala, nabízela jiné holčičí motivy, zkoušela psí oči, ale když se jedná o mou bývalou skorovnučku (co mě znají, vědí, jak to je), které by její maminka Monika splnila každé přání, co vyčte z její tváře ... no řekněte "NE!". To prostě nejde. A vůbec, když si Terka přála dortík k osmým narozeninám. Chtěla s koněm, dostane s koněm. A já z toho dostanu psotník. Nebo radši ne, však ono to nějak dopadne, že jo. Sice už jsem tím sama sobě protivná - stejný motiv, žádný progres, obavy jít do 3D modeláže kůního ksichtu koňské hlavy, ale zkusila jsem aspoň trochu popátrat na netu, jak oblíbené dívčí téma ojinačit a našla jsem. Plot a věnec vítězů. Tak to zas není taková složitost, že ano. Plůtek je hotový raz dva, vavřínový náhrdelník s mašlí taky, a zas je to kousek jiný. I s tím čumákem, který tentokrát nefuní nalevo, ale napravo. Asi je to koník pravicový. :-) Nebo spíš uondaný z dostihů, protože vypadá dost vyčerpaně ...




Ryzák na přání, maličko jiná předloha, ať to není stále na jedno brdo. Minimálně větší obrázek proti předchozím malým kulaťákům. Vavřínové listy, resp. vykrajovátka sice nemám, ale dobře posloužily i pístové vypichovače na lístky k růžím. Zas taková katastrófe to není a se stuhou pro vítěze je snad jasné, o co tu kráčí. Nebo kluše? Ledabylý plůtek na louce se sedmikráskami a hurá za princeznou. Terinka si u mě dort převzala a byla náramně dojatá a spokojená, a to já pak jsem taky náramně dojatá a spokojená. Hned si uzobla kousek chudobky a jen se olizovala. Doufám, že k chuti ji přijde i mramorový vanilkovo-citronovo-kakaový korpus s extra super vanilkovým krémem a čerstvými jahůdkami. A že vystačí i na ostatní, kteří na oslavě Terčiných osmých narozenin budou :-)

Sice dorty s koňmi nemám moc v oblibě, ale z tohohle jsem měla kupodivu radost. Hlavně asi z toho, že jsem mohla udělat zase něco nového, že prostě ta studna nápadů (nejen mých) ještě nevyschla. Už teď se těším na příští týden, protože sice bude pečení náročnější, přímo dvoupatrové, ale ten motiv, který si Katka s Martinem, moji kamarádi ze základní školy vymysleli, to bude něco! Profláklý, všeříkající, a hóóóóóódně venkovský. :-)

Bože, dnešní den je táááák krásný ... to jaro venku ... i uvnitř mě samé. Mám tolik ráda ♥
... i vás ... vaše r.



Golemovi

26. února 2017 v 18:11 | renuška |  Přišla Múza
... vzbudím tě ze snů a fantazií,
na dlani šém, co tepe,
na důlek tvůj se klepe,
celý nedočkavý jako já.
Otevřená. Dokořán. Tobě ...

Zasněžený naháč

20. února 2017 v 16:20 | renuška |  Snímánky
Když jsem před nedávnem viděla kdesi na netu fotku dortu, který nebyl ani na milimetr ozdobený potahovou hmotou, a ze kterého jsem přesto vnímala jeho exkluzivitu a snad i nadčasovost pro to, jak je jednoduchý a přitom tak krásný, moc jsem zatoužila po tom si podobnou záležitost vyzkoušet. Jen jsem v tu chvíli netušila, komu bych své přání mohla podstrčit, protože většina mých přátel a známých, kteří ode mně chtějí sladkost připravit, trvá na tom, abych pracovala právě s potahovkou. A pak přišla Květa. I ona původně chtěla pro svou čerstvě osmnáctiletou dceru Verunku spíš něco s "mandlovkou" ve stylu policie, zásahové jednotky, detektivů nebo tak. I tenisky tam mohly být, kytky ... vlastně tak nějak všechno. Ladily jsme naše tipy, Květuš v pozadí radil ještě manžel, ale nakonec to dopadlo tak, že necháme vše času a těsně před přípravou dortu se znovu spojíme a ujasníme si, co a jak. V duchu jsem si pořád mazlila to svoje přání a pak mě napadlo, co ho tak zkusit nabídnout právě pro Verču? Dort měl být velký pro více hostů oslavy, což by odpovídalo, a že není obalený v přeslazené potahovce, to by snad tak vadit nemuselo. Poslala jsem návrh s obrázkem staženým z internetu a přišla tahle odpověď: "Je úžasný, dávám ti souhlas!" Juchůůů. Klaplo to. A já věděla, že taková důvěra si zaslouží mé stoprocentní nasazení - kvůli Verče, Květě i kvůli mně. Chtěla jsem totiž na jedničku splnit přání všem třem :-)




Dvě tabulky čokolády na vaření, kakao, třináct vajec, malinová marmeláda, maliny dovnitř i ven, borůvky, vanilkovosmetanový krém ze dvou pudinků a dvou másel, statice, nevěstin závoj a "jánevímpřesněnázevtěchzvonečků". A taky lehký rádoby sněhový poprašek z moučkového cukru, který hotové dílo ještě víc zjemnil a zněžněl. Může cukr zněžnit? Asi ano, já to tak totiž vnímala, když jsem sítkem opatrně zasněžovala kakaovočokoládovou rozkvetlou louku s ovocem. A najednou se přede mnou objevil zachumelený naháč a já byla opravdu, opravdu šťastná, že jsem ho mohla udělat.
Nemám ponětí, jestli Verunka věděla, že dort z mé skromné dílny ke svým osmnáctinám dostane, ale její reakce mě nenechaly na pochybách, že byla moc a moc spokojená a že jsem se jí trefila do vkusu po všech stránkách - jak chuťově, tak vizuálně. Takové reakce, když pak mohu číst nebo slyšet, to je pro mě ta největší odměna (a vůbec mi nevadí, že se často opakuji, protože tak to prostě je :-) ).

Náročný pečící víkend mám za sebou. Troufám si tvrdit, že ze všeho nejšílenější ale bylo pořídit den předem vše, co jsem nutně potřebovala k tomu, abych dorty mohla udělat. Resp. naháče - protože až ve třetím obchodě jsem našla poslední dvě vaničky čerstvých malin a jednu s borůvkami. I kvítky jsem nakonec sehnala až tam, kde jsem předem vůbec neuvažovala, že bych je kupovala. Zdá se, že budu muset důkladně zhodnotit, kde se mi pro příště vyplatí nakoupit na 100% vše a hned. Důležité ale je, že se zadařilo, oba dorty - naháče i mimoního - jsem předala v domluveném termínu a uspokojila tak další dvě moje milé známé :-). Tak juchůůů. Do nového týdne tedy vstupuji s dobrým pocitem a také s vědomím, že tento víkend bude pečení jen zlehounka, protože nás čeká obecní ples, kam symbolicky udělám jen dva prťavce kulaté a to bude vše. Takže vlastně odpočinek ...

... a vy taky odpočívejte.
Nějak mám pocit, že je to teď potřeba víc než kdy jindy.
Vaše r. :-*



Mimoni ve vlajkách

18. února 2017 v 15:45 | renuška |  Snímánky
Hanka je spolužačkou mé sestřenice, snachou mého kolegy a především maminkou malé Lucinky, která právě oslavila první rok svého života. Viděla jsem ji jen dvakrát, jednou ještě jako hodné "hajací" miminko, které s maminkou nakupovalo v obchodě a ukázkově spinkalo, protože tak je to správné a tak to má být. Podruhé jsem si Lucky, už značně čiperné všimla na vánoční akci v sousední vesnici, kde mladá rodinka bydlí. Tam už to zdaleka nevypadalo na to klidné mimčo, ba naopak ... Podle slov Hanky má Lucka moc ráda Mimoně, oblíbila si je natolik, že - cituji - "... když ho vidí, jde po něm ...", takže bylo jasné, jak bych měla dort zdobit. Mimoní dort už jsem dělala víckrát, takže jsem zase až tak moc nepotřebovala šmejdit na netu a hledat, co a jak, ovšem stejně jsem neodolala a jukla. A když jsem viděla tu přehršel nápadů a tipů, rychle jsem google zase vypnula a znovu se zkusila spolehnout sama na sebe, jak je ve většině případů mým dobrým zvykem. Doufám, že jsem se malé oslavenkyni trefila do vkusu, těžko soudit předem, ale děti mají podobné barevné panáčky rády, tak věřím, že i Lucka bude nadšeně sahat právě po těch dvou ...




Žlutomodrý svět, tak to mají Mimoni rádi, tak se jim to líbí. Vlajky jsem nepočítala, ale jsem ráda, že mě napadla zrovna tahle varianta. Původně nad figurkami měla viset písmenka LUCKA a po obvodu dortu měly rozkvést kytičky, ale nakonec jsem zvolila tříbarevné praporky. Jediné, co mi trochu neštymuje, tak že dort je pro holčičku a vypadá spíš, jako by ho měl dostat kluk. Ale co s tím, když Mimoň je žluťák v modrých lacláčích? S tím se hold nedá nic dělat. Trochu té červené jsem tedy dostala alespoň dovnitř dortu - konečně se dají sehnat čerstvé jahody a já jsem za to opravdu vděčná. Zásoby v mrazáku už se mi srazily k nule a co si budeme povídat - čerstvé je prostě čerstvé. K jahůdkám jsem volila smetanovovanilkový krém a bílý piškot s citronovou esencí. Jemná kombinace chutí, která lahodí dospělým i dětem.

Tímhle dortem ale moje aktuální víkendové dortování zdaleka nekončí, měla jsem totiž zakázky dvě. Shodným bodem pro obě bylo to, že si je u mě zadaly maminky pro své dcery - té první, Lucce, je rok, a té druhé, Verunce, je těch roků osmnáct. Zatímco Lucince jsem vyráběla dort s pomocí potahové hmoty, Verča jí tam nemá ani ždibec, ale o to víc tam má jiných okulibých jedlých a nejedlých dekorací. To vám ale ukážu až příště :-). Podle všeho se máte na co těšit! ;-)

Mezi námi ... občas není na škodu být trochu "mimo". Vypnout hlavu není totiž vůbec marné.
Papik, r. :-*


Zase s koněm?

13. února 2017 v 16:40 | renuška |  Snímánky
Dort 10/2017 měl být už zase s koněm. Ach jo. I když jsem se to tomu mladíkovi, co si u mě dárek pro svou milovanou slečnu Simonku zadával, snažila rozmluvit, trval na svém. Protože Simča koně miluje. A protože už viděl, že jsem takový dort dělala. A protože on, i když tomu vůbec nerozumí a netuší, kolik by takový moučník měl vážit a z čeho by se měl skládat, prostě chce té své lásce udělat k narozeninám radost a překvapit. A to zas já chápu, tyhle důvody. Láska je láska a přes to nejede vlak. Takže jsem mu to slíbila, že teda ten malý kulaťák s koní hlavou bude mít na sobotu připravený a ať se staví. No a když už jsme u té hlavy ... miluji oslí můstky ... tak tenhle chlapec, Tomáš se jmenuje, hraje v metalové kapele, na hlavě má masku hlavy prasečí, která v den, kdy si u nás dortík vyzvedával, ve své reálné podobě ležela to dopoledne na márách, protože jsme doma měli co? Inu zabijačku. Tu taky nemusím. Jako dorty s koňmi.




Pozorným návštěvníkům neunikne, že podobný dortík už tady viděli dvakrát. Jednou byl s růžičkami a podruhé se čtyřlístky. Tenhle jsem nakonec okytičkovala sedmikráskami, abych se alespoň maličko lišila od svých přechozích děl a teď už jen budu doufat, že nikdo dort s koněm chtít nebude, protože fakt nevím, jak bych se svou originalitou a fantazií na toto téma zapracovala.
No a čím větší okoukanost navrchu, tím větší změna uvnitř. Teda změna ... no piškot klasika se strouhanou čokoládou, což na řezu vypadalo jako straciatella, k tomu premiéra mandlového krému a na přání trocha ovoce - dodělala jsem zásoby zamražených ostružin a zmenšila zásoby malin. Dnes už vím, že jsem se strefila do chuti i do pohledu a že Simonka byla moc a moc dojatá a překvapená, takže hip hip hurá. A co na tom, že mě ty koně prostě nebaví :-)

Na tento víkend mám opět o zábavu postaráno, a to rovnou dvojnásobně. Ale to mi zas tak nevadí, protože se mi podařilo svou touhu vyzkoušet zase maličko jiné dortování nabídnout jedné moc milé paní, jejíž dceru už z mého vyprávění maličko znáte. Víc neprozradím, ale poprosím - držte mi pěsti, ať to vyjde. I když jsem podobnou dobrotu už tvořila, tak přece jen, teď to bude kapánek jinačí. Už se těším na hotový výsledek, v hlavě mám srovnáno, co a jak, tak snad to tak i dopadne. :-)

A jestli vás teď okupují bacily jako mě,
tak se nedejte a ty potvory brzy zlikvidujte.
Zdá se totiž, že přichází jaro a venku bude kráááááásně :-)
r.


Kam dál