Ovečka Shaun na dortu

13. října 2017 v 12:25 | renuška |  Snímánky
Na tomhle dortu, který jsem výjimečně připravovala už během pracovního týdne, mi obzvlášť záleželo. Z osobních důvodů. Chtěla jsem, aby finální výsledek byl co nejpodobnější obrázku, který mi přilétl do e-mailové schránky a jehož motiv byl přáním malé oslavenkyně. Hanička, které bude už v sobotu krásných předškoláckých šest let, má zkrátka ovečku Shaun a všechny její zvířecí přátele tak ráda, že si je přála mít i na dortu. A když mi tohle přání Hančin táta Jára vyřizoval, věděla jsem, že udělám maximum proto, aby byli oba dva spokojeni. Ona i on. I já. Protože ... protože láska je láska. Jaroušek je totiž prvním mužem, který mě během mé "amatérské dortové kariéry" oslovil jakožto tatínek, který chce sladké překvapení pro svou malou holčičku. Dosud si dort objednávaly maminky, babičky, dcery, zkrátka ženy a když už náhodou přišel muž (což se stalo, ať počítám jak počítám, maximálně dvakrát třikrát, možná i to je moc), dalo se hovořit vlastně o zázraku. A zázraky, ty si člověk musí hýčkat, užívat a hlavně pamatovat, protože jich je jako šafránu a když už se nějaký takový objeví, je třeba si ho vychutnat naplno. Zrovna tak, jako dort samotný, od piškotu přes krém až po poslední kvítek z potahovky. Teď už nezbývá než si počkat na zprávy, jestli Hanka bude s narozeninovým kulaťákem spokojená a jestli všechny ty ovečky a pejska se svým bráchou Davčou spořádají nebo ne :-)





Hlavním motivem - jak vidno a patrno z titulku článku - je ovečka Shaun, známá figurka z oblíbeného nejen dětského animovaného seriálu. K ní samozřejmě patří i kámoši a velký důraz byl ze strany Jardy kladen ještě na to, zda by tam nemohla být "Koule", která je prý úžasná. Pro jistotu jsem dostala obrázkový mustr, abych věděla, oč se jedná. A podle něj jsem vlastně vymodelovala všechny figurky včetně zatrsakrpsa, který nešel a nešel, až jsem nakonec slevila ze svých nároků a udělala ho po svém, i když se tomu origoš zase tak moc nepodobá. Aby se mi od sebe stádečko nerozběhlo, stačilo bandu oplotit, nechat trochu zarůst trávou a to, co na dortu ještě chybí - prskavková fontána - ta má své místo na hřbetu ovce beze jména. Tak bude dort kompletní.
Doprostřed jsem opět na přání úžasného tatínka udělala kakaový korpus, čokoládovosmetanový krém z hořké čokolády a ledových kaštanů (díky Jani, díky díky díky), žádné ovoce ani nic dalšího, jen ještě z technických důvodů bylo třeba základ omatlat máslovopudinkovým krémem kvůli přilnutí potahovky. Té je použito naopak hodně, protože na modelaci figurek prostě nic jiného - vyjma vyztužovacích špejlí a párátek - nelze vzít.

Dort už je dávno na cestě za oslavenkyní, a teď mi tak dochází, že je to slaďouš, který zatím ode mě jel nejdál. Totiž až k Brnu!!! Celých přibližně 170 km!!! Cestovatel - snad dorazí v pořádku a na sobotní oslavu bude v takovém stavu, v jakém jsem ho předávala tatínkovi. :-)

Ať žije rodičovská láska ♥♥♥
Ať žije lidská láska ♥♥♥
Ať žije LÁSKA ♥
vaše r.

 

Svatební naháč

8. října 2017 v 14:42 | renuška |  Snímánky
Když se mě Martin, můj prima kolega z práce, počátkem září jen tak mimoděk zeptal, jestli bych mu v říjnu neupekla dort, chvíli mi mlžil, proč a pro koho to chce. Lezlo to z něho jako "z chlupaté deky", než jsem se dozvěděla, že se se svou milou Haničkou rozhodli vzít. Dojetí nejen z této informace, ale i z pocty, které se mně dostalo, bylo hodně silné a vlastně počínaje tímto jsem celé přípravy svatby s Martinem dnes a denně v kanceláři prožívala. Od oznámení rodičům, shánění prstýnků, ochutnání absolutně luxusních svatebních koláčků až po svatbu samotnou, kam jsem byla pozvána. Budoucí manželé měli jasno v tom, že se s přípravami nechtěji zdržovat déle, než je nezbytně nutné, takže termín na základě zásadních bodů domluvili již na počátek října. Z toho vyplývá, že na veškeré zorganizování měli pouhopouhý měsíc, což vůbec není moc času, ale zpětně, po včerejší velice vydařené "akci" musím říct, že všechno klaplo na jedničku. Z Martina je ženáč a z Hanky mladá paní a oběma to náramně slušelo. Troufám si tvrdit, že si oni i ostatní svatební hosté celou sobotu i kus neděle perfektně užili a že na tento zásadní životní krok budeme všichni ještě hodně dlouho s úsměvem vzpomínat :-)





Na přání nevěsty jsem měla vynechat potahovou hmotu, což jsem moc ráda splnila stejně jako prosbu, zda by dort mohl být ozdoben živými květy do teplých barev podzimu, tedy žlutá, oranžová, případně červená. Bohužel jsem nevěděla, jakou kytici si Hanka pro sebe vybrala, spoléhala jsem se tedy na to, že se barevně nějak sejdeme, a to i s výzdobou sálu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že slavnostní stoly jsou dekorovány rovněž do žluta, s využitím žlutých růží, totožných s těmi, které jsem použila na dort. A podobné, s červeně lemovanými okraji, měla i Hanička. Takže nakonec všechno docela příjemně ladilo :-)
Martin mě zase požádal, aby dort byl světlý a s ovocem. Upekla jsem tedy tři různě velé klasické korpusy s citronovým aroma, použila oblíbený vanilkový krém a co se týká ovoce - spodní a vrchní patro byly s malinami a borůvkami, prostřední pak s banánem. Celkově si dortík mohl přijít na dobrých 6 - 7 kg a byl to opravdu pořádný obr!

Už několikrát jsem se setkala s tím, že mnohé "dortařky" upřednostňují svatební dorty na úkor ostatních. To bych si moc nezapekla, vlastně tohle byl můj druhý v pořadí ... ale stejně je to jiné, byť každému dortu věnuji stejnou péči a snažím se co nejvíce vyhovět přání tomu, kdo po mě dortík chce. Prostě svatební je svatební. A když mi pak jedna mladá sympatická paní na svatbě dort po všech stránkách chválila s tím, že je sama cukrářka, takže "od fochu", byla jsem maximálně potěšena. Závěrem ještě podotknu, že se třípatrák spořádal najednou, po šunkové rolce, knedlíčkové polévce a svíčkové to byla sladká tečka. Nezbyl ani drobeček a mně se náramně ulevilo, že tahle jedinečná výzva dopadla dobře a ženich s nevěstou i ostatní byli moc spokojení :-)

Asi jsem blázen, ale já ty svatby fakt miluju!
♥ vaše R ♥




Velká porce čokolády

1. října 2017 v 16:44 | renuška |  Jak to vidím ...
Pořád jsem měla chuť konečně zkusit udělat dort jinak. Jenže i když představa byla, nebyl osvědčený recept, podle kterého bych se mohla pokusit tvořit. A pak taky pro koho. A najednou se to během týdne sešlo všechno dohromady a já kromě budoucího příjemce, tedy příjemkyně - mojí jediné nejmilejší sestřenice Péti obdržela i recepis od úžasné, vtipné a šikovné blogerky Jany z "mojí mozkovny", takže mi už nic nebránilo v cestě pustit se do práce. Až na maličkosti, o kterých se rozepíšu později, jsem všechny ingredience měla - dalo by se říci - pod nosem, stačilo jen důvěřovat návodu od Jany, o které vím, že prostě UMÍ, takže až s podivem šlo vzhledem k premiéře všechno hladce. A to, že se Péťa narodila zrovna v tu pravou chvíli, aby čokoládový dort dostala, to už je vlastně jen takový detail :-D.




Pořádná dávka čokolády ve všech možných variantách - na povrchu i uvnitř, prostě kde si jen pomyslíš. Věděla jsem, že chci doplnit rudými růžičkami, byť je Péťa milovnicí fialové. Ta mi ale přišla v kombinaci s hnědou taková neatraktivní a nezáživná. I když, kdo ví, třeba by to zrovna vypadalo dobře. Tentokrát jsem ale volila takto a myslím, že jsem udělala dobře.
Korpus je na rozdíl od běžných, světlých, na které jsem většinou zvyklá, víc tužší, méně nadýchaný a pravděpodobně za to může hojnost kakaa a možná i mleté oříšky. Co mě maximálně nadchlo a k čemu se asi často budu vracet, tak je krém. Pravda - na tenhle malý kulaťák padly tři kelímky smetany, dvě hořké 52% čokolády a dvě tyčinky "Ledových kaštanů" (no - ony mají být tři, ale jaksi já měla hroznou chuť si dát něco dobrého ke kávě, takže ... jsou tam prostě jen dvě). Ale ta chuť! Panebože!!! Taková lahoda, že kdyby mi to nebylo blbý, budu po lžičkách ujídat. Jenže to by na dort nevystačilo, takže jen olíznout prst a připravit čokoládovou polevu. A to byl první kamínek úrazu - bývala bych využila polevu v pytlíku, kdy stačí jen v horké lázni rozehřát a rovnou ze sáčku zdobit. Bohužel tuhle vychytávku tady náš vietnamský prodavač Miloš nemá, proto jsem si polevu udělala a nebylo to na zdobení úplně to pravé ořechové. Druhým kamínkem pak byl fakt, že Miloš nemá Ferrero Rocher. Právě tyhle bonbony měly původně na dortu být a já je musela nahradit jinými, které mi po vychlazení nehezky zešedly a efekt hotového vychlazeného dortíku je tím tak trochu pokažen. Naštěstí na chuti to nic nemění a podle dnešní reakce všech konzumentů se zdá, že dortík budu asi dělat častěji :-)

Ve finále mám z dortu opravdu radost, protože je to přesně to, co jsem si chtěla vyzkoušet a když vím, že to i šmakuje, tak třikrát hurá hurá hurá. Doufám, že zrovna tak si budu vískat příští týden - to mě totiž čeká avízovaný dort svatební a že se těším, to se teda těším. A moc. Nejen na třípatrák, ale i na svatbu! Juch!!! Protože svatby - to je moje :-)

Přeji radost a energii, ať už ji čerpáte jakkoliv.
Vaše r ♥

 


Tučňáci na ovoci

28. září 2017 v 21:06 | renuška |  Snímánky
S malým zpožděním vkládám víkendový dort, který jsem dělala. Tentokrát si mi znovu po roce řekla dcera mamčiny sestřenice, Eliška, která je maminkou - nyní již dvouletého - chlapáka Fíly. Loni jsem byla vyzvána, abych upekla a ozdobila narozeninový kulaťák ve stylu "Krtečka", což pro mě byla skutečně hodně zásadní práce, co se modelování podle kultovního vzoru týče. Ani teď se Eliška nebála svěřit mi těžký úkol a znovu si na mě připravila figurky - tučňáky z pohádky Pingu. Žel bohu v tomto případě jsem byla totálně mimo a vůbec netušila, co se po mně chce. Dostala jsem sice trochu informací, ale pro jistotu jsem ještě omrkla galerii na webu, abych si legrační postavičky tučňáků trochu přiblížila a dostala je "do oka". Zároveň jsem při hledání zjistila, že být originální mi půjde asi hodně hodně těžko a i když budu dělat první poslední, budu jedna z mnoha autorek velice si podobných dortíků. Ale co už ... když nemůžu být svá zas tak moc na povrchu, schovala jsem překvapení alespoň dovnitř a dnes už vím, že hosté oslavy včetně samotného malého velkého muže se onoho překvápka nezalekli a malý dort s nadšením spořádali :-) A tak to má být!




A pak že na podzim nemůže být zima :-), byť jen na dortu. Pár sněhových koulí, stříbrných vloček, "alá iglů" a hrátky se štětcem a barvou, aby plocha ze "sněhových kvádrů" nebyla jednolitá a bílá. Ovšem nejdůležitější byli tučňáččí táta, máma, Pingů a malý tučňáčče. Slyšela jsem, že když v pohádce mluví, tak se jim ze zobáčků dělají trumpety - malé děti to prý moc baví, ale dospěláci to považují za naprostou blbovinu. Tak jsem ani neměla odvahu si to ověřit sama na sobě :-D
Dovnitř jsem upekla klasický korpus a obarvila ho tyrkysovou barvou a ochutila vanilkovým aroma. Jahodový krém jsem v jedné vrstvě mezi piškotem posypala borůvkami, v druhé malinami, takže při řezu mohl dort vypadat hodně barevně a vesele. Naštěstí tedy i jedle, jak mi Eliška potvrdila :-)

Tento víkend mě čeká dodatečné dortíkování pro mou milou sestřenici, za týden přijde na řadu třípatrový svatební a o dalších šest dní později budu mít k ruce velkého pomocníka při výrobě velice velice osobního dortu, který z podkrkonoší pojede až k Brnu. A pak, jak to tak vypadá, budu mít až do 27. ledna volno ... to si ještě povíme :-D

Tak to babí léto přece přišlo - jupííííí!
Užívejte do syta!
Vaše r. :-*


Kuželkový dort

9. září 2017 v 18:21 | renuška |  Snímánky
Kuželky nejsou bowlling!!! To byla první informace, kterou jsem si potřebovala ověřit, aby nedošlo k nepříjemnému faux pas. Protože udělat tuto zásadní chybu při tvorbě dortu pro mistra ČR v kategorií žáků v kuželkovém sportu, to bych se mohla jít s celým dortem leda tak vyfotit. Takže žádné díry do vrhacích koulí, žádné "kanály" po okraji dráhy, nic takového. On by mi to možná Ondra, vnuk mé tety, mamčiny sestřenice z babiččiny strany (jak já miluji vysvětlování příbuzenských poměrů :-D ) odpustil, ale já jsem mu na přání jeho babičky, tedy té mé tety, chtěla udělat opravdu radost a nezavdat důvod, aby zkoumal technické chyby. I z toho důvodu jsem chtěla vědět, jaký nosí dres, má-li startovní číslo (o kterém jsem se při předávce dozvěděla, že s ním hrál za žáky a nyní pokračuje i za dorost), zajímalo mě, jak se mu ve sportu daří apod ... A na základě všech informací jsem pak v hlavě kombinovala, co a jak, až jsem si vyfantazírovala přibližný obrázek velkého kulaťáku, který dnes Ondřej ke svým patnáctým narozeninám dostal jako překvapení. Zatím nemám zprávy o jeho reakci, ale minimálně to, jak se dort líbil babičce s dědou, kteří si jej u mě dnes dopoledne vyzvedli, mě povzbudilo a dalo naději, že u mistra dortík uspěje.




Kromě velikosti, která měla slibovat dostatek pro šestnáct hostů oslavy, mě teta poprosila o jediné, aby v dortu nebyly oříšky. Zbytek že prý nechá na mně. A co se týkalo zdobení, vlastně jsem si o všechno řekla já, protože jsem opravdu chtěla udělat prezent na míru. Proto ta několikrát opakovaná trikolora, protože pro mistra ČR prostě není symboličtějších barev než těch národních. Proto ten dres se startovním číslem, které Ondru provází už od počátku sportu. A proto ta zlatá medaile, jejíž cenu už Ondřej moc dobře zná a ví, že nic není zadarmo a že pocit vítězství za dřinu a trénink prostě stojí. Devět kuželek na svých značkách a dvě vrhací koule na dráze, to už je vlastně jen taková nezbytná samozřejmost.
Dovnitř dortu jsem upekla grankovanilkový korpus se slušnou dávkou vanilkového aroma, vanilkový byl i krém, o ovocnou chuť se postaraly jahodová marmeláda a jedny z posledních borůvek, které si v mrazáku ještě tak na jeden dva dorty šetřím. Oříšky jsem vynechala přesně tak, jak mi bylo řečeno :-)

Víkend ale pečením nekončí, právě teď mám za sebou ještě účast na pohádkovém lese, kde jsem v kostýmu Vochomůrky bavila víc jak stovku dětí a i kdyby se nabízelo, že v neděli si odpočinu, kdepak! Povinnosti hospodyňky volají! Ale půjde to pěkně od ruky, za dortík jsem dostala čerstvý burčák, takže si možná po sklence dvou i u luxování zazpívám :-). Za týden mě čeká další obecní akce, hodně časově náročná, péct budu až ob týden. A už dnes můžu prozradit, že mě v blízké budoucnosti také čeká jedna velká pocta - podruhé v životě do mých rukou vložili důvěru jedni z mých dobrých známých, kteří chtějí připravit svatební dort. O tom, že jsem dojetím uronila i pár slzí, snad ani nemusím psát. Jsem prostě cíťa :-)

Babí léto zatím čaruje docela fajn,
tak užívejte krásných dní!
Vaše r. ♥


Piráti na obzoru! ... podruhé

1. září 2017 v 16:25 | renuška |  Snímánky
Respektive tedy pirátky, protože dort, který jsem vyjímečně připravovala během všedních večerů po práci, je na přání malé/velké slečny oslavenkyně, která si přála párty pro piráty. A tomu prostě chtě nechtě musí odpovídat i sladký moučník. Možná, že až si budete prohlížet fotky, bude vám dortík něčím povědomý a já nebudu dělat tajemnou a rovnou prozradím, že podobný, ale menší kousek už jsem si střihla v lednu. Protože jsem od Jany, maminky, věděla, jaká bude výzdoba na oslavě, přizpůsobila jsem alespoň částečně design ozdobných prvků, a protože se jedná o holčičí jubilantku, nekouká na svět oko klučičí, ale dívčí, a z pod šátku ji visí dlouhý cop. O čem jsem byla pevně rozhodnuta už v době, kdy mi Jana o dort říkala, tak že na kulaťák jakýmkoliv způsobem dostanu kromě pirátských vlajek i celou loď, ať se děje, co se děje. Původně jsem chtěla místo šátku vytvořit opuštěný ostrov s palmou a truhlou se zlatem, ale nakonec to dopadlo, jak to dopadlo a já doufám, že Karča bude spokojená. Když si vezmu, že minulý rok jsem pro ni chystala typicky holčičí, něžný a jemný dort kočičí, tak za ten rok je to pořádný posun v touhách dítěte. :-)




Opět další z obrovských dortů, průměr nové formy je 26 cm, takže s potahovkou a krémem jsme na 30ti cm, do výšky min 10 cm, žádný prťous. Ale dětská párty si žádá své a aby zbylo na každého, je třeba na moučníku nešetřit. Zrovna tak jsem nešetřila na zdobení, protože ze zkušenosti vím, že čím víc potahovky, tím šťastnější dítě - tedy co se dortování týká. Oždibovacích vlajek s lebkami i bez je na dortu dost pro každého, a kdo bude rychlý, stihne i nějaký ten stříbrňák, kterými jsem zasypala dno lodi :-)
Dovnitř jsem upekla mramorový korpus ochucený aromem od Dr. "Bourbon vanilka Madagaskar", jednotlivé pláty jsem potřela domácí jahůdkovou marmeládou a spojila malinovým krémem a do třetice ovocných chutí jsem přidala několik hrstí borůvek. Na řezu bude dortík vypadat asi opravdu pěkně, ale u toho já už nebudu :-)

S každým hotovým dortem jako by končila jedna kratičká etapa a začala se nová. O víkendu, bohužel asi s deštníkem nad hlavou nebo v pláštěnce, plánujeme s Ondrou po bezkonkurenčním fesťáku Brutal Assault další podobnou akci, znovu výlet do nedaleka za pořádným nářezem a odreagováním, které je teď potřeba víc než dost. A příští víkend zase hurá k plotně. A pak zas a pak zas a pak zas ... o nudě u mě nemůže být řeč :-)

Září začalo symbolicky, deštěm.
Tak ať nám všem prší štěstí!
Vaše r.


Karafiátový naháč

22. srpna 2017 v 16:30 | renuška |  Snímánky
Jak jsem minule slíbila, tak dnes plním ... vracím se v čase do víkendu 33. týdne tohoto roku, kdy jsem pracovala nejen na dortu s pohádkovou tématikou - viz minulý článek, ale zároveň jsem opět dostala příležitost zapomenout na chvíli na potahovou hmotu a vystačit si s živým kvítím a čerstvým ovocem. Květa, která už moje dorty zná, mě poprosila o jeden malý dvoupatráček pro svou kamarádku ke 45. narozeninám. Samotnou oslavenkyni sice neznám, ale i tak jsem chtěla, aby jí dort ode mě udělal radost a aby nad ním správně, žensky, zaáchala. Byla jsem moc ráda, že Květa netrvala na modeláži růžiček, na potažení celého dortu hmotou, že jsem opět mohla tvořit s tím, co je mi blízké a co jsem si v kombinaci s tzv. nahými dorty opravdu oblíbila. A nejsem sama, protože jak sleduji různá periodika a media, ony "naháče" stále stoupají "v ceně" a lidé jim čím dál tím víc dávají přednost před těmi výrazně zdobenými a méně přirozenými moučníky. Ačkoliv i ty mají své kouzlo ... nejdůležitější asi je pracovat na jakémkoliv dortu poctivě a s kapkou vkusu, aby výsledek vždy druhého potěšil a ne poděsil :-) Už dnes podle reakcí vím, že na druhou možnost naštěstí nedošlo a že sladký dárek s sebou přinesl i slzy z radosti a nečekaného překvapení. A z toho já jsem vždycky nejvíc dojatá ... když druzí mají opravdovou a upřímnou radost.




Tak to je on, nahý fešák s rudým karafiátem v klopě, trochou jahod a malin, nevěstiným závojem a ještě bobulkami nejedlými, které nevím, jak se jmenují, ale moc mě baví a jsem ráda, že jsem je v tom našem skromném květinářství sehnala. Ač se dort zdá být velkým, opak je pravdou, průměr spodního je cca 21 cm a ten vrchní může mít max 12 cm. Takže nic obřího, takový decentní mrňous, na kterého se - bohužel - už kvůli zdobení nevešlo všech 45 svíček, jak Květa původně plánovala a jak já jsem jí, ještě nevědíc, jak budu dekorovat, přislíbila. Jako bonus jsem poprvé použila nový podnos z Tesca, do kterého jsem se zamilovala na první pohled a který je pro podobné dorty úplně ideální. Ještě bych potřebovala pořídit větší na obry, ale to zase někdy příště ...
Korpus jsem tentokrát udělala mramorový, krém kokosový a znovu a zase jsem sáhla do mrazáku pro letošní borůvky, které prostě do dortů jsou naprosto mňamózní. Řekla bych, že je předčí jen maliny, kterých je zatím poskrovnu.

Kdybych se měla ještě někdy vdávat (jako že já bych fakt chtěla :-) ), docela klidně si takový dort umím na své svatbě představit. Možná bych nevolila jen ostře rudé kvítí, ale spíš něžné pastelové tóny hortenzií, eukalyptu, levandule ... ano ano, fantazie pracuje na plné obrátky a já doufám, že tenhle karafiáťák není tento rok posledním hambatým dortem, který jsem dělala, ale že ještě někdo s podobným přáním přijde. Zatím to však vypadá tak, že budu potřebovat pořádnou zásobu potahovky ... alespoň tedy, když mrknu do diáře a vidím tam tři víkendy, na které mám rezervaci ...

... a protože se do konce prázdnin asi už "neuvidíme", tak ... krásný zbytek srpna a ať žije babí léto!
Vaše zamilovaná r ♥


Nemo na dortu

19. srpna 2017 v 11:22 | renuška |  Snímánky
Minulý rok jsem své skorosousedce Pavle musela dát kvůli dovolené košem, ale letos už to vyšlo a její dvě holčičky - Zuzka a Verunka - se mohou těšit na dortík z mé rádoby dílny. Pavla je maminka, jak se patří, takže sladký narozeninový dárek s dcerami konzultovala a jejich představu do slova a do písmene předala mně, a to včetně obrázku od samotných děvčat ...


Holky vyslovily přání dostat společný dort na téma oblíbené animované pohádky "Hledá se Nemo", kde pochopitelně nesmí chybět jak samotný maličko fyzicky indisponovaný Nemo, tak ani jeho kámoška Dory a taky malý želvák, jehož jméno nějak nevím. Důležité také bylo udělat kulaťák dost velký, protože se sejde pořádná parta kamarádů a kamarádek, tak aby na každého zbylo (a aby každý z malých měl dost oďobávaček, proto jsem nešetřila zdobením z potahové hmoty, kterou prostě malé děti milují). Po dvou týdnech dortového nicnedělání jsem se tedy opět vrátila ke svému hobby a výjimečně kvůli víkendové službě v práci jsem tvořila vždy po večerech. I tak jsem ale do práce vložila maximum a doufám, že holky budou spokojeny :-)




Inspirace na webu je tolik, že i kdybych chtěla být stokrát plus jednou originální, nikdy se mi to nepodaří (s tím, co zatím umím), takže tentokrát bych řekla, že se svým "dílem" podobám mnohým dalším, které jsou na internetu k dohledání. Nakonec jsem byla i ráda, že jsem našla postup na modeláž rybek, protože jsem si nebyla moc jistá a ona berlička se mi docela hodila. U želvy to šlo samo, i bez pomoci ... Paradoxně nevíc zabrat mi dal právě Nemo, kterého jsem modelovala z čerstvě obarvené potahovky, která je v rukou podstatně "živější" než hmoty takto připravené už dříve. Takže mi vyšel až na čtvrtý pokus a i tak to není úplně ono, ale v jedenáct večer už jsem opravdu víc sil neměla ...
Dovnitř jsem po domluvě s Pavlou použila do světlého korpusu na kostičky nakrájenou mléčnou čokoládu Milka, krém jsme zvolily malinový, znovu jsem sáhla po stále se tenčící zásobě borůvek, které jsem poctivě prosypala druhou, tentokrát nastrouhanou Milkou - když už, tak už. V průměru má dortík cca 35 cm a na výšku dobrých 12 cm, tedy žádný prcek. Na velikost, ani na váhu :-) Hold hodně jedlíků si žádá své :-)

Nemodortem ale mé víkendové pečení nekončí, v lednici se mi chladí ještě malý dvoupatráček ... o tom si ale s dovolením budeme povídat až příště. Nicméně už teď se těším, až vám ho představím - zase je to útěk jinam, k mé radosti. A určitě i k radosti oslavenkyně, ke které sladké překvapení poputuje.

Krásné tenčnící se prázdninové dny
a milujte (se) co nejvíc!
Vaše r ♥



Uteče to

14. srpna 2017 v 17:48 | renuška |  Přišla Múza
Zkusíme, co vydržíme,
až hromobití začne spát,
až přestaneme datlovat
si
slova lásky,
která jak mana nebeská
chutnají a možná víc.
Lanýže proti nim
jsou pouhým prstů lusknutím ...

Do ticha displejů a monitorů,
do něma sluchátek,
do dálky na dotek
poznáme, jak chybíme
si
a naše objetí
snad naprázdno nevyzní,
když v duchu se oba na chviličku
přimáčknem k sobě
ve stejným tričku ...


Polibky vzduchem
budou se potkávat
z jihu na sever, ještě zamávat.
Ti amo.
Si.
Láska hory přenese.
A čas si pospíší,
až předběhne sám sebe.
Zas modrý bude nebe.

Uteče to ...




Dort s králíkem

29. července 2017 v 17:15 | renuška |  Snímánky
Přemýšlela jsem, jak vtipně bych dnešní článek otitulkovala, ale nakonec jsem už v úvodu prozradila, o čem že to dnes bude. Prostě o dortu s králíkem. Který jsem v kalendáři měla už několik týdnů dopředu označený výraznou poznámkou, která říkala, že se jedná o dort "vyrovnávací", protože ... inu protože klukoviny ve třídě někdy nejsou jen prozrazené modřinami nebo škrábanci, ale třeba také rozbitými brýlemi. Právě to se při blbnutí stalo Honzovi, který nedopatřením a v zábalu "boje" v sebeobraně rozhodil rukama ... a už to bylo. Naštěstí maminka poškozeného hocha navrhla místo tahanic s pojišťovnami a finančního řešení tuto alternativu, tedy že se škoda nahradí dortem. A já kývla nejen na tuto dohodu, ale i na motiv, který na malém kulaťáčku má být. Prý zajíc. Tak je králík. A to ještě vygůglený, protože jsem si sama nějak nevěděla rady. Takže až narazíte na podobného ušáka, tak vězte, že třeba právě on mi byl dobrou inspirací, za kterou moc a moc děkuji. Zbytek už byl naštěstí jen a pouze v mých rukou, což mi vyhovovovalo. Ve finále i s tím, že mám pracovní víkend a prodloužené dny pracovní, takže času nazbyt moc není, všechno dopadlo asi takhle nějak ...




Hlavu králíka jsem si vyrobila den dopředu a nechala ji pěkně ztuhnout, ouška jsou podložená špejlemi, protože jinak by svou vahou asi upadla. Mrkvičky šly úplně samy, patinovala jsem gelovou hnědou barvou, jen to "zelený" je trochu uvadlý, ale to se nedá nic dělat. Pracovalo se mi moc příjemně, hotovo jsem měla relativně brzy, až jsem se sama divila. Nevím, čím to je, že někdy je to hned a někdy je to dřina ... nicméně jsem ráda, že se mi povedlo mou představu zhmotnit a doufám, že králík udělá malé Andulce radost.
Dovnitř jsem po hodně dlouhé době použila kombinaci zcela exotickou - kokosový korpus jsem slepila kokosovým krémem a ovoce jsem tentokrát volila z krajin vzdálených, v plechovce balené a velmi velmi šťavnaté. Sáhla jsem po ananasu. Už jednou jsem dort s touhle dobrotou dělala a mám v paměti pořád tu zlost a bezradnost, když šťáva z ananasu poškodila potahovku. Od té doby už ale utekly tři roky a já dávno vím, kde byla tenkrát chyba, a poučena už jsem teď na žádné vady nenarazila, protože jsem jim včas zabránila.

Tak takhle dopadl poslední předdovolenkový dortík. K pečení se vrátím zase za 14 dní, jak doufám, tak odpočatá (spoléhám na termály) a nabitá (spoléhám na Brutal Assault), a hned po návratu do reality mě čeká nejen víkendová služba v práci, ale další dva dorty, takže to bude docela náročné. Ale takových dní už bylo a ještě bude a já vím, že jak přišly, tak odejdou a zase je vystřídají ty klidnější ... zkrátka koloběh a rovnováha ... a tak to má být.

Užívejte dovolených, užívejte sluníčka, užívejte společnosti vašich lásek.
Mávám, vaše r. :-*


Kam dál