Advent v obci

Pondělí v 18:14 | renuška |  Snímánky
I když má naše vesnička jen pouhých cca 700 obyvatel, je třeba přiznat, že to tu žije. A tak trochu i mou zásluhou - hold má-li někdo funkci předsedy kulturní komise, musí se smekat. Navíc nemám ráda, když někde "chcíp pes", tak i když je to pak ve finále nejen časový nápor, tak to stojí za to. Uspořádat zábavu na jakékoliv téma pro co nejširší škálu lidí od malých po velké, od mladých po staré, od skromných po náročné není žádná legrace a pokud člověk není zběhlý, učí se v podstatě neustále, jak na to. Tak tomu bylo i v mém případě, protože jsem se rozhodla vybojovat si v naší vsi historicky první rozsvícení vánočního stromku.
To, co jinde je už dávno zažitou událostí, se u nás letos narodilo. Malé nevinné miminko, kterému bylo třeba pořádně načechrat duchny a připravit živobytí, aby mu tady s námi bylo dobře. Atmosféru jsme mu přichystali slavnostní a ryze typicky adventní - tady už se o tradici dá hovořit, protože několikátým rokem probíhá právě v místním kostele sv. Josefa první ze tří adventních koncertů naší oblasti. Jsem ostuda, protože teprve tento rok jsem byla účastnicí krásné sváteční akce - jednak abych se přiučila od předchozích organizátorů a druhak ... ani v nejmenším jsem nečekala tak nádherný zážitek, který jsem měla doslova pod nosem. A pak krátkým přesunem před obecní úřad, kde už jsem ve své režii koordinovala nedělní odpoledne a zdaleka jsem netušila, zda bude mít rozsvěcení stromečku úspěch či nikoliv. Teď už vím, že to stálo za to, ty všechny ty nervy, organizace, starosti, zkrátka že to byl ten správný start pro začátek adventu, který se pokusíme příští rok ještě víc "vytunit", vychytat mouchy, vylepšit, co se dá. Bez šikovných a spolehlivých lidí kolem sebe, kteří mi pomáhali, bych tohle rozhodně nezvládla v takové kvalitě, v jaké jsme program mohli přednést dobré dvoustovce spoluobčanů i přespolních. Sečteno a podtrženo - JO, POVEDLO SE :-). A já říkám JUPÍÍÍ, protože když jsou lidi okolo spokojení a těší se z toho, co prožívají, je to pro nás ta největší odměna.




O tom, jak to všechno v kostele probíhá, jsem netušila zhola nic a byla jsem ráda i za tu trošku informací, kterou jsem získala. Bude těžké navázat na standard, který nastavila za posledních několik let má předchůdkyně, ale pokusím se alespoň trochu přiblížit tomu, čeho jsem byla účastníkem. Určitě mi v tom pomohu i kluci ze zastupitelstva, jejichž dílem je postavení obecního betlému, který byl v kostele k vidění. Je to kolos přenádherný, což z fotek možná není tak patrné, ale v reálu je to opravdu unikátní záležitost. Stejně jako celý kostel sv. Josefa. Jsem přesvědčená, že nadšením jsem neoplývala jen já, ale i ostatní, kteří do posledního místa náš svatostánek v první adventní neděli naplnili a společně si vychutnali hodinu krásných melodií v podání ZUŠ ze Dvora Králové.


U budovy obecního úřadu jsme pak ve spolupráci s místní mateřskou a základní školou připravili krátký program s koledami a básněmi, členové SDH navařili čaj, svařák, opekli klobásy, i to cukroví se rychle snědlo a najednou už jen každý nahlas odpočítával od desíti do nuly, než se poprvé rozsvítí NÁŠ vánoční strom. Ten aplaus mi vehnal slzy do očí a následný skromný ohňostroj dojal asi i mnohé další hosty. Atmosféra vánoc tu byla tak znatelná, tak výrazná, že nebylo pochyb o tom, že všichni, co tu jsme, cítíme to samé - vděčnost, lásku, pokoru a štěstí. ♥

Možná bude mít někdo z vás pocit, že se tu chlubím a chvástám, ale tak to není - jen se dělím o ohromnou radost, které se mi dostalo a kterou tímto článkem ještě umocňuji. Den co den, když míjím rozsvícený vánoční stromeček, vzpomenu si na první adventní neděli, na to, jak krásný čas to byl a pevně věřím, že to byl jeden z těch, které budeme pravidelně opakovat. Protože naše vesnice a všichni, kdo v ní bydlí, si tohle jistojistě zaslouží :-) ♥

 

DIY - vánoční závěs

28. listopadu 2016 v 16:09 | renuška |  Snímánky
Původně jsem si ze stropu v obývacím pokoji chtěla svěsit tradiční adventní věnec. Jednak jsem ho tak ještě nikdy neměla a druhak jsem toužila po tom vyzkoušet něco nového. Jenže nakonec jsem bílý proutěný "polotovar" nechala viset v chodbě a pro obývák jsem si vymyslela úplně jinou dekoraci. A já, když si něco usmyslím a vyfantazíruju, tak se pak rozjede kolotoč, ze kterého nejde vystoupit a do kterého si posadím během jízdy ještě pár dalších lidí a ti se vezou se mnou. Bez nich bych totiž svou větev neměla :-)




A teď k postupu samotnému - stačí si sehnat:
* větev z jakéhokoliv stromu - já zvolila břízu (o tu se postaral můj hodný kolega z práce, kterého jsem v legraci zaúkolovala, aniž bych tušila, že už druhý den si z kanceláře povezu domů dva krásné kousky březoví)
* hmoždinky a háčky - záleží na vás, jestli chcete mít závěs na středu nebo raději při krajích větví
* dekorace dle vlastního uvážení - u nás jsem sáhla do krabice s vánočními ozdobami, na trzích jsem si dokoupila luxusní průhledné koule s bílými peříčky a na poslední chvíli jsem ještě umotala tři minivěnečky z buxusu napleteného na jednoduché konstrukci z vázacího drátku
* provázky, vlasce, nitky, stuhy a nůžky na zavěšování jednotlivých ozdob
* muže, tatínka (tak tomu bylo v mém případě), strýce, děda, zkrátka kohokoliv, kdo umí pracovat s vrtačkou, aby vám do stropu zavrtal hmoždinky a následně ještě očka na zavěšení přírodní dekorace - o zbytek už se pak hravě postaráte samy/i?

No a pak už to šlo samo - když máte při ruce všechny propriety a všechny pomocníky, rozdáte úkoly - ty vyvrtej díry, ty podrž větev, ty podej nůžky ... a vy si jako mistři světa balancujete na židli a esteticky rozvěšujete parádu a v duchu se tetelíte, že ty vaše nápady občas i k něčemu jsou. A že když jste si tři dny před spaním v hlavě vybavovali, jak by to mohlo vypadat a ono to pak vypadá ještě líp, tak že to fakt stálo za to, i když někteří by to mohli považovat za zbytečnost. Pro vás to je ale radost a to je nejvíc.

Tímto tedy děkuji svým fantaziím a kreativním múzám, že se občas přihlásí o slovo, ale také taťkovi, který se postaral o montáž sváteční výzdoby, Martinovi kolegovi za nejdůležitější součást, tedy větev, a také Honzíkovi, který i přes brblání a protesty nakonec ochotně pomáhal a podával, stříhal, přidržoval a ... fungoval tak, jak jsem já, baletka na židli potřebovala :-). A děkuji i druhému ze synů, Ondrovi, který čistě a upřímně, jak to umí jen on, prohlásil, že to je fakt hezký. Protože když je něco podle Ondry fakt hezký, tak je to FAKT HEZKÝ ♥





První už svítí

27. listopadu 2016 v 18:12 | renuška |  Snímánky
Záležitost, bez které se většina domácností po dobu adventu jistě neobejde, jsem připravila v týdnu, někdy po deváté večer, během deseti minut a to možná ještě přeháním. Zkrátka "vcukuletu" jsem si na oblíbený plechový tác, který mi celoročně slouží jako vkusný "nosič dekorací", přinesla čtyři sklenice na víno, vysypala je zeminou na orchideje, "zasadila" do nich svíčky, různě kolem rozházela drobné ozdoby, zapíchla čísla a bylo hotovo. Náš adventní svícen pro rok 2016 je na světě :-).





Svíčku jsme stihli zapálit ještě předtím, než Ondra odjel na internát, abychom si to hřejivé plápolání alespoň na pár chvilek užili společně. A stejně tak to budeme opakovat ještě po dobu příštích tří neděl, než nastane čas pro úplně jiné světélkování a kdy k sobě svou pozornost plným právem přitáhne pan stromeček. Ale do té doby bude předvánoční atmosféře určitě dominovat můj skromný DIY svícen :-)

Ale není to jen tato náhrada tradičního svátečního věnce, kterou jsem si vyrobila. Pustila jsem se ještě do jednoho "šuplup" projektu. O tom vám ovšem povím až příště.

Přeji vám nádhernou a radostiplnou adventní náladu ♥
r.


 


Perníkově

24. listopadu 2016 v 16:07 | renuška |  Snímánky
Přesně za měsíc. Jsem jako malá a odpočítávám dny, než vypukne můj nejvíc nejoblíbenější den v roce, a to ten Štědrý. Vánoce prostě miluju a je mi úplně jedno, že ve skříni nemám pravidelné komínky a okna budu mít umytá o pár týdnů dřív nebo záclony vyprané o pár týdnů později. Opravdová atmosféra je přece o něčem jiném ...
U nás ve vesnici se vánočně naladíme už tuto neděli - poprvé zde pořádáme docela profláklé "rozsvícení vánočního stromu". Protože mám stejně jako jiné kulturní obecní akce i tuhle pod svou taktovkou, navíc se jedná o premiéru, která by se měla nést v duchu skromném, leč milém, musím zkrátka fungovat víc jako organizátor než jako ten, který si bude užívat. Vážím si dobré spolupráce s místní školou i školkou - děti budou zpívat koledy a recitovat básničky, ale také se sborem dobrovolných hasičů, kteří se umí skvěle postarat o občerstvení. Klobásky i teplé nápoje obstarají oni a aby bylo něco sladkého na zub, to jsem si vzala na triko já. Teď už nezbývá než doufat, že perníčky do té doby změknou a že počasí bude tak správně akorát :-)




Rovných sedmdesát kousků připravených podle osvědčeného receptu "netrvrdnoucích perníčků", které zatím dokonale křupou v zubech, ale chutnají báječně. Zdobila jsem potahovkou a tímto bych chtěla poslat obří díky Čudlíkovi, který/á mi byl/a skvělou inspirací. Sice nemám cukroví tak vymazlené jako on/a, ale snažila jsem se vyjít s pomůckami a materiálem, který jsem měla doma. Pro příště se budu muset po něčem šikovném porozhlédnout, hodila by se určitě nějaká pidivykrajovátka nebo silikonové formičky na malinké ozdůbky. A čím titěrnější, tím lepší. Přesto věřím, že třeba právě děti tohle nebudou moc řešit a těch pár sladkostí sezobnou raz dva. Nebo skřoupnou :-D

Čeká mě tedy náročný víkend, který si v ničem nezadá s celým příštím týdnem, ze kterého na mě vykukuje až druhá adventní neděle jako den, kdy nic nemám v plánu. A do té doby radost za radostí, povinnost za povinností, od každého kousek. Barevný týden do všech směrů a oblastí :-)

Mějte se voňavě a dopřejte si občas i ty nohy na stole, zasloužíte si to!
Vaše r.


Štěstí velký jako kůň

20. listopadu 2016 v 11:03 | renuška |  Snímánky
Když mě Katka oslovila poprvé kvůli dortu, trefila se akorát do termínu, který už jsem měla dlouho obsazený. A týden na to rovněž. Bylo mi líto jí odmítnout, ale zkrátka vím, na co mé síly stačí a pokud si chci za svou prací stát ... nicméně Katce to nedalo, přizpůsobila se ona i celá její rodina a já jsem tak nakonec opravdu pro její pětiletou dcerku mohla péct. Přáním malé slečny bylo mít na dortu koně a její maminka si pečlivě prohlédla mou "dortogalerii" a poprosila o takový dárek, který už jsem jednou tvořila. Říká se, že nevstoupíš dvakrát do jedné řeky, ale v tomto případě jsem udělala výjimku a opět si našla ideální předlohu zvířete, ke kterému mám nesmírný respekt a i když si z něho nesedám rovnou na zadek, je to pro mě tvor téměř božský. Elegantní. Majestátní. S laskavým pohledem. Moudrý. Prostě kůň.




Tak to je on. Pan kůň a s ním ještě hromada štěstí, co se jen na dort vešla. Pro jedno ze čtyř!!! Katčiných ratolestí, kdy nejstaršímu synovi Filipovi je 13 let a nejmladšímu 2 měsíce! A mezi nimi dvě slečny a právě ta jedna byla oslavenkyní. Doufám, že spokojenou, alespoň soudě podle informací od maminky, které v ten den měla starostí až nad hlavu. Ovšem při čtyřech dětech, to by měla tak asi každá z nás :-)

Říká se, že do žen a do melounů se nevidí. A napadlo mě, že vlastně ani do dortů se nevidí, takže jsem se rozhodla pro tentokrát udělat malou změnu a místo samotného textu tu mám i fotodokumentaci, jak samotné "útroby" dortu vznikají.
1) klasický korpus s citronovým aroma a zeleným žíháním jsem rozřízla na čtyři díly
2) na první vrstvu jsem namazala vanilkový máslovopudinkový krém obarvený nazeleno :-)
3) pokladala mraženými ostružinami, poté zatřela tenkou vrstvou krému a přiklopila druhým kolem korpusu
4) borůvková marmeláda spojila dvě prostřední kola
5) na třetí přišla opět dávka krému a tentokrát domácí mražené maliny
6) to vše jsem zakryla posledním dílem piškotu a celý dort "omazala" zbytkem krému, protože jinak by navrchu nedržela potahová hmota

Tak třeba právě takhle u mě vznikají mé dorty :-)

A teď - světe div se!!! - můj harmonogram hlásí sice nabité víkendy, kdy není soboty či neděle bez akce, ovšem na pečení mám teď dóóóóóst času až do 17. prosince. To - pravda - budu dělat rovnou tři díla, ale naštěstí to jde časově rozložit tak, že to stihnu. Takže mám před sebou krásný nedortovací prostor, který využiji pestře a bohatě, a že už se na to těším, to se teda těším :-)

Dnes jen ... hodně štěstí vám všem!
Vaše Renuška



Kostel v ránu

18. listopadu 2016 v 8:40 | renuška |  Snímánky
Někdy není třeba slov ... třeba při dnešní ranní cestě do práce, kdy se do růžovofialovozlatého probuzení dne tyčil "náš" obecní Kostel sv. Josefa a hrál si s barevnou paletou přírody. Jen kdyby ty kabely tam nebyly ...




Sluncem zalité

12. listopadu 2016 v 13:39 | renuška |  Snímánky
Jak jsem již minulý týden avízovala, Radka, maminka Anežky a Vojty, si u mě rezervovala dva víkedy za sebou, kdy ode mě potřebovala pro děti udělat dort. Poprvé to bylo na dětskou párty, kde hlavním úkolem bylo ani ne tak to, jak bude sladký dárek chutnat, jako spíš to, aby měl po sobě co nejvíc "ozobávání" z potahovky. Všichni malí jedlíci se s nadšením pustili o okvětních lístků, draka i podzimně zbarveného listí a přecpaly se tak, že na dort samotný už nebylo v jejich bříšcích místo. :-)
Tetokrát jsem už mohla znovu sáhnout do zásob mraženého zahradního ovoce, protože se jedná o rodinnou oslavu a děti zkrátka "utřou", i když je to dortík znovu pro ně. Jak Radka říká, ať si pochutnají i ostatní a že Áje ovoce nejede, tak má prostě smůlu. Snad se jí bude alespoň líbit to, jak jsem kulaťák nazdobila, protože mi opět bylo ponecháno volné pole působnosti. A na ozobání tam taky něco najde :-) Mladší Vojta naštěstí tak mlsný není a bude rád určitě i za maliny a ostružiny, co najde uvnitř. Společné jedenáctiny tedy dnes oslaví podruhé, se svým nejbližším příbuzenstvem a pro mě tím pádem končí dvouvíkendovka označená v kalendáři červěně napsaným jménem "Radka".




Jak už jsem předeslala, jednalo se tentokrát o vyloženě ovocný dortík, takže mezi třemi vrstvami růžovožlutého mramorovaného piškotu s citronovou esencí je v jedné části borůvková marmeláda, jahodový krém a ostružiny a v té druhé pak s marmoškou a krémem ještě maliny. Lahodnými plody s typickou vůní jsem nešetřila a jsem si jistá, že díky tomu bude dortík opravdu chutný.
Na zdobení jsem se rozhodla sáhnout po jedlé zlaté prachové barvě, kterou jsem celé sluníčko vystínovala a dodala mu tak na zářivosti. Obláčky na blankytně modrém nebi nahrávají sice letnímu počasí, které už je pro letošek za námi, ale věřím, že kus té správné letní nálady se díky tomu podaří přenést i do sychravého listopadového dne. Úplně nejtěžší ovšem pro mě bylo vytvořit ústa, protože ať to byly vyříznuté rty nebo jen tenká vlnka, pořád to nebylo ono. Do poslední chvíle jsem zvažovala i řasy a tváře, což mi můj Honza rozmlouval, ale nakonec se ksichtík podařil docela dobře a Radka z něj byla přímo nadšená :-)

Ještě příští víkend a pak konečně zase po dlouhé době volno. Pravdou je, že následující sobotu budu mít kvůli dortu, prodloužené v tanečních a "babinci" hodně náročnou, ale těším se. A nic na tom nemění ani fakt, že tentokrát budu znovu po roce zápasit s hlavou koně, což je pro mě hrůza hrůz. Naštěstí budu kopírovat už jednou tvořené, tak snad se zadaří.

Ať vás to vaše vnitřní slunce hřeje den co den!
Vaše r.


Jeden pro dva

5. listopadu 2016 v 12:39 | renuška |  Snímánky
Další víkend, další dort ... a tak to bude ještě příštích čtrnáct dní určitě. Protože už jen pro prima kamarádku Radku mám rezervované dva víkendy za sebou a tenhle byl ten první. Ostatně, tuhle milou maminku prostřednictvím mého blogu už znáte z loňska, respektive dort, který jsem pro její dvě děti tenkrát tvořila. I letos se na mě obrátila s prosbou, zda bych jí na dětský mejdan nepřipravila sladké překvapení, ale tentokrát v menším provedení, ovšem s co nejvíce ozdůbkami, které si parta dvanácti dětí bude moct "ozobat". Čím víc, tím líp, a dobře, že je potahovka bezlepková, protože si zobne i dívenka, která drží přísnou dietu. Radka tentokrát nechala dekoraci dortu víceméně na mně, prý by jí bývaly stačily kytky a motýli, ale to už jsme tu jednou měli, takže jsem zkusila navrhnout trochu jinou variantu - kytičky zůstaly a k nim přibyl pro podzimní dětské hrátky zcela typický létající drak. Zdálo se, že budu kombinovat nekombinovatelné, ale rozpůlit dort není zase až taková práce a ozdobit každou půlku jinak, to už jde téměř samo.





Sice jsem původně uvažovala o jednobarevné "jiřině", ale nakonec se mi zdálo, že pro malé slečny bude zajímavější petřejší půlkvět, takže jsem volila barvičky od růžové k fialové - ty nejoblíbenější holčičí. A pro kluky zase hromada podzimního listí, drak lítací a šňůrka s mnoha mašličkami - přesně tak, jak to tihle letci mají rádi. Nezapomenout na keep smiling a dort může mířit za oběma oslavenci.
I když mi Radka říkala, ať je spíš čoko, než ovocný, já jsem si to nějak špatně sesumírovala a připravila jsem klasický bílý piškot s vanilkovou esencí. Abych ale čokoládu přece jen použila a ovoce omezila, navrhla jsem banány máčené v čokoládě a banánový krém. Kombinace je to lahodná, bude snad chutnat jak malým, tak velkým. To se brzy dozvím :-)

Jak jsem psala v úvodu, Radka mě zaměstná ještě příští víkend, na který potřebuje znovu dortík pro svoje děti, ale teď už opravdu jen symbolický, pro rodinnou oslavu, kde tolik sladkomilů zase nebude. Plán je, materiál taky, takže za týden se tady znovu setkáme nad jedlým dárkem. Baví vás to vůbec ještě? Mě zatím ano, tak snad vás tolik nenudím ;-)

Pusťte si taky trochu fantazie do života, je to fajn!
r. :-*


Dlabeme na to :-) ... podruhé

4. listopadu 2016 v 16:39 | renuška |  Snímánky
Když jsme s dětmi dlabali poprvé, bylo to ještě v dobách, kdy jsme žili tak, jak se na správnou rodinu sluší a patří. Kluci byli tehdy ještě poměrně malí, Honzovi bylo šest, Ondrovi o dva a půl víc, takže většina práce s obří dýní zbyla na mě. Tenkrát nás to bavilo a já se teď zpětně docela divím, že jsme se k dlabání od té doby nevraceli častěji. Vždyť dušičkové období Halloweenu k tomu přímo vybízí! Letos nás hodně inspirovala návštěva královédvorské ZOO, kam jsme o podzimních prázdninách vyrazili - máme to z domů do cíle sotva deset km, tak proč si neužít příjemný podzimní den zrovna tam? Ani téměř šestnáctileťák, ani čerstvě třináctileťák vůbec neprotestovali, ba naopak, byli za náš nedaleký, ovšem pestrý výlet rádi. Zvláště, když celý areál zoologické zahrady byl aktuálně vyzdoben právě vydlabanými dýňovými strašáky, které tam nechali návštěvníci, co se na chvíli zastavili a pustili se s radostí do práce. Honza ani Ondra se touto činností zdržovat nechtěli, ale nadšeně souhlasili s tím, že dýně pořídíme domů a svého bubáka si vyrobí až "ve svém". A mami, ty nám hlavně neraď! My sami!!!




... a tak jsem neradila, jen sem tam prohodila, co by šlo lépe a spíš jsem fotila. Záznam musí být, zvláště, když jsou oba tak činorodí a spolupracují :-). Čerstvě nám před vstupem do bytu teď zdobí náš zelený koutek dva dýňoví kulaťáci a i když jeden už je trochu pochroumaný, ještě chvíli ho tam nechám. Je to milá přírodní dekorace, která má svou životnost, a než ji vystřídá vánoční zdobení, mohou s námi tito fešáci ještě chvíli pobýt.

Ale aby mi to nebylo líto, že jsem nepřiložila ruku k dílu, hned následující den jsem si na "máry" snesla jiné přírodniny a zaměstnala ruce výrobou podzimních květináčů, košíků, pucláků ... zkrátka všeho, co čeho bylo možné napíchat trochu borovickových větviček, břečťanové snítky a červené bobulky jeřabiny. Kousek hotového jsem dala na hroby a většinu rozskládala po dvou parapetech, které jediné pravidelně zdobím.



Jo, bavilo mě to. Vědomí, že mám uklizeno a čisto doma, jsme po obědě a díky jednomu z volných všedních dní mám časový prostor i pro zdobení venkovní části našeho malého bytu, to všechno dohromady mi dělalo takovou tu vnitřní hospodyňkovskou radost. Však mi, holky, rozumíte, že? :-)

A tak nám doma jiskří svíčky stejně, jako svítily v dýních, na parapetech s dostatečným prostorem pro kočičáky, kteří si sem chodí lehnout, se do vánoc usídlily barevné dekorace a člověk má pocit, že se mu ten někdy slunečný, jindy sychravý podzim tak trochu dostal i domů. Jen škoda, že barevné listy javoru jsem nakonec nechala ležet ladem pod stromem a nevzala jsem si je domů vylisovat. Mohla jsem mít ještě listový závěs na oknech. Tak třeba za rok - jen si na to včas vzpomenout!

Užijte si své barevné okamžiky!
Vaše renuška


Noc v muzeu ...

2. listopadu 2016 v 16:37 | renuška |  Snímánky
... to sice zrovna nebyla, ovšem DEN V MUZEU ano! A ne v ledajakém muzeu, ale přímo ve filmovém. Právě tam jsme totiž měli namířeno na státní svátek, kdy každoročně už řadu let vyjíždíme na výlet, abychom nejen poznali nová místa, ale také netradičně oslavili Honzíkovy narozeniny, protože jak už mnozí víte, Jeníček je naše sváteční dítě už celých třináct let :-). Letos padl los na dlouho plánovanou cestu do Poděbrad, která se původně měla odehrávat mnohem dobrodružněji, ale nakonec kvůli výlukám plánovaným právě na tento termín jsme místo vlaku usedli do osobních automobilů a ve společnosti rodinky mé sestry jsme vyrazili za filmovými hrdiny. Pravdou je, že pro mě i cesta autem byla mým osobním dobrodružstvím, protože na dlouhé trasy moc nejsem stavěná, ale jak se říká - byla jsem hozena do vody a plavala. A tu plavbu jsem si náramně užívala stejně jako pohled na jedinečně zabarvenou podzimní přírodu, která mě letos baví víc než kdykoliv jindy. Stejně tak nejen mě bavila bohatá expozice muzea filmových legend a jak Honza na závěr prohlídky konstatoval, byl to jeden z našich nejlepších výletů. Ostatně posuďte sami, zda bylo na co se dívat. Nám oči přecházely a nevěděli jsme, kam se dřív dívat ...













Stovky exponátů ve většině figurkových, známých z pláten kin i z televizních obrazovek, hrdinové záporní i kladní, animovaní i hraní, všichni do jednoho byli věrnými kopiemi svých předloh. Někteří, především ti v nadživotních velikostech, působili až neuvěřitelně realisticky a stát po jejich boku bylo ... hvězdné? Možná, že i ano.
Na své si tu přišli milovníci dobrodružství, sci-fi, fantasy, pozorný návštěvník zaznamenal i majora Zemana nebo třeba Elvise Presleyho či Michaela Jacksona. Na vlastní oči bylo možné prohlédnout si koště Harryho Pottera "Nimbus 2000" nebo pobýt ve společnosti ještěra z Jurského parku. A koho by zajímalo, jak vypadá vejce vetřelce, i to tu bylo možné spatřit ve velikosti 1:1 stejně jako třeba E.T.ho mimozemšťana :-).




Co dodat? Statečnými filmovými hrdiny se to tady jen hemžilo a nám bylo potěšením jim na chvíli dělat společnost :-)

Ač mám ráda zámky, hrady, různé dávné památky a podobná místa, musím přiznat, že naše čerstvé zážitky z muzea si s těmi z historických časů nezadají a jsou stejně tak plné nadšení a úžasu. Určitě je to i tím, že tento typ expozice není tak častý a vídaný, takže na rozdíl od např. zámků, kde se interiéry a často i exteriéry dost podobají stejně jako výklady, je muzeum filmových legend hodně odlišné a o to víc zajímavější. Proto vy z vás, kdo máte rádi svět filmu a do Poděbrad to nemáte kdovíjak daleko, určitě využijte této příležitosti a udělejte si výlet jako my. Jsem si jistá, že si ho užijí jak malí, tak velcí; a mezi námi - kdyby vám vyhládlo, hned vedle je senzační restaurace Trattoria a tam ... tam je to taky úžasný. :-D
Dny protkané dobrodružstvím i dobrou baštou přeje
renuška ♥



Kam dál